Recenze: Zbabělci

Název: Zbabělci

Autor: Josef Škvorecký

Žánr: Román
Počet stran: 380
Rok vydání: 1966
Nakladatelství: Československý spisovatel

Anotace: Děj románu se odehrává ve východočeském maloměstě Kostelci, jehož předlohou bylo autorovo rodiště Náchod. Je zde zachycen konec druhé světové války – konkrétně květnový týden roku 1945.
Události jsou líčeny z pohledu ústřední postavy a zároveň vypraveče Dannyho Smiřického. Danny je bývalý gymnazista, pracuje v kostelecké továrně a ve volném čase hraje se svými přáteli v amatérské jazzové kapele jako saxofonista. Zažívá lásku k Ireně, účastní se „revoluce“, jejímž střediskem je kostelecký pivovar. Danny se také podílí na zničení německého tanku a je svědkem vražd zajatých Němců, které jsou páchány v pivovaru.
Danny působí jako suverénní, domýšlivý a cynický mladík. Pouze takto ale utajuje své pravé vlastnosti – velkou vnímavost a citlivost. Nelíbí se mu pokrytecký měšťácký život, z něhož uniká díky společnosti svých přátel a jazzové hudby. Na jeho postavě chtěl autor zachytit atmosféru posledních válečných dnů tak, jak ji prožívala tehdejší mládež. (zdroj: databáze knih)

Recenze:

Zbabělci jsou román, který sice vyšel dříve než Prima sezóna, ale dějově na ni navazuje. Proto jsem si taky nejprve přečetla Prima sezónu a teprve potom sáhla po Zbabělcích. Z prvního dobrodružství středoškoláka Dannyho Smiřického jsem byla nadšená, proto jsem se taky na Zbabělce hrozně těšila. Jenomže mě zasáhlo lehké zklamání.

Prima sezóna byla perfektní oddechovka s krásným uvolňujícím humorem, zatímco Zbabělci probíhají na sklonku 2. světové války a celou knihou prostupují hrůzné události, které se během těch let válčení udály. Já samozřejmě chápu, že příběh, který je z období války, autor nemohl napsat vtipně, to by bylo nemožné, protože na válkách není vtipného nic, ale i tak si nemůžu pomoct a musím říct, že jsem zkrátka po Prima sezóně čekala něco trochu jiného.

To ale samozřejmě neznamená, že je ta kniha špatná, to chraň bůh! Zbabělci se mi líbili a na rozdíl od Prima sezóny jsou v maturitním seznamu naší školy, takže jsem sfoukla dvě mouchy jednou ranou – přečetla jsem si hezkou knížku a zároveň udělala čárku na vlastním seznamu maturitní četby. Je to hlavně z toho důvodu, že právě tento román má mnohem vyšší literární hodnoty než soubor povídek, ale já se u knížky radši bavím, než abych četla něco, co je podle všeho národní skvost.

Celými Zbabělci prostupuje strach z blížící se fronty ustupujících Němců, kteří se snaží utéct zpět do Německa, ale po cestě stále bojují a právě se blíží ke Kostelci, Dannyho městu. Danny je ovšem kluk k pohledání, protože se na Němce těší a už se nemůže dočkat chvíle, kdy si vezme do ruky zbraň. A jeho kamarádi jsou na tom podobně. Díky tomu se v knize přeci jenom najdou vtipné scény, protože když jsou hoši pospolu, vtípků se nebojí.

Co mi na knize ale pořádně vadilo, byly německé výrazy. Těch tam bylo na můj vkus až příliš – a většina nepřeložená. No a vzhledem k tomu, že já zvládnu v němčině vyžbleptnout tak maximálně guten tag, dost mě to štvalo. Chápu, že ve chvíli, kdy pan Škvorecký tuhle knížku napsal, uměl německy skoro každý, ale i tak mohl myslet na ty, co tenhle jazyk neovládají, a dát tam alespoň překlad, když už tam tu němčinu musel dát. Takhle jsem si sice početla úchvatné věty v němčině, ale neměla jsem tušení, co vlastně čtu. Vzhledem k další vlně vracejících se vojáků – tentokrát i z Anglie, se v příběhu objevovala taky angličtina, ale s tou jsem problém neměla  - rozuměla jsem všemu. Ovšem ta němčina mě fakt vytáčela!