Rozhodla jsem se, že budu občas přidávat články se svými knižními oblíbenci. Nebudu samozřejmě vypisovat jejich životopisy, protože o nich pochopitelně nechci spoilerovat lidem, kteří knihy, ve kterých se objevují, nečetli a teprve se na ně chystají. Půjde jen a pouze o moje vysvětlení, proč právě tyhle postavy zbožňuju.
Jméno: Jace Wayland/Morgenstern/Herondale
Z knih: Město z kostí, Město z popela, Město ze skla, Město padlých andělů, Město ztracených duší, Město nebeského ohně
Z knižní série: Nástroje smrti
Titul: Lovec stínů
Jace byl taková moje první láska z knih. Už dříve jsem samozřejmě měla spoustu jiných oblíbených postav, ale jakmile se mi dostal poprvé do rukou výtisk Města z kostí a poznala Jace Waylanda, uvědomila jsem si, jak skutečné pobláznění do fiktivního člověka vypadá.
Kdybych Nástroje smrti četla poprvé teprve teď a ne už před několika lety, asi bych na tom nebyla tak kriticky, protože už jsem přeci jenom dospělá a nacházím zalíbení v mnohem starších mužích, ale tehdy jsem byla zkrátka nadšené dítě a neměla proti němu žádnou šanci. Prostě jsem mu úplně propadla a doteď si to živě pamatuju. Právě proto si jsem jistá, že kdybych si dala všechny díly Nástrojů smrti jako opakovací maraton, neexistuje možnost, že bych se do svého mladšího já nevcítila a znovu se do toho blonďatého zmetka nezamilovala.
Jace Wayland je mladý sedmnáctitelý Lovec stínů (nebo taky lovec démonů, chcete-li), který už ovšem dávno není chlapcem. Jeho práce ho zocelila a přinutila ho velmi rychle dospět. Téměř nezná slovo strach, vrhání se do nebezpečných situací pro něj není cizí a moc rád zachraňuje slečny v nesnázích, které při pohledu na něj omdlévají. I přesto se na něm ale dá snadno poznat, že je teprve dítětem, protože si do každého moc rád rýpne, srší ironií a sarkasmem na všechny strany a občas taky pěkně dětinsky trucuje. Nedává najevo žádné emoce, které v sobě většinou velmi zdařile dusí, a své rozrušení schovává za svými vtípky.
Vtipy jsou právě tím, co jsem na něm milovala nejvíc. Dokázal mě rozesmát, takže jsem se při čtení neustále chechtala a neustále odbíhala za mamkou do kuchyně nebo obýváku, abych jí jeho hlášky přečetla, protože jsem se o ně potřebovala s někým okamžitě podělit.
Pokaždé mě přiměl, abych všechno prožívala spolu s ním. Trpěla jsem, když trpěl on, smála se, když se smál on, mračila jsem se, když se s přimhouřeným zrakem rozhlížel kolem sebe, protože mu něco nesedělo, a taky jsem i jednou brečela, když se cítil obzvlášť pod psa. Jace Wayland mě zkrátka dostal!
 |
| Filmový Jace: Jamie Campbell Bower |
Z knih: Město z kostí, Město z popela, Město ze skla, Město padlých andělů, Město ztracených duší, Město nebeského ohně
Z knižní série: Nástroje smrti
Titul: Lovec stínů
Jace byl taková moje první láska z knih. Už dříve jsem samozřejmě měla spoustu jiných oblíbených postav, ale jakmile se mi dostal poprvé do rukou výtisk Města z kostí a poznala Jace Waylanda, uvědomila jsem si, jak skutečné pobláznění do fiktivního člověka vypadá.
Kdybych Nástroje smrti četla poprvé teprve teď a ne už před několika lety, asi bych na tom nebyla tak kriticky, protože už jsem přeci jenom dospělá a nacházím zalíbení v mnohem starších mužích, ale tehdy jsem byla zkrátka nadšené dítě a neměla proti němu žádnou šanci. Prostě jsem mu úplně propadla a doteď si to živě pamatuju. Právě proto si jsem jistá, že kdybych si dala všechny díly Nástrojů smrti jako opakovací maraton, neexistuje možnost, že bych se do svého mladšího já nevcítila a znovu se do toho blonďatého zmetka nezamilovala.
Jace Wayland je mladý sedmnáctitelý Lovec stínů (nebo taky lovec démonů, chcete-li), který už ovšem dávno není chlapcem. Jeho práce ho zocelila a přinutila ho velmi rychle dospět. Téměř nezná slovo strach, vrhání se do nebezpečných situací pro něj není cizí a moc rád zachraňuje slečny v nesnázích, které při pohledu na něj omdlévají. I přesto se na něm ale dá snadno poznat, že je teprve dítětem, protože si do každého moc rád rýpne, srší ironií a sarkasmem na všechny strany a občas taky pěkně dětinsky trucuje. Nedává najevo žádné emoce, které v sobě většinou velmi zdařile dusí, a své rozrušení schovává za svými vtípky.
Vtipy jsou právě tím, co jsem na něm milovala nejvíc. Dokázal mě rozesmát, takže jsem se při čtení neustále chechtala a neustále odbíhala za mamkou do kuchyně nebo obýváku, abych jí jeho hlášky přečetla, protože jsem se o ně potřebovala s někým okamžitě podělit.
Pokaždé mě přiměl, abych všechno prožívala spolu s ním. Trpěla jsem, když trpěl on, smála se, když se smál on, mračila jsem se, když se s přimhouřeným zrakem rozhlížel kolem sebe, protože mu něco nesedělo, a taky jsem i jednou brečela, když se cítil obzvlášť pod psa. Jace Wayland mě zkrátka dostal!
„Poezie tvého kamaráda je příšerná. Zní to, jako by snědl
slovník a náhodně z něj zvracel slova.“
„Já nechci být muž. Chci být úzkostí zmítaný teenager, který
se nedokáže postavit svým vnitřním démonům a místo toho si to vybíjí na
ostatních.“
„Když ti život dá citrony, udělej citronádu a pak ji chrstni
do obličeje tomu, kdo ti ty citrony dal, dokud ti nedá pomeranče, o které jsi
původně žádal.“
0 komentářů:
Okomentovat
Máš-li něco na srdci či na jazyku, střílej. Za každý komentář budu vděčná, beru i kritiku ;)