Recenze: Druhá stříbrná kniha snů

Název: Druhá stříbrná kniha snů

Autor: Kerstin Gier

Žánr: Fantasy, Young adult
Díl: Stříbrná kniha snů #2
Počet stran: 360
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: CooBoo

Anotace: Liv je v šoku: Secrecy zná její nejtajnější tajemství. Ale odkud? A co před ní Henry skrývá? Co je to za podivnou postavu, která se potuluje a řádí v nekonečných chodbách snového světa? A proč je Livina sestra Mia najednou náměsíčná? Noční můry, záhadná setkání a divoké pronásledování zrovna nesvědčí dobrému spánku. K tomu se musí Liv vyrovnat se svou nově poskládanou rodinou a intrikánskou babičkou. A faktem, že existují lidé, kteří s ní mají nevyřízené účty. Jak přes den, tak v noci…

Recenze:
Snová dobrodružství Liv Silberové pokračují! Poté, co bláznivá Annabel, která se Liv pokusila zavraždit při démonském rituálu, skončila zavřená v psychiatrické léčebně, se pro Liv obrátilo všechno k lepšímu. Už několik měsíců randí s Henrym, jedním z nejoblíbenějších a nejhezčích kluků ze školy, díky němuž se stala populární i ona sama, spolu se svou mladší sestrou Miou si konečně zvykla na mamčina nového přítele Ernesta a už se i docela těší, až dojde ke svatbě, a tak celkově se v poslední době cítí šťastná. Jediné, co jí i nadále kazí náladu, je Ernestova matka alias Okrová bestie či zkráceně Okrb, která se stále snaží svého syna přesvědčit, aby se nové přítelkyně i jejích dětí co nejrychleji zbavil.

Jak už to tak ale v životě chodí, žádné štěstí nevydrží věčně. A pro Liv bude obrat k horšímu opravdu ošklivý… Na školním blogu Třesky plesky se čím dál častěji objevují informace o Livině životě, které se ovšem majitelka webu Secrecy neměla jak dozvědět! Kde vzala ta největší tajemstvích, o kterých kromě Liv, její sestry a Henryho nikdo nevěděl? A Secrecy rozhodně nepředstavuje jediný problém, se kterým se bude muset hlavní hrdinka vypořádat… Po snových chodbách, které měli poslední dobou s Henrym jen sami pro sebe, se totiž začne prohánět cizí muž, který si říká Senátor smrti a očividně o Liv, Henrym a jeho bývalé partě ví naprosto všechno. Jak se to dověděl, když ho nikdo z nich v životě neviděl? A jak se vůbec do snové chodby dostal? Vystoupit ze snění totiž rozhodně není nic jednoduchého!

zdroj

Ten největší problém však na Liv čeká přímo doma. Mia, její mladší sestra, začne být náměsíčná a během své náměsíčnosti dělá opravdu nebezpečné věci. Snaha odejít uprostřed ledové zimy jen v pyžamu ven byl pouze začátek. Jakmile se ve spánku pokusí Liv udusit polštářem nebo sama vyskočit z okna, Liv s Graysonem dostanou podezření, že někdo v noci prochází Miinými snovými dveřmi, ve kterých ji nutí k činům. A protože Mia nemá se snovou chodbou nic společného, je více než jasné, že ať jí to provádí kdokoliv, používá ji jen jako nástroj, aby ublížil Liv… 

Druhá stříbrná kniha snů pro mě byla veliký rest. První díl jsem četla před více než rokem a i přesto, že se mi moc líbil, jsem se k tomu druhému stále nemohla dostat. Nevím proč, ale nějak se mi do něj vůbec nechtělo. Protože už se ale blíží vydání třetí a zároveň závěrečné knihy, rozhodla jsem se to konečně napravit. A nejradši bych si teď namlátila za to, že mi to trvalo tak dlouho – ta kniha je totiž výborná! Jakmile jsem ji otevřela, už jsem ji kvůli její čtivosti nezavřela.

Kerstin Gier má nesmírně sympatický styl psaní, který vás zkrátka nepustí. Jak už u jejích příběhů bývá zvykem, tak je i Stříbrná kniha snů hodně originální, milá, svěží, lehká oddechovka, u které se i pobavíte. Autorka má opravdu velký smysl pro humor, který vždycky promítá i do svých postav, takže se to v knize hemží jednou vtipnou, sarkastickou hláškou za druhou. Kromě vtipu se ale příběhem táhne i dějová linka plná tajemna, která čtenářům pořádně zavaří mozkové závity. Kdo je, kruci, Secrecy? Co je zač ten Senátor smrti? A kdo, u všech čertů, chce ublížit malé, sladké Mie?!

Druhý díl se mi bez pochyby líbil ještě víc než díl první. Sice se i tentokrát zdráhám dát knize pět hvězdiček, protože na autorčinu předchozí sérii Drahokamy, kterou jsem si vyloženě zamilovala, to prostě nemá, ale to nemění nic na tom, že jsem si Druhou stříbrnou knihu snů opravdu užila. Kerstin Gier mě svým stylem psaní vždycky chytí do svých sítí, že je mi úplně jedno, že jsou její knihy určeny spíš mladším čtenářům. Závěrečného dílu se nemůžu dočkat, snad se k němu dostanu dřív než k tomuto (:D).

Úryvek:

Henry zívl a opřel se o stůl. „Tak nebo tak – mně teda strach zrovna dvakrát nenahání.“
„To by ale měl,“ řekl Arthur. „Skutečnost, že zná naše jména a prohání se po našich chodbách, ukazuje, že je nám blíž, než by nám bylo milé.“
Podívala jsem se na Arthura. „Myslíš, že je to někdo, koho známe i ve skutečném životě?“ Strašidelná myšlenka.
Arthur znovu pokrčil rameny. „V každém případě ví, kdo jsme, a to se mi nelíbí.“
„Mně taky ne,“ přiznal Henry. „Jsem si docela jistý, že jsem toho chlápka ještě nikdy nepotkal.“
„Ale nemohla by to být jen náhoda? Možná nás odposlouchával a přitom pochytil naše jména? A proč bychom taky měli být jediní, kdo se tu poflakuje?“ Podle mojí teorie sem mohl přijít každý, kdo ve snu najde svoje dveře a troufne si je otevřít a projít jimi. Jenže většina lidí tyhle dveře vůbec nevnímala. Nebo jimi prostě neprošli. Jinak by se to v těchhle chodbách hemžilo lidmi.
Arthur si pobaveně odfrkl. „Senátor smrti – někdo, koho jsme ještě nikdy v životě neviděli – se tu tak náhodou potuluje kolem našich snových dveří, čirou náhodou nás pojmenuje správnými jmény a náhodou kolem sebe rozhazuje tajemné výhružky?“