3. února 2015

Název: V šachu
Autor: Sandra Brown
Žánr: Romance
Počet stran: 198
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Ikar

Anotace: Mladá televizní reportérka Tiel McCoyová právě odjíždí na dovolenou, když zaslechne z rádia zprávu, která rázem změní její plány. Byla unesena dcera multimilionáře Sabra Dendyová a Tiel vycítí, že z téhle události by mohl být úžasný mediální trhák, pro ctižádostivou novinářku životní příležitost. Rychle zjistí, že nejde o únos - Sabra čeká se svým spolužákem Ronniem dítě, o kterém však Sabřin otec nechce ani slyšet. Milenci se rozhodnou pro zoufalý útěk a Tiel se vydává po jejich stopě. Po únavné jízdě zastaví u benzinové pumpy, a když si kupuje pití, vběhne dovnitř ozbrojený mladík s těhotnou dívkou a vezmou si zákazníky včetně Tiel jako rukojmí. Zatímco Ronnie mává pistolí, Sabra začne rodit a při komplikovaném porodu se o ni postará přitažlivý neznámý muž Doc". Jenom Tiel ví, že Doc je vynikající mladý lékař, který po smrti své ženy záhadně zmizel. A jenom Tiel ví, chlapce s pistolí a těhotnou dívkou hledá polovina Texasu, včetně mstivého dívčina otce. Některá tajemství však nezná ani ona, a právě ta mohou ohrozit životy všech. Ve vypjaté situaci Tiel přehodnocuje své priority a rodí se v ní nový cit...

Recenze:
Nejsem moc velký fanda romancí, ale už jsem jich samozřejmě několik přečetla. A našly se mezi nimi i takové, které se mi líbily. Po chvilce přemýšlení mezi ně můžu zařadit i V šachu od Sandry Brownové. Ale to pouze z toho důvodu, že romantický byl jenom konec. První tři čtvrtiny knížky byly totiž nabité akcí, což je přesně to, co mám ráda.

Téměř celý příběh se totiž odehrával v jednom jediném dni a následující noci během přepadení benzínové pumpy. To je parádní námět a musím přiznat, že se s tím autorka popasovala perfektně. Každého rukojmího i pachatele měla propracovaného do nejmenších detailů. A o akční scény tam opravdu nebylo nouze. Střílelo se, křičelo se, nadávalo se, mlátilo se konzervou o něčí hlavu a já byla nadšením bez sebe.

Příběh krásně ubíhal, četl se opravdu rychle a byl bezvadně promyšlený. Nenašla jsem žádnou nelogičnost nebo informaci, která by mi tam neseděla, a chvílemi jsem na ten nápad i žárlila, protože by se mi taky líbilo něco na toto téma napsat.

Hlavní hrdinka Tiel se mi ze začátku zdála taková nemastná neslaná, ale nakonec jsem jí přišla na chuť. Byla to samostatná sebevědomá žena stojící pevně na zemi, co udělá cokoliv pro svou mediální kariéru. Spousta lidí tyhle kariéristky nemá rádo, ale mně byla Tiel vážně sympatická. I přesto, že během věznění nasbírala spoustu materiálu, který by ji vyšvihl až do nebes a několik přítomných lidí potopil, nakonec přehodnotila svoje dosavadní stanoviska a rozhodla se, že tentokrát nepůjde přes mrtvoly. Tím si u mě získala ještě větší sympatie.

Co mi ale vážně vadilo, bylo zakončení. Knížka se mi sice ze začátku líbila, ale v posledních dvou nebo třech kapitolách došlo na romantiku v plných a opravdu hustých dávkách. A vzhledem k tomu, že já opravdu nejsem romantický typ, musela jsem se při čtení nepěkně šklebit.

Možná bych ten růžový konec dokázala hodit za hlavu, ale to by to nesmělo být tak ukvapené. Jak začátek krásně a pomaloučku plynul, tak konec autorka nahustila do pár stránek, až jsem se z toho zajíkla. Myslím si, že by ji nezabilo, kdyby knížce dala ještě další dvě kapitoly a trochu to protáhla, protože takhle to skončilo vážně hrozně uspěchaně. Romantická dušička mojí mámy byla sice ukojena, ale ta moje vážně ne. Moc rychlé!

Úryvek: 
Kéž by nemusela tak trpět."
Utrpení je metla, to je pravda," zamumlal spíš pro sebe. Ten doktor jí může dát injekci na zmírnění bolesti. Něco, co neublíží plodu. Ale jen do určitého stádia. Během druhé porodní fáze by byla indikace omamných léků nebezpečná."
A co injekce do míchy? Nepoužívají se lumbálky při těžkých porodech?"
Pochybuju, že se v těchhle podmínkách pokusí něco zvládnout, i když možná si bude věřit."
Po chvilce přemýšlení Tiel poznamenala: Myslím, že nechávat tohle na přírodě je nesmysl. Připadá mi to jako zneuctění ženství."
Máte děti?" Když se jeho pohled spojil s jejím, cítila, jako by ji něco lehce dloublo přímo pod pupíkem.
Ne." Rychle odvrátila pohled. Jen říkám, že jestli je někdy budu mít, pak chci drogy s velkým D."
Plně vás chápu."
A Tiel nabyla dojmu, že Doc mluví pravdu. Když se na něj znovu podívala, zase se plně věnoval Sabře.

 





Email This Share to Facebook Share on Google Plus Share to Twitter Pin This



0 komentářů:

Okomentovat

Máš-li něco na srdci či na jazyku, střílej. Za každý komentář budu vděčná, beru i kritiku ;)