Recenze: Na západní frontě klid

Název: Na západní frontě klid

Autor: Erich Maria Remarque

Žánr: Válečný román
Počet stran: 184
Rok vydání: 2011
Nakladatelství: Ikar

Anotace: Nejslavnější autorův román z prostředí první světové války vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 rovnou ze školních lavic, s vlajícími prapory, nadšením a vojenskou hudbou táhli na jatka války, odkud se vrátili zničeni na duchu i na těle, přestože unikli smrtícím granátům. Mladí lidé, vychováni svými učiteli k tomu, že umírání na bojišti je svatou povinností a otázkou cti, poznali skutečnou tvář nesmyslné války, a pokud se z ní někteří vrátili, nedokázali zakotvit v novém životě, nechápali ho - příliš děsivé byly zážitky ze zákopů, příliš živé vzpomínky na padlé kamarády.
Román je krutou obžalobou a pravdivým obrazem tragédie války, která nezabíjí jednotlivce ale mrzačí celé generace, nejstrašnější není výbuch granátu, ale zasažené lidské srdce...
Miliony lidí na celém světě četlo tuto knihu, miliony diváků zná z jejího filmového zpracování záběr chlapce zabitého ve chvíli, kdy za naprostého ticha zbraní sahá v zákopu po motýlu. Tento obraz přesně vystihuje smysl Remarquova díla: nenávist k militarismu a nezměrný soucit s trpícím člověkem.

Recenze:

Tuhle recenzi píšu dost zčerstva, protože jsem knihu dočetla teprve dnes ráno poté, co jsem si dala budíka o hodinu dřív, abych ji stihla dokončit a nemusela se po celý školní den nervovat, jak to dopadne. No, moc jsem si nemohla, protože i po dočtení jsem na Na západní frontě klid nedokázala přestat myslet. Takhle silné a až děsivě reálné dílo jsem snad ještě nikdy nečetla. 

zdroj: Česká televize

Při otáčení stránek jsem měla vyloženě husí kůži a nepříjemné mražení v zátylku, protože jsem se do příběhu úplně ponořila a všechno prožívala skrze hlavního hrdinu Paula – jeho ztráty a smutek, jeho zranění, jeho strach, dokonce i jeho rezignaci a smíření se s blížící smrtí. Paul si sice čas od času dovolil myslet na to, že se vrátí domů a ve světě zavládne mír, ale po tom, co uviděl zemřít tolik svých přátel ať už ze školních lavic nebo ty, které potkal až na frontě, se svým přežitím nepočítá. 

Při celé knize jsem měla sevřené hrdlo, šimrání v břiše a občas jsem se musela dokonce přinutit k jejímu odložení a jít na chvíli dělat něco jiného, abych přišla na jiné myšlenky, protože kdybych četla bez přestání, asi bych si to psychicky nezvládla. Ten příběh je zkrátka tak šíleně autentický, že jsem ty válečné hrůzy viděla živě před sebou. Já si sice promítám při čtení před očima každou knihu, ale Remarque moji představivost mnohonásobně zvýšil, takže jsem se cítila totálně pod psa a dělalo se mi zle. Chvílemi mě i zachvacovaly lehké deprese a na konci knížky jsem bulela jako želva, speciálně když Paul popisoval, jak se cítí osaměle. 

To, že ve mně tato maturitní četba vyvolala samé negativní pocity a moje emoce jako by někdo rozcupoval na tisíc maličkých kousíčků, ale ani zdaleka neznamená, že je ta kniha špatná! Právě naopak! Je přímo vynikající a jsem si stoprocentně jistá, že si ji někdy přečtu znovu. Opravdu mě už hodně dlouho takhle žádná knížka nevzala. 

Můžu cítit jen a pouze vděčnost, že žiju v době, kdy žádná válka neprobíhá (a doufejme, že ani nebude), protože války jsou naprosto příšerné. Nejenom, že zabíjí spoustu nevinných lidí, kteří měli celý život před sebou, ale kradou ideály a sny a lidem, kteří přeci jenom válku přežijí, ničí všechny budoucí roky, protože se téměř nikdy nedokážou po těch hrůzách, co zažili a sami udělali, vrátit do starých zajetých kolejí. Přesně to taky Remarque prostřednictvím Paula v knize popisuje - jak válčení ničí srdce mladých lidí a bere jim budoucnost. 

Na západní frontě klid je vážně nesmírně silný příběh a já ho můžu jedině doporučit. Samozřejmě se – opět – nejedná o čtivo pro všechny, speciálně pro slabé povahy, ale z mého pohledu stojí doopravdy za to a nutí k zamyšlení.