Autor: Michaela Burdová
Žánr: Fantasy, Young adultDíl: Volání sirény #1
Počet stran: 280
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Fragment
Anotace: PŘEKONÁ PRAVÁ LÁSKA STALETÍ, SMRTÍCÍ NENÁVIST A DÁVNÉ PROKLETÍ?
Larissa je siréna. Už stovky let jí moře přikazuje zabíjet muže. A ona tak činí. Touží však z tohoto bludného kruhu uniknout. Je rozhodnuta udělat pro to cokoliv. Svojí krásou ovládne černomága Liama, a ten se do ní bezhlavě zamiluje. Nabídne jí dohodu: pokud se stane jeho ženou, pomůže jí zpřetrhat pouta, která ji spojují s nemilosrdným mořem. Larissa souhlasí. Cestu jí však zkříží Derren. Je to první muž, který jí neleží u nohou a odolává jejímu uhrančivému půvabu. Jeho odtažitost začne Larissu přitahovat a ona není schopná se svým citům bránit. Dokáže si vybrat toho pravého? Bude ochotná obětovat lásce třeba i svoji nesmrtelnost?
Když se mi
dostalo Volání sirény do rukou, moc
jsem od knihy neočekávala. Četla jsem totiž spoustu rozporuplných názorů na autorku
Michaelu Burdovou, které někteří úplně propadli a jiní zase tvrdili, že tahle
mladá spisovatelka rozhodně není šálkem jejich kávy. Byla jsem proto zvědavá,
na jakou stranu se přikloním já. A taky jsem se trošku obávala, jak se mi
knížka bude číst, protože jsem si ji ze začátku představovala jako čtivo pro
dvanáctileté dívky.
Jaký je tedy můj verdikt? Byla jsem překvapená – a to skutečně příjemně!
Volání sirény vůbec není pro dvanáctileté dívky. No, tedy… vlastně je, protože si dovedu představit, jak tuhle knížku moje dvanáctiletá sestřenka čte, ale zároveň se jedná o čtivo, které se může zalíbit i mnohem starším čtenářům. Já patřím mezi ně, protože jsem si první díl příběhu o siréně Larisse nesmírně užila a hlavně jsem si u něj krásně odpočinula.
Vzhledem k tomu, že jsem předtím četla detektivní thriller Tanečník od Jefferyho Deavera a potom válečný román Na západní frontě klid, potřebovala jsem oddechovku, kterou mi Volání sirény určitě poskytlo.
Mám ráda fantasy příběhy a zrovna sirény se v moc knihách nevyskytují, takže za toto téma dávám Michaele velké plus. Ráda si přečtu originální námět a vůbec se nestydím za to, že se mi kniha líbí, i když by se opravdu asi spíš hodila k mladším slečnám. Já jsem ovšem důkazem, že si díky ní může počíst i kdokoliv jiný.
Hlavní hrdinku Larissu jsem si oblíbila. Ze začátku byla tvrdá a chladná jako led, postupem času ale rozkvetla a ukázala se i ve druhém světle. To se mi moc líbilo, protože jsem vždycky měla ráda ženské postavy, které jsou drsné pouze navenek, aby před světem skryly svou zranitelnost. Taky jsem se samozřejmě okamžitě zamilovala do Derrena, protože kdo by taky ne, že? Na první pohled silný a nedobytelný muž, pod tou tlustou slupkou ale vyděšený a zraněný chlapec s hrůzami z minulosti, které se ho snaží dohonit.
Kdo mě ovšem po čas celého příběhu pořádně iritoval a trochu mi kazil chuť do čtení, byl Derrenův bratr/dvojče Liam. Nejprve jsem ho považovala jen za roztomilého šibala, ale postupem času se pěkně vybarvil.
Kniha skončila otevřeně, a to opravdu hodně otevřeně – téměř až nesnesitelně! Už se nemůžu dočkat, až si přečtu druhý díl a zjistím, jak to celé dopadne.
Úryvek:
„Jsi věřící?“
„Ne.“ Pokrčil rameny. „Líbí se mi ten symbol. Nemusím věřit v Boha, abych si mohl myslet, že mi ten symbol pomůže ochránit mou duši. Nebo to, co z ní zůstalo,“ zamumlal.
„Co tvoji psi? Překvapuje mě, že jsi je dnes nevzal s sebou.“
„Agerin ještě potřebuje odpočívat. Dragy chtěl zůstat s ním.“
Larissa věděla, že písek mořský panen je účinnější než všechny lidské léky na světě. Agerin byl určitě zdravý jako rybička. Derren jen nechtěl říct, že se o ně bojí.
Jaký je tedy můj verdikt? Byla jsem překvapená – a to skutečně příjemně!
Volání sirény vůbec není pro dvanáctileté dívky. No, tedy… vlastně je, protože si dovedu představit, jak tuhle knížku moje dvanáctiletá sestřenka čte, ale zároveň se jedná o čtivo, které se může zalíbit i mnohem starším čtenářům. Já patřím mezi ně, protože jsem si první díl příběhu o siréně Larisse nesmírně užila a hlavně jsem si u něj krásně odpočinula.
Vzhledem k tomu, že jsem předtím četla detektivní thriller Tanečník od Jefferyho Deavera a potom válečný román Na západní frontě klid, potřebovala jsem oddechovku, kterou mi Volání sirény určitě poskytlo.
Mám ráda fantasy příběhy a zrovna sirény se v moc knihách nevyskytují, takže za toto téma dávám Michaele velké plus. Ráda si přečtu originální námět a vůbec se nestydím za to, že se mi kniha líbí, i když by se opravdu asi spíš hodila k mladším slečnám. Já jsem ovšem důkazem, že si díky ní může počíst i kdokoliv jiný.
Hlavní hrdinku Larissu jsem si oblíbila. Ze začátku byla tvrdá a chladná jako led, postupem času ale rozkvetla a ukázala se i ve druhém světle. To se mi moc líbilo, protože jsem vždycky měla ráda ženské postavy, které jsou drsné pouze navenek, aby před světem skryly svou zranitelnost. Taky jsem se samozřejmě okamžitě zamilovala do Derrena, protože kdo by taky ne, že? Na první pohled silný a nedobytelný muž, pod tou tlustou slupkou ale vyděšený a zraněný chlapec s hrůzami z minulosti, které se ho snaží dohonit.
Kdo mě ovšem po čas celého příběhu pořádně iritoval a trochu mi kazil chuť do čtení, byl Derrenův bratr/dvojče Liam. Nejprve jsem ho považovala jen za roztomilého šibala, ale postupem času se pěkně vybarvil.
Kniha skončila otevřeně, a to opravdu hodně otevřeně – téměř až nesnesitelně! Už se nemůžu dočkat, až si přečtu druhý díl a zjistím, jak to celé dopadne.
Úryvek:
„Jsi věřící?“
„Ne.“ Pokrčil rameny. „Líbí se mi ten symbol. Nemusím věřit v Boha, abych si mohl myslet, že mi ten symbol pomůže ochránit mou duši. Nebo to, co z ní zůstalo,“ zamumlal.
Larissa ho popíchla:
„Máš problém se svou duší?“
Ušklíbl se: „To je
věc, na kterou bych radši nemyslel.“
Larissa už otevírala
pusu k další otázce, ale on jí položil prst na ústa. „A žádné další
vyzvídání.“
Když zachytil její
pohled a došel mu význam jeho gesta, honem ruku stáhl. Larissa se rozhodla
změnit téma.„Co tvoji psi? Překvapuje mě, že jsi je dnes nevzal s sebou.“
„Agerin ještě potřebuje odpočívat. Dragy chtěl zůstat s ním.“
Larissa věděla, že písek mořský panen je účinnější než všechny lidské léky na světě. Agerin byl určitě zdravý jako rybička. Derren jen nechtěl říct, že se o ně bojí.
0 komentářů:
Okomentovat
Máš-li něco na srdci či na jazyku, střílej. Za každý komentář budu vděčná, beru i kritiku ;)