Autor: Christina Lauren
Žánr: Romance pro ženyDíl: Božský #3
Počet stran: 351
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Jota
Anotace: Po tom, co Hanně Bergstromové její starostlivý bratr udělá přednášku o tom, že má úplně katastrofální (protože nulový) společenský život a je zahrabaná zaživa v přípravě na doktorát, nezbývá jí nic jiného, než poslechnout a využít jeho návrh: vypadne ven, seznámí se s novými lidmi, začne randit. A kdo jí pomůže proměnit se ve žhavou dračici, po které budou toužit všichni muži? Nikdo jiný než přítel jejího bratra, božský Will Sumner – investor a dokonalý playboy!
Will riskem doslova žije, ale starat se o brýlatou šprtku, „malou“ kámošovu ségru, ho opravdu ani v nejmenším neláká… až do té divoké noci, kdy ho jeho nevinná svůdná žačka naláká do postele a ukáže mu věci, na které už nikdy nezapomene. Jakmile Hanna objeví sílu svého sex-appealu, je jen na Willovi, aby dokázal, že je opravdu tím jediným mužem, kterého v životě potřebuje.
Tak jo. Mám za sebou poslední díl ze série Božský, který je
celkově i nejobsáhlejší. A moje pocity? Naštvání a zklamání.
Už jsem se samozřejmě několikrát předtím v nějaké knize zklamala, ale Hráč mě rozladil na plné čáře. Bastard se mi líbil hodně, Cizinec byl taky dobrý, takže jsem čekala, že je Hráč bude následovat. Bohužel se tak nestalo.
To, že měl Cizinec úplně stejný děj jako Bastard, jsem ještě skousla, ale to, že Hráč jel v úplně stejných kolejích, mě vážně naštvalo. Christina Lauren je (jsou) skvělá spisovatelka, ale při čtení jsem vážně nadávala, proč není schopná vymyslet nějakou jinou zápletku. Konec byl samozřejmě taky naprosto totožný jako u předchozích dvou dílů. Jestli v tom bude pokračovat i autorčina nová série Svůdný, tak se obávám, že ji číst nebudu.
Okopírovaný vzorec příběhu ale není to jediné, co mi vadilo. Ani trošku mi nesedla hlavní hrdinka a to se mi už dlouho nestalo. Chloe i Sáru jsem si oblíbila hned, ale Hanně jsem na chuť opravdu nepřišla. Vzhledem k tomu, že má být vysokoškolačka, která si právě dělá doktorát z věd, by měla být chytrá jako opice, ale mně většinou připadala úplně pitomá. Její neexistující filtr, který by ji měl zastavit před hloupými poznámkami, mě taky pěkně iritoval. Willovi její ukecanost přišla roztomilá, mně trapná. Co mi na ní ale vadilo nejvíc, byla bezpochyby její náladovost. Nálady a názory se jí měnily jako počasí, až jsem nad tím zašla.
Will je typickým sukničkářem, který to má zařízeno tak, že má dvě stálé milenky, kterým existence té druhé nevadí. A protože mu to nestačí, občas si domů odveze i nějakou neznámou kočku, kterou právě potkal a sbalil někde na večírku. Právě kvůli tomu jsem si ho taky zrovna nezamilovala, ale poté, co mu došlo, že k Hanně chová city, se vzpamatoval a mně ho bylo dokonce i líto, když ho plnou parou zasahovaly Hanniny neustálé změny názorů.
Jediný člověk, který se mi z nových postav zalíbil, byl Hannin starší bratr Jensen. Ten mi byl sympatický, ale zbytek nováčků byl jedna velká hrůza. To, co mě nakonec přinutilo, abych Hráče v hodnocení neposlala do té půlky špatných knih (pod 5/10), je stará parta z předchozích knih. Scény, ve kterých se objevili Bennett s Chloe a Max se Sárou, jsem měla ráda a zachraňovaly mě před usnutím nebo dokonce před roztrháním stránek, když jsem se zrovna pročítala nějakým pitomým Hanniným proslovem.
Pokud se do série Božských pustíte, tak by asi chtělo, abyste si přečetli i tento poslední díl, protože se dočkáte konečného zakončení všech tří příběhů, ale za mě je tenhle díl bezpochyby nejslabší. Každopádně jsem i četla několik názorů, které byly přesně opačné, a tož, že je Hráč nejlepší. Takže tady se hezky ukazuje, že vkus každého čtenáře je skutečně jiný, a tudíž mě neberte moc za slovo.
Úryvek:
Už jsem se samozřejmě několikrát předtím v nějaké knize zklamala, ale Hráč mě rozladil na plné čáře. Bastard se mi líbil hodně, Cizinec byl taky dobrý, takže jsem čekala, že je Hráč bude následovat. Bohužel se tak nestalo.
To, že měl Cizinec úplně stejný děj jako Bastard, jsem ještě skousla, ale to, že Hráč jel v úplně stejných kolejích, mě vážně naštvalo. Christina Lauren je (jsou) skvělá spisovatelka, ale při čtení jsem vážně nadávala, proč není schopná vymyslet nějakou jinou zápletku. Konec byl samozřejmě taky naprosto totožný jako u předchozích dvou dílů. Jestli v tom bude pokračovat i autorčina nová série Svůdný, tak se obávám, že ji číst nebudu.
Okopírovaný vzorec příběhu ale není to jediné, co mi vadilo. Ani trošku mi nesedla hlavní hrdinka a to se mi už dlouho nestalo. Chloe i Sáru jsem si oblíbila hned, ale Hanně jsem na chuť opravdu nepřišla. Vzhledem k tomu, že má být vysokoškolačka, která si právě dělá doktorát z věd, by měla být chytrá jako opice, ale mně většinou připadala úplně pitomá. Její neexistující filtr, který by ji měl zastavit před hloupými poznámkami, mě taky pěkně iritoval. Willovi její ukecanost přišla roztomilá, mně trapná. Co mi na ní ale vadilo nejvíc, byla bezpochyby její náladovost. Nálady a názory se jí měnily jako počasí, až jsem nad tím zašla.
Will je typickým sukničkářem, který to má zařízeno tak, že má dvě stálé milenky, kterým existence té druhé nevadí. A protože mu to nestačí, občas si domů odveze i nějakou neznámou kočku, kterou právě potkal a sbalil někde na večírku. Právě kvůli tomu jsem si ho taky zrovna nezamilovala, ale poté, co mu došlo, že k Hanně chová city, se vzpamatoval a mně ho bylo dokonce i líto, když ho plnou parou zasahovaly Hanniny neustálé změny názorů.
Jediný člověk, který se mi z nových postav zalíbil, byl Hannin starší bratr Jensen. Ten mi byl sympatický, ale zbytek nováčků byl jedna velká hrůza. To, co mě nakonec přinutilo, abych Hráče v hodnocení neposlala do té půlky špatných knih (pod 5/10), je stará parta z předchozích knih. Scény, ve kterých se objevili Bennett s Chloe a Max se Sárou, jsem měla ráda a zachraňovaly mě před usnutím nebo dokonce před roztrháním stránek, když jsem se zrovna pročítala nějakým pitomým Hanniným proslovem.
Pokud se do série Božských pustíte, tak by asi chtělo, abyste si přečetli i tento poslední díl, protože se dočkáte konečného zakončení všech tří příběhů, ale za mě je tenhle díl bezpochyby nejslabší. Každopádně jsem i četla několik názorů, které byly přesně opačné, a tož, že je Hráč nejlepší. Takže tady se hezky ukazuje, že vkus každého čtenáře je skutečně jiný, a tudíž mě neberte moc za slovo.
Úryvek:
Málem mi spadl mobil, když mi během pár vteřin odepsal: Bohužel ne.
Pustíš mě dovnitř? Zeptala jsem se, ale upřímně jsem si nebyla jistá, jestli chci, aby řekl ano. Nebylo by lepší, kdyby mě poslal domů? Nějak jsem se nemohla rozhodnout.
Kde jsi?
Zaváhala jsem. Před tvým domem.
COŽE?!!! Hned jsem tam.
Ani jsem neměla čas rozmyslet si, do čeho se to vlastně pouštím. V první chvíli jsem se otočila směrem, odkud jsem přišla, ale vzápětí se rozlétly dveře a Will vyšel ven.
0 komentářů:
Okomentovat
Máš-li něco na srdci či na jazyku, střílej. Za každý komentář budu vděčná, beru i kritiku ;)