Recenze: Manželská smlouva

Název: Manželská smlouva 
Autor: Jennifer Probst

Žánr: Romance

Počet stran: 219

Rok vydání: 2013

Nakladatelství: Ikar

Anotace: Aby zachránila dům, pomůže Alexe už asi jen kouzlo. V životě by jí však nenapadlo, že jedno takové jí do cesty přičaruje staršího bratra její nejlepší kamarádky – a mocného muže, který jí zlomil srdce. Multimilionář Nicholas Ryan sice v institut manželství nevěří, ale aby se mohl stát dědicem rodinné společnosti, potřebuje sehnat manželku. A to rychle. Když se dozví, že sestřina dávná kamarádka má finanční trable, dá Alexe odvážnou nabídku.

Má to být manželství s jednoduchými pravidly: nezaplést se, nezamilovat se a jeden rok předstírat pár, který propadl bláznivé lásce. Je to jen obchod. To přece nemůže být tak těžké zvládnout, ne?

Jenomže rok je zatraceně dlouhá doba a fyzická touha může být až zatraceně k nevydržení. A především může oběma tenhle obchod zatraceně zkomplikovat...

Recenze:

Poté, co jsem dočetla napínavý thriller Sběratel kostí, jsem sáhla po Manželské smlouvě, abych se trochu odreagovala před tím, než se pustím do dalšího „akčňáku“. Manželská smlouva není z mého pohledu nic extra, ale svůj účel splnila. Během dnešního dne jsem ji celou přečetla, protože jsem nemocná a jenom ležím v posteli, a pročistila si díky ní hlavu. Teď už se ovšem těším, až si přečtu pokračování Sběratele. 

Manželská smlouva je typická ženská romance, takže milovnice romantiky budou zcela jistě nadšené. Mně se kniha překvapivě taky docela líbila, protože se nejedná o nějaký bůhvíjak dlouhý román, který se snaží čtenáře unudit. Kapitoly za sebou kvapně ubíhaly a já se velice rychle dostala na konec. 

O ženách z chudších poměrů a miliardářích, do kterých se zamilují, se toho napsala už spousta, takže je příběh bohužel plný klišé, ale kupodivu mě to od čtení moc nerušilo. Nick i Alexa mi byli sympatičtí a hodně se mi líbila jejich rozdílnost, která připravila půdu pro několikatery hádky a vzájemné popichování. 

Vážně jsem se bavila nad Nickovou nesnášenlivostí zvířat a nad Alexinými samaritánskými skutky, kdy domů přitáhla deset psů z psího útulku nebo pořídila Nickově jediné rybičce několik kamarádů, aby měla společnost. Smála jsem se nad jejich soupeřením, jestli jsou v baseballu lepší Yankees nebo Mets, a škodolibě jsem se culila, když bojovali s celibátem, protože si slíbili, že se i přes falešné manželství nebudou podvádět. 

Co mi ale trošku vadilo, bylo to jejich vzájemné zatajování. Oba byli přesvědčeni, že toho druhého vůbec nezajímají nebo nepřitahují, takže si navzájem slovně ubližovali, což v konečném důsledku ublížilo i jim samotným. Ze začátku jejich manželství jsem to chápala, protože toho o sobě moc nevěděli a všechno pro ně byl jenom obchod, ale když se tyhle situace proplétaly celým příběhem, začala jsem se cítit jako v telenovele. A já nesnáším telenovely. 

I přesto ale nelituju, že jsem si Manželskou smlouvu přečetla, protože jsem po ní sáhla vážně jen jako po vsuvce mezi čtivem o sériových vrazích, takže jsem od ní neočekávala nic jiného než odpočinek, což je přesně to, co jsem dostala. Zakončení příběhu mě taky uspokojilo, takže nemám důvod být nevrlá. 

Na závěr jenom musím zmínit, že i přesto, že Manželská smlouva patří do knižní série, na kterou volně navazují další tři romány, já ji řadím mezi samostatné knihy a to z toho důvodu, že příběh Nicka s Alexou je uzavřený a já se nechystám číst pokračování o jejich přátelích nebo rodinných příslušnících. Jako odreagování je tohle čtivo sice fajn, ale takového jsou haldy. Manželská smlouva mě zkrátka neuchvátila natolik, abych si mermomocí chtěla pořizovat zbývající knihy. Pokud na ně narazím třeba v knihovně a nebudu mít zrovna co číst, možná si je vypůjčím, ale vyhazovat peníze za ně nebudu.

Úryvek: 
„To jsem já, Maggie." Odmlčela se. „Pořád hledáš manželku?"

Přidušeně se uchechtl. Jeho sestra byla jediná žena na světě, která ho dokázala rozesmát, i když se bavila na jeho účet. „Právě na tom pracuju."

„Myslím, že jsem ji našla."

Zrychlil se mu srdeční tep. „Kdo je to?"

Další pauza. „Musíš splnit její podmínky, ale to podle mě nebude problém. Buď nezaujatý, i když to není tvoje silná stránka. Ale můžeš jí věřit."

Mrkl na poslední bod svého seznamu. V uších se mu podivně rozhučelo. Že by ho to varovalo před dalšími sestřinými slovy? „Kdo je to, Maggs?"

Rozhostilo se ticho. „Alexa."

Při tom důvěrně známém jménu z minulosti se místnost roztočila a zmocnila se ho závrať. Z rozmazané šmouhy, která se mu objevila před očima, vyvstávala jediná myšlenka jako neonově zářící mantra, znovu a znovu.

Ani náhodou.