Recenze: Trhni si!

Název: Trhni si!

Autor: Andrea Kabeláčová

Žánr: Young Adults

Počet stran: 392

Rok vydání: 2014

Nakladatelství: Fragment

Anotace: Mia je sedmnáctiletá holka, která se na vlastní pěst protlouká životem. K tělu si jen tak někoho nepustí a pro drsné slovo nejde daleko. Když odejde od své nesnesitelné matky, začne žít v opuštěném domě s partičkou kluků, kteří jsou na tom podobně jako ona. Když mezi ně přijde nový spolubydlící, není z něj Mia zrovna nadšená. Hádky jsou na denním pořádku, ale postupem času se ukazuje, že na rčení "co se škádlívá, to se rádo mívá", možná něco bude.

Recenze:
Trhni si! jsem četla už před pár lety, když bylo zveřejněno na webu bez-hranic.cz a zamilovala jsem se. Proto jsem nad koupí knihy nemusela vůbec přemýšlet a s chutí se pustila do druhého čtení – tentokrát v papírové podobě. A i přesto, že jsem byla přesvědčená, že si děj stále živě pamatuju, spletla jsem se a u spousty scén kulila oči s němou otázkou, jestli to tam vážně bylo i předtím? Začátek i konec jsem si pamatovala dobře, ale spousta událostí z prostředku se mi prostě vykouřila z hlavy.

Jedná se o nenáročný příběh, který se soustředí hlavně na vztahy, ale s tím jsem absolutně žádný problém neměla. Já čtu skoro pořád nějaká dramata s bůhvíjak složitými zápletkami, takže občas moc ráda sáhnu po nějaké oddechovce, kterou Trhni si! beze sporu je.

Četla jsem několik recenzí, ve kterých je často Mia, hlavní hrdinka, pomlouvána a osočována, že je protivná a nesympatická. Vůbec nesouhlasím. Já si Miu oblíbila hned, jak se poprvé objevila, a zbožňovala jsem ji až do konce. Takovéhle typy postav mám ráda odjakživa, takže jsem byla nadmíru spokojená. Nevadí mi, když se holka nechová jako holka, ale je spíš drsňačka. Nevadí, když mele pusou jako dlaždič. A už vůbec mi nevadí, když se přede všemi schovává, aby si udržela srdce v celku a nenechala si ho roztříštit. Takovéhle postavy jsou přesně můj šálek kávy!

Vlastně všechny postavy se mi moc líbily. Chvilku mi trvalo, než jsem přišla na chuť Bradovi, ale to bylo pouze z toho důvodu, že ho autorka popisovala z pohledu Miy, která ho ze začátku nesnášela, takže jsem s ní v tomhle držela ženskou solidaritu. Jen co se ale změnil její názor, hned se změnil i ten můj. Nejvíc jsem ale zbožňovala všechny ty kluky, se kterými Mia bydlela. Speciálně pak dvojčata Simona s Dukem a hlavně Lennyho!

Lenny u mě vyhrával na plné čáře při prvním čtení před pár lety a i teď při tom druhém. Pouhý třiadvacetiletý kluk, který toho má už tolik za sebou a dobrovolně si pověsil na krk několik výkvětků, aby jim pomohl udržet se v mezích zákona. Jo, tenhle jejich „taťka“ si mě získal hned, jak se objevil.

Souhlasím s názory, že je knížka možná až příliš dlouhá, ale vím z vlastní zkušenosti, jak je někdy složité příběh ukončit a s postavami se rozloučit, takže Ajje vůbec nic nevyčítám. Kdo ví, o kolik skvělých příhod bychom přišli, kdyby knížku o několik kapitol zkrátila? Kdepak, mně ta délka určitě nevadí.

Co mě ale mírně zklamalo, byl epilog. Doteď si pamatuju, jak jsem se cítila, když jsem příběh dočetla poprvé a musím říct, že se nic nezměnilo ani po druhém přečtení. Smířila jsem se s tím, to ano, ale ke spokojenosti jsem se nedostala. Vím, proč to autorka tak napsala, sama mi kdysi odpovídala na můj komentář, když jsem jí napsala, že mě ten konec mrzí, ale i tak mě to nepřimělo k obratu.

Nechci, aby mě teď někdo pochopil špatně, takže to radši uvedu na pravou míru. Kniha má happy-end a vážně velký, jen jsem si ho zkrátka představovala trochu jinak. I přesto ale Trhni si! vřele doporučuju a určitě se za pár let pustím i do třetího čtení :)

Úryvek: 

„Proč se od tebe vždycky necháme ukecat k těm největším blbostem?" lamentoval Cody, když si z čele otíral imaginární pot. Byl bez trička a před náporem slunečních paprsků ho chránily koruny stromů. Neměl si proč stěžovat. Pousmála jsem se, když chtěl, uměl vypadat docela rozkošně. V takových chvilkách jsem si připomínala, proč jsem se od něj tehdy nechala sbalit.
„Protože moje nápady se sice tváří pošahaně, ale jsou geniální!"
„Nechybí ti v posledním slově t? Protože já bych řekl, že jsou vážně na pí-"
„Cody! Máme sousedy!"
„Většina je stejně hluchá, pane dobrý-sousedský-vztahy-jsou-všechno!" Zašklebil se na Lennyho. Ten jen zavrtěl hlavou.
„Občas se ptám sám sebe, proč tu vás dva vlastně trpím..."
„Protože nás máš rád," uculila jsem se nevinně.
„Protože jsme nejlepší! Teda já jsem nejlepší, Mia je až na druhým místě, pochopitelně."
„Ne. Vážně to nechápu," vzdal se Lenny.

facebook Andrey Kabeláčové: klik