Recenze: Nepřítel mého nepřítele

Název: Nepřítel mého nepřítele

Autor: Kateřina Petrusová

Žánr: Romance, detektivka

Díl: Bavettovi #2

Počet stran: 360

Rok vydání: 2013

Nakladatelství: Fragment

Anotace: Volné pokračování knihy Nebezpečná láska. Dluhy se musí platit. To ví i bývalá policistka Joan, která má závazek vůči samotnému králi drogového podsvětí. Ten se nyní hlásí o splacení dluhu a jako pojistku unese Joaninu malou dceru Amy. Zvládne Joan zabít Roberta Bavettu, jednoho z vůdců italské mafie, a dostat svou dceru zpět? Co když existuje ještě jiný způsob, jak Amy zachránit?

Recenze:
Na Nepřítele jsem napjatě čekala od té doby, co jsem přečetla první díl (Nebezpečná láska), což bylo hned druhý den po jeho vydání. Tím pádem jsem musela čekat rok na další a vzhledem k tomu, že nejsem zrovna moc trpělivá, bylo to pro mě utrpení. Nakonec jsem se ale přeci jenom dočkala a musím říct, že jsem nebyla ani trochu zklamaná.

Na tuto knihu jsem četla spoustu recenzí a většina z nich zněla stejně. Že je to vynikající knížka, ale jednička se jim líbila víc. Já s tím souhlasit nemůžu. Knížka je to skutečně vynikající, to ano, ale z mého pohledu i o chlup lepší než Nebezpečná láska. Ta totiž byla mnohem romantičtější a vzhledem k tomu, že já romance moc nemusím, jsem si Nepřítele užila mnohem víc. Byla tam spousta akce, víc pohledů do mafiánského světa a já při čtení div samým nadšení neposkakovala.

Nepřítel mého nepřítele je zaměřený na staršího bratra Michaela Bavetty (hlavní hrdinka Nebezpečné lásky) Roberta. Kromě větší akce je on tím hlavním důvodem, proč jsem si tenhle díl zamilovala víc. Už v prvním díle jsem Roberta zbožňovala a to i přesto, že tam dostal opravdu málo prostoru a byl tak záhadný, že jsem o něm nevěděla ani prd. To se v druhém díle změnilo, protože se v něm střídaly kapitoly z jeho pohledu a pohledu hlavní hrdinky, takže jsme si ho mohli užít do sytosti. A jsem nucena přiznat, že mi stržení té záhadné masky z prvního dílu, nepřineslo absolutně žádné zklamání. Robert je úžasná a naprosto dokonalá postava! Takových hlavních hrdinů bych chtěla v knížkách vídat častěji.

Co se týče hlavní hrdinky Joan… Spousta lidí si na ni docela stěžovala. Že prý byla protivná a až přehnaně hysterická, což jsem vážně nechápala. Vždyť jí drogový král z její policejní minulosti unesl maličkou dceru! Která matka by to brala s klidem a nevyšilovala? Podle mého názoru byla Joan až příliš v pohodě na to, že se takovou škálu dní strachovala o život své dcery. Ano, Paige z Nebezpečné lásky jsem si oblíbila víc, ale to nemění nic na tom, že je Jo taky skvělá. Nic protivného jsem na ní nenašla a vzhledem k okolnostem se podle mě chovala i celkem racionálně.

Nejlepší postavou celé knížky se ale bezpochyby stala Amy, maličká dcerka Jo. Díky tomu, že je Kateřina Petrusová matkou dvou malých holek, u spousty příhod čerpala z vlastní zkušenosti a chování Amy je tím pádem dost uvěřitelné. Tu malou rošťandu jsem si zamilovala a bavila se nad její dětskou naivitou, důvěřivostí a hlavně vtipem. U jejích scén, a že jich tam neměla málo, jsem se skoro válela po podlaze. Mám takový pocit, že je Amy tou nejsladší dětskou postavou, na kterou jsem v knížkách kdy narazila!

Co mi ale udělalo největší radost? Bezpochyby návštěva Itálie, kde jsme se mohli setkat s našimi starými známými z prvního dílu - Michaelem a Paige. Za to jsem měla chuť Kateřinu políbit a nejspíš bych to i udělala, kdyby byla zrovna poblíž, protože navzdory tomu, že se mi Nepřítel líbil o ždibíček víc, se mi po těch našich dvou italských milencích stýskalo.

Takhle zpětně mě štve, že jsem dala Nebezpečné lásce 10 bodů z 10. Po dočtení jsem to tak cítila, protože se mi knížka líbila neskonale, jenže, co mám potom dát Nepříteli, který u mě soutěž mezi těmihle dvěma knížkami vyhrál? Kdyby byla možná jedenáctka, tak ji dám, ale budete se muset spokojit s další desítkou.

Úryvek:

„Mamí!“ Dovnitř se vřítila Amy s rudými tvářemi a urousanými prameny vlasů, které jí vylezly zpod čepice. „Strejda Mike a strejda Gas stavěli sněhuláky, ale nešlo jim to, a pak jsme se prali!“
„Já vím,“ přikývla jsem a roztáhla paže, abych ji mohla obejmout. „Viděla jsem vás z okna. Proboha, ty jsi studená! A mokrá! Honem převléct! To jsou nápady!“
„Ano, mami!“ zahlaholil Michael. „Vy dvě jste se hledaly, co?“ ušklíbl se a strčil Paige studené prsty za krk. Zaječela a ohnala se po něm, ale rychle uhnul, popadl za paže stejně promrzlého Gaspara a strčil ho před sebe, aby se schoval před Paige.
„Někdy mám pocit, že jsem se vrátila v čase,“ lamentovala. „A ty ho v tom ještě podporuješ!“ Zabodla Gasparovi ukazováček do hrudi a mračila se na něj.
„Kdepak. Já mu to jen trpím, protože je to šéf,“ bránil se Ital. Zbytek slovní přestřelky jsem neslyšela, protože jsem vedla Amy nahoru do pokoje, abych z ní sloupala mokré a ledové oblečení. Cestou jsem se snažila nezakopnout o psa, který se nám na schodech nadšeně motal pod nohama a bouchal nás ocasem. Tenhle barák byl jeden velký blázinec. A mně se to líbilo.

 

oficiální stránky Kateřiny Petrusové: klik

facebook Kateřiny Petrusové: klik