Recenze: Zakázaná přitažlivost

Název: Zakázaná přitažlivost

Autor: Kateřina Petrusová

Žánr: Romance, detektivka

Díl: Bavettovi #3

Počet stran: 304

Rok vydání: 2014

Nakladatelství: Fragment

Anotace: Senátorova dcera Emily má po krk života ve skleníku a potají odjede do New Yorku. Záhy je však vypátrána a musí se rozhodnout: buď se vrátí domů, nebo zůstane, ale pod stálou ochranou nepřístupného bodyguarda Henryho Trovata. Emily je rozhodnutá Henryho přesvědčit, aby ji nechal být, vše jim však začnou komplikovat city a především děsivý vánoční dárek, který jí pošle neznámý šílenec.

Překoná láska tak odlišných lidí věkový a společenský rozdíl, nebezpečí, které Emily hrozí, a především Henryho zločineckou minulost?

Recenze:

Zakázaná přitažlivost je zatím poslední kniha ze série Bavettových od Kateřiny Petrusové. První díl byl vynikající, ten druhý ještě lepší. Není proto divu, že jsem se na ten třetí těšila jako malá. Ale bohužel musím přiznat, že se svými staršími brášky nemůže soupeřit. 

Kdybych předešlé díly neznala, tak jsem z téhle knížky určitě nadšená, protože je opravdu dobrá, ale vzhledem k tomu, že vím, na co příběh navazuje, jsem nucena srovnávat. A příběhu Michaela s Paige nebo Roberta s Joan se nevyrovná. To ale pořád nemění nic na tom, že knížka se mi líbila. Od Kateřiny se mi totiž líbí vážně všechno.

Tato kniha je zaměřená na bodyguarda Henryho, který se krátce mihnul v Nebezpečné lásce i v Nepříteli mého nepřítele. V tuto chvíli je mafie už jen jeho minulostí a on je součástí nového a legálního života Roberta Bavetty, který ho vzal po odchodu od rodiny s sebou a zaměstnal ho ve své bezpečnostní agentuře. Dostali jsme tedy šanci poznat tohohle mohutného roztomilého Plyšáka zblízka a podrobně a já jsem za to ráda. Líbí se mi. Jen to zkrátka není Bavetta, takže se mi holt pod kůži nezaryl tolik jako ti dva bráchové.

Stejně jako v Nepříteli, i tady se nám střídají dva pohledy. Jeden patří právě Henrymu a ten druhý mladé blonďaté dceři senátora Emily, která je veliká knihomolka. Už jenom proto mi byla nesmírně sympatická, ale zamilovala jsem si ji i kvůli jiným vlastnostem. Emily je ale životem bez soukromí unavená, takže utekla do New Yorku, aby zkusila žít na vlastní pěst. Lidé jejího otce ji pochopitelně vyhmátli a chtěli ji dovést zpátky, ale nakonec došla se svým tátou ke kompromisu. Může zůstat, pokud bude souhlasit s bodyguardem.

Emily souhlasila a plánovala si, jak se bude chovat povrchně a rozmazleně, aby každého bodyguarda odradila a zůstala nakonec sama bez velkého chlapa za zadkem. Možná by jí to i vyšlo, kdyby tím oním bodyguardem nebyl právě Henry. Netrvalo to dlouho a mezi těmi dvěma se začaly tvořit city a veškerým naschválům rychle odzvonilo. A když Emily přišel balíček s pořádně děsivým dárkem uvnitř, který jí mohl poslat jedině psychopat, začalo jít do tuhého.

Z tohohle námětu jsem byla nadšená, protože opravdu zbožňuju „akčňáky“, ale bohužel jsem si to představovala jinak. Na můj vkus tam akce bylo žalostně málo, protože takovýhle námět se dal využít mnohem víc. To je ovšem můj problém, za to Kateřina nemůže. Jsem holt spíš ten typ na thrillery, zatímco Katka se věnuje hlavně romancím, které jsem do té doby, než jsem začala číst její knížky, nesnášela, takže je to pro ni velký kompliment. Protože já – zarytý odpůrce veškeré romantiky – miluju její romantické knížky! Výjimka skutečně potvrzuje pravidlo.

Co jsem si na téhle knížce ale zamilovala, je senátorovic rodinka. Hlavně všichni senátorovi synové, starší bratři Emily. Ty jsem si oblíbila natolik, že jsem si je přála mít doma. A je mi úplně jedno, že jich je moc a nikam by se mi nevešli. Jsou zkrátka skvělí!

A musím říct, že je jeden kluk lepší než druhý. Všichni jsou starší než Emily, takže jsou samozřejmě dávno dospělí, ale chovají se jako děcka, což já zbožňuju. Při každé jejich scéně jsem se řezala smíchy, speciálně u té, kdy je Henry zaúkoloval, aby se snažili prolomit ochranu pokoje Emily, aby zjistil, jestli je dostatečně zabezpečený proti jejímu úchylnému stalkerovi. To, jak lezou po parapetu, div nespadnout na zem, jsem viděla živě před očima, které se mi zalívaly slzami, jak jsem brečela smíchy. Vážně je zbožňuju! 

A taky se mi moc líbila úchylka jejich rodičů na písmeno E. Všechny jejich děti se totiž jmenují Emily, Ethan, Eliah, Elliot, Eric a Evan Evansovi, což mi na jednu stranu připadá šílený, ale na tu druhou děsně rozkošný.

Úryvek:

Henry pořád seděl na skútru, ruce na řidítkách, krk vykroucený, aby na mě viděl.
Zamávala jsem mu.
Dalo mi dost práce, aby to vypadalo ledabyle. Hned nato jsem se otočila k Ethanovi a zachovala se jako pitomá puberťačka, protože jsem se rozhihňala.
„No ty vole," udělal můj o rok starší sourozenec překvapeně.
„Drž hubu!" Píchla jsem ho ukazováčkem v rukavici do ramene. „Jestli cekneš, zabiju tě!" Normálně jsem nemluvila tak sprostě. Normálně jsem ale taky nebyla odhalena, že.
„Já to věděl!" rozchechtal se. Další můj pokus o bodnutí, tentokrát do žeber, snadno odrazil.
„Myslím to smrtelně vážně, Ethane! Jestli to někomu řekneš, budu tě nesnášet!" Orosila jsem se při představě, co by udělal táta, kdyby to věděl. A bylo to přesně to, co napadlo i toho cvoka vedle mě:
„Pokud se to domákne táta, jsi totálně v řiti," oznámil mi vesele. „Takže co mi dáš?"
„Nedám ti pěstí," nabídla jsem rozzuřeně.
„Nevyhrožuj, prcku," ušklíbl se a zopakoval svůj požadavek. „Co mi dáš nebo co uděláš, abych byl zticha a neřekl nikomu o tom, že jsi zabouchlá do pana hlídače?"

 

oficiální stránky Kateřiny Petrusové: klik

facebook Kateřiny Petrusové: klik