Autor: Josef Škvorecký
Žánr: PovídkaPočet stran: 208
Rok vydání: 1990
Nakladatelství: Galaxie
Anotace: Povídky o životě středoškoláka, prožívajícího první lásky a opojení jazzovou hudbou - to vše je zasazeno do dramatických událostí 2. světové války.
Prima sezóna patří
do maturitní četby, ale naše škola ji v maturitním seznamu bohužel nemá,
tudíž nemám možnost si ji zvolit jako jedno z literárních děl, které bych
chtěla rozebírat. I přesto jsem ale po knize na kamarádčino naléhání sáhla,
protože ji vychvalovala až do nebes. A rozhodně toho nelituju!
Hlavní hrdina Danny Smiřický je pořádný sukničkář, který prohání snad každou holku ve městě, protože se není schopný rozhodnout jen pro jednu. Má to ovšem maličký háček - žádná holka s ním nechce mít nic společného, protože o jeho zálibě v ženách a přelétavé povaze vědí. Jenže když on si chce tak moc vrznout! Ano, čtete správně, vážně jsem to napsala. Danny touží po tom, aby si kvůli němu některá holka sundala punčochy, a chce to tak moc, že má těch dívek rozjednaných hned několik najednou v naději, že mu to alespoň u jedné vyjde.
Myslím, že je poměrně jasné, že se mu nedaří toho dosáhnout. A i když je Danny vlastně tak trochu šmejd, já si ho šíleně oblíbila a fandila jsem mu, aby mu ty jeho intriky vyšly. Dokonce mi ho bylo i líto, když se mu stále nedařilo dosáhnout svého vytyčené cíle. A to rovnou s několika holkama.
Kniha se skládá
celkem z šesti povídek, z čehož v každé povídce Danny nahání
jinou (někdy i víc než jen jednu). I přesto, že mi bylo v hloubi duše
Dannyho líto (což jsem upřímně ale asi jediná), šíleně jsem se při čtení bavila,
protože i přes lítost se mě zmocňovala škodolibost a já se musela ďábelsky
pochechtávat, když se každý Dannyho plán zhroutil jako domeček z karet.
Prima sezóna je naprosto krásné oddychové čtení, které pobaví. V anotaci sice stojí, že je příběh zasazen do 2. světové války, ale o té jsou tam zmínky pouze okraje, protože je to v období, kdy naše země ještě není válkou tolik zasažena, takže ve městě Kostelci, kde Danny bydlí, zatím probíhá všechno normálně jako doposud.
Kromě Dannyho se mi líbily i další postavy, hlavně jeho kamarádi nebo třeba doučující učitel přes matiku, na kterou je Danny úplně „blbej“ – díky němu jsem se přesvědčila, že na tom s počítáním nejsem zase tak špatně, jak jsem si myslela, protože zatímco já zatím zvládám prolézat s krásným zlatým středem, jemu rok co rok hrozí reparát (a to nejenom z matiky). Která postava mi ovšem lezla na nervy, byla Irena, dívka, které se Danny věnoval přeci jenom o něco víc, než ostatním slečnám, protože byla z celého města nejkrásnější.
Jenomže tato dívka je už nějaký čas zadaná a podle svých vlastních slov šťastně. Proto jsem si o ní nemyslela nic hezkého, když s Dannym flirtovala, nechávala se od něj obskakovat a dávala mu falešné naděje, že ho jednou do svých kalhot přeci jenom pustí.
Takže pokud někdo hledáte knížku, u které se zasmějete a rádi byste si zarelaxovali, Prima sezóna je přesně tím pravým čtivem a já ji s radostí doporučuju všem.
Hlavní hrdina Danny Smiřický je pořádný sukničkář, který prohání snad každou holku ve městě, protože se není schopný rozhodnout jen pro jednu. Má to ovšem maličký háček - žádná holka s ním nechce mít nic společného, protože o jeho zálibě v ženách a přelétavé povaze vědí. Jenže když on si chce tak moc vrznout! Ano, čtete správně, vážně jsem to napsala. Danny touží po tom, aby si kvůli němu některá holka sundala punčochy, a chce to tak moc, že má těch dívek rozjednaných hned několik najednou v naději, že mu to alespoň u jedné vyjde.
Myslím, že je poměrně jasné, že se mu nedaří toho dosáhnout. A i když je Danny vlastně tak trochu šmejd, já si ho šíleně oblíbila a fandila jsem mu, aby mu ty jeho intriky vyšly. Dokonce mi ho bylo i líto, když se mu stále nedařilo dosáhnout svého vytyčené cíle. A to rovnou s několika holkama.
 |
| zdroj: moviespictures |
Prima sezóna je naprosto krásné oddychové čtení, které pobaví. V anotaci sice stojí, že je příběh zasazen do 2. světové války, ale o té jsou tam zmínky pouze okraje, protože je to v období, kdy naše země ještě není válkou tolik zasažena, takže ve městě Kostelci, kde Danny bydlí, zatím probíhá všechno normálně jako doposud.
Kromě Dannyho se mi líbily i další postavy, hlavně jeho kamarádi nebo třeba doučující učitel přes matiku, na kterou je Danny úplně „blbej“ – díky němu jsem se přesvědčila, že na tom s počítáním nejsem zase tak špatně, jak jsem si myslela, protože zatímco já zatím zvládám prolézat s krásným zlatým středem, jemu rok co rok hrozí reparát (a to nejenom z matiky). Která postava mi ovšem lezla na nervy, byla Irena, dívka, které se Danny věnoval přeci jenom o něco víc, než ostatním slečnám, protože byla z celého města nejkrásnější.
Jenomže tato dívka je už nějaký čas zadaná a podle svých vlastních slov šťastně. Proto jsem si o ní nemyslela nic hezkého, když s Dannym flirtovala, nechávala se od něj obskakovat a dávala mu falešné naděje, že ho jednou do svých kalhot přeci jenom pustí.
Takže pokud někdo hledáte knížku, u které se zasmějete a rádi byste si zarelaxovali, Prima sezóna je přesně tím pravým čtivem a já ji s radostí doporučuju všem.
Krásná recenze ;). Jak už jsem tu psala přednedávnem, původně pro mě byla Sezona trošku zklamáním, protože jsem začala Zbabělci, kteří jsou přeci jen trochu něco jiného. Navíc, ve Zbabělcích Danny nahání hlavně tu Irenu a jinak svým vypravováním čtenáře obelhává dojmem, že jinak by mohl mít na kterou si ukáže (chápu, že pokud jsi prvně četla Sezonu, tenhle dojem jsi u Zběbělců neměla :-D). Takže tohle byl trochu šok, trochu zklamání.
OdpovědětVymazatAle teď, když jsem jela o prázdninách do Kostelce (tedy, Náchoda :-D nicméně se mi párkrát fakt stalo, že jsem řekla Kostelec), po stopách Dannyho (ano, mám tu posavičku tak moc ráda), přibalila jsem si do batůžku jak Zbabělce, tak Sezonu a při večerech jsem sáhla právě po Dannyho eskapádách. A byla jsem mile překvapena. Mě to tak bavilo! Nejvíc snad Hotel pro sourozence, chudák Alenka, jediná ve městě, která o Daníčka stála...
No, tím chci říct, že i Prima sezona si mě naprosto dostala... Už jsem se smířila s tím, že Danny není lamač srdcí :-D. A jinak jsem tu stejně jako ty fandila (a přesto se jeho neúspěchům škodolibě pošklebovala). A víš co, stejně ho mám strašně ráda, i když je to hajzlík a sukničkář... Danníček přeci taky miloval Irenku, "i když byla pitomá". :-)
A mimochodem, Port Arthur je geniální, nad vchodem omšelého domu visí česká vlajka, jako kdyby právě začínala kostelecká revoluce a interiér se snad od doby, kdy tam Danny hrál na saxofon, vůbec nezměnil. Jen tu smaragdově zelenou limonádu, co si ji objednávala Harrýkova Lucie nemají...
Renča