Autor: Christina Lauren
Žánr: Romance pro ženyDíl: Božský #2
Počet stran: 318
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Jota
Anotace: Sára Dillonová, schopná finanční ředitelka Božského bastarda, se konečně odhodlá ukázat záda tomu nevěrnému zmetkovi, se kterým pár posledních let sdílela postel, a prchne si léčit zlomené srdce do New Yorku. Znechucená několikaletým stereotypem hledá povyražení bez přílišných závazků.
Když v tanečním klubu potká Božského cizince, nepočítá s tím, že by z toho mohlo být něco víc než vzrušující zábava na jednu noc. Ale způsob – a rychlost – kterými vztah s ním překračuje všechny její zákazy a zábrany, ho brzy promění z nezávazného flirtu v něco jedinečného. Celé město ví o tom, že Max Stella je na ženské a střídá je jako ponožky. Navzdory tomu, že vypadá jako klasický nafoukaný byznysmen, začne po setkání se Sárou – a po několika divokých a vzrušujících aférkách odehrávajících se v knihovně, skladišti i sexy klubu – přemýšlet nad tím, jestli by jeho vášně mohly někdy přerůst hranice sexuálního dobrodružství.
Sáru ani tak neděsí představa, že by je někdo načapal při erotických hrátkách na veřejnosti. Spíše se obává, aby si Maxe nepustila příliš k tělu – ale to neberte úplně doslova.
Volné pokračování Bastarda, ve kterém se nám objevují staré
známé postavy. Hlavní hrdinka Sára je jedna z nejlepších kamarádek Chloe,
náš pan Cizinec Max zase bývalý spolužák Bennetta. Dřív jsem netušila, že na
sebe bude série Božských takhle navazovat, myslela jsem si, že každý díl bude
znamenat úplně jiné lidi. Ale v žádném případě si nestěžuju, jsem ráda, že
to nakonec bylo tak, jak to bylo, protože mám Chloe s Bennettem ráda a
vyhovovalo mi, že o nich můžu číst dál. Když jsem četla jejich scény, zjistila
jsem, že se mi po nich vlastně stýskalo.
Cizinec je v podstatě to samé jako Bastard. Nenáročné čtení téměř bez děje, které se soustředí jen na sex. Ale vzhledem k tomu, že jde o erotický román, tak brblat nemůžu, protože jsem věděla předem, co bude čtení obnášet.
Hlavní hrdinka Sára je úplně jiná než Chloe. Obě jsou sice kamarádky, ale rozhodně nejsou dvojčata. Zatímco Chloe se soustředila hlavně na kariéru a obávala se, že by o ni mohla kvůli vztahu s Bennettem přijít, Sára si drží Maxe od těla kvůli jiným důvodům. Vzpamatovává se totiž z ukončení dlouholetého vztahu s nevěrníkem a necítí se na dalšího muže připravená.
Max taky není Benettovým klonem. Ano, i on má za sebou velkou škálu vztahů s různými ženami, ale na rozdíl od Bennetta bere ženy vážněji a je mnohem otevřenější možnosti mít s někým dlouhodobý vztah.
S rozdílností postav jsem byla tedy spokojená, ale co mě při čtení štvalo, byl děj. To, že to skoro žádný děj nemá, ignoruju, ale vytáčelo mě, že celý příběh jede v podstatě přes kopírák spolu s Bastardem. Naprosto stejná zápletka, kdy spolu ti dva mají vztah, pak se ke konci něco pokazí, oni jsou sami a trápí se a tadá – všechno je zase v cajku.
Myslím, že si autorky mohly vymyslet trochu jinou zápletku, protože vzhledem k tomu, že jsem Bastarda četla ještě před Cizincem, jsem si byla zakončením knihy ještě jistější než u prvního dílu. A to opravdu není dobře. Mně předvídatelné konce nevadí, pokud jde o knihy, kde neočekávám valné literární kvality, ale vzhledem k tomu, že mají tyhle dvě spisovatelky stejný konec u každé knihy, jde mi to dost na nervy.
I tak ode mě ale dostane Cizinec vysoké hodnocení, protože svůj účel splnil. Odreagovala jsem se a odpočinula si od náročnějšího čtiva.
Úryvek:
Cizinec je v podstatě to samé jako Bastard. Nenáročné čtení téměř bez děje, které se soustředí jen na sex. Ale vzhledem k tomu, že jde o erotický román, tak brblat nemůžu, protože jsem věděla předem, co bude čtení obnášet.
Hlavní hrdinka Sára je úplně jiná než Chloe. Obě jsou sice kamarádky, ale rozhodně nejsou dvojčata. Zatímco Chloe se soustředila hlavně na kariéru a obávala se, že by o ni mohla kvůli vztahu s Bennettem přijít, Sára si drží Maxe od těla kvůli jiným důvodům. Vzpamatovává se totiž z ukončení dlouholetého vztahu s nevěrníkem a necítí se na dalšího muže připravená.
Max taky není Benettovým klonem. Ano, i on má za sebou velkou škálu vztahů s různými ženami, ale na rozdíl od Bennetta bere ženy vážněji a je mnohem otevřenější možnosti mít s někým dlouhodobý vztah.
S rozdílností postav jsem byla tedy spokojená, ale co mě při čtení štvalo, byl děj. To, že to skoro žádný děj nemá, ignoruju, ale vytáčelo mě, že celý příběh jede v podstatě přes kopírák spolu s Bastardem. Naprosto stejná zápletka, kdy spolu ti dva mají vztah, pak se ke konci něco pokazí, oni jsou sami a trápí se a tadá – všechno je zase v cajku.
Myslím, že si autorky mohly vymyslet trochu jinou zápletku, protože vzhledem k tomu, že jsem Bastarda četla ještě před Cizincem, jsem si byla zakončením knihy ještě jistější než u prvního dílu. A to opravdu není dobře. Mně předvídatelné konce nevadí, pokud jde o knihy, kde neočekávám valné literární kvality, ale vzhledem k tomu, že mají tyhle dvě spisovatelky stejný konec u každé knihy, jde mi to dost na nervy.
I tak ode mě ale dostane Cizinec vysoké hodnocení, protože svůj účel splnil. Odreagovala jsem se a odpočinula si od náročnějšího čtiva.
Úryvek:
„Tohles během posledních patnácti minut řekla aspoň desetkrát, Sáro. Pojď sem a vyklop to." Prohlásil můj asistent George opírající se o moje dveře. „Pokud to ovšem není natolik skandální, že mám přijít já za tebou a raději za sebou zavřít."
„O nic nejde. Jenom..." Narovnala jsem tužky v hrníčku na stole a srovnala papíry. „Ale nic."
Zatvářil se dost skepticky: „Jsi děsná lhářka."
„Fakt. Je to jenom jedno obrovské, gigantické, politováníhodné nic."
George vešel dovnitř a sesunul se do židle přímo naproti mně. „Stalo se to Nic v sobotu na Chloeině zásnubní párty?"
„Možná."
„A je to jedno z těch Chlapských Nic?"
„Mohlo by být."
0 komentářů:
Okomentovat
Máš-li něco na srdci či na jazyku, střílej. Za každý komentář budu vděčná, beru i kritiku ;)