Recenze: Fangirl

Název: Fangirl

Autor: Rainbow Rowell

Žánr: Dívčí román
Počet stran: 456
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Yoli

Anotace: Ačkoli jsou až na fyzickou podobu každá úplně jiná, Cath odjakživa sdílela se svým dvojčetem Wren všechno: oblečení, trápení s rodiči i vášeň pro knížky o mladém kouzelníkovi Simonu Snowovi. Jenomže teď obě nastupují na vysokou školu a Wren poprvé nechala Cath na holičkách – nechce s ní bydlet na koleji. Potíž je v tom, že Cath na rozdíl od sestry není právě společensky zdatná. Jejím přirozeným prostředím je internet, kde se nemusí nikomu dívat z očí do očí a kde tisíce fanoušků nadšeně čtou její povídky ze světa Simona Snowa. A to je svět na hony vzdálený bludišti školních budov, v němž číhají nástrahy v podobě všech možných fobií, děsivých spolubydlících s neodbytnými kamarády a profesorek tvůrčího psaní, které o fanfikcích nechtějí ani slyšet. Co ale Cath zbývá, než zachovat klid a nedat se?

Recenze:

Když Fangirl vyšla a já ještě nevěděla, co si o ní myslet, nijak zvlášť mě nelákala. Vlastně jsem byla přesvědčená, že ji vynechám a budu se věnovat jiným knihám. Jenomže to by se nesměly začít objevovat ty vychvalující recenze, které mě na ni tak nalákaly, až jsem nakonec neodolala a začala po ní nesmírně toužit. Takže co na ni nakonec říkám?

Jsem absolutně nadšená! Kniha mě opravdu chytla od první stránky a vyloženě jsem si užívala příběh bez jakýchkoliv prvků fantasy (fantasy je stále můj nejoblíbenější žánr, ale občas si od něj taky potřebuju odpočinout). Tento příběh je zkrátka ze života obyčejné introvertky, která ráda čte, píše fanfiction a neumí se orientovat ve společnosti. Přísahám, že jsem si při čtení mnohokrát myslela, že se autorka při psaní Cath inspirovala mnou, protože jsem hlavní hrdince v mnohém opravdu podobná.

zdroj

Ale zase na druhou stranu to se mnou není tak strašné. Když Cath radši hladověla, než aby se zeptala někoho cizího na to, kde je jídelna, říkala jsem si, že to už je snad trošku přehnané, protože já bych se tedy normálně zeptala. Ale byla to holt Cathina povaha a když se tak rozhlédnu po knížkách v mé knihovně, tak je to snad jediná hlavní hrdinka, která se od ostatních tolik liší. Protože buďme upřímní, většina z nich je vždycky společenská, přátelská a neporazitelná. Cath není nic z toho a právě proto mi byla nesmírně sympatická.

Další postavy byly taky skvěle napsané. O Cathině dvojčeti Wren jsem sice strašně dlouho nevěděla, co si myslet, protože chvílemi byla skvělá kámoška, chvílemi sobecká mrcha, ale řekla bych, že jsem ji na konci knížky dokázala pochopit a všechno jí spolu s Cath odpustit. Další důležitou postavou byla Cathina spolubydlící Reagan, kterou jsem opravdu zbožňovala. Když v knize práskla dveřmi, jak to u ní bylo zvykem, vždycky jsem se začala spokojeně usmívat, protože tahle drsňačka si mě vážně získala.

Co se týče mužů – otec dvojčat byl výborný! Sice s psychickými problémy, ale jinak naprosto perfektní, že bych takového tátu brala všema deseti. Nick, Cathin spolužák z tvůrčího psaní, se mi ze začátku docela líbil, ale velmi brzy mě začal štvát (kdo četl, pochopí). No a pak je tu samozřejmě Levi – nejdůležitější hrdina knížky. Zmůžu se jen na jediné: A kde je jako můj Levi, když jsem si s Cath tolik podobná? :D

Co jsem tak četla ostatní recenze, tak si spousta lidí stěžovala na to, že byly do knihy přidány úryvky z Cathiných příběhů, které napsala, a také z fiktivních knih, podle kterých Cath psala. Já jsem nejspíš velikou výjimkou, protože mně se tam ty úryvky líbily a brala jsem je jako druhý vedlejší příběh. Simona a Baze jsem si zamilovala, jako kdyby byly skutečnými účastníky Fangirl a pokaždé jsem se na nějaký ten úryvek na konci kapitoly těšila.

Knihu jsem si opravdu zamilovala a dokonce ji řadím i ke svým nejoblíbenějším knížkám vůbec. Určitě jsem ji nečetla naposledy a už teď se na svůj re-reading neskutečně těším!

Úryvek: 
„Stojíte ve frontě?“ zeptala se Cath nějaká paní. 

„Ne, jen běžte.“ Ale pak se Cath rozhodla, že si frontu taky vystojí. Nepřišla sem koneckonců proto, aby pozorovala Leviho v jeho přirozeném prostředí. Netušila, proč sem vlastně přišla.  

„Co si dáte?“ zeptal se kluk za pultem. 

„Od tebe nic,“ řekl Levi a odstrčil ho k dalšímu zákazníkovi. „Tuhle si beru já.“ Zazubil se na ni. „Cather.“ 

„Čau,“ pozdravila ho a protočila oči. Myslela, že si jí nevšiml. 

„To se podívejme. Jsi samej svetr. To máš svetry i na nohách?“ 

„To jsou oteplovací návleky.“ 

„Máš na sobě nejmíň čtyři druhy svetrů.“ 

„Tohle je šála.“ 

„Vypadáš, jako bys přežila svetrovej útok.“ 

„Je mi to jasný,“ řekla. 

„Přišlas mě jen pozdravit?“ 

„Ne,“ odvětila. Zamračil se. Ona znovu protočila oči. „Přišla jsem si dát kafe.“

Za poskytnutí recenzního výtisku hluboce děkuji internetovému knihkupectví Megaknihy.

Knihu si můžete zakoupit v jejich e-shopu. (Zrovna mají u knihy poštovné zdarma ;))