Recenze: Rudá jako rubín

Název: Rudá jako rubín

Autor: Kerstin Gier

Žánr: Fantasy, Young adult
Díl: Drahokamy #1
Počet stran: 336
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: CooBoo

Anotace: Žít v rodině, která je samé tajemství, není pro šestnáctiletou Gwendolyn zrovna snadné. Jednoho dne se s ní zatočí svět a ona se rázem ocitne ve známé ulici, jenže téměř sto let před svým narozením. Vzápětí pochopí, že tím největším rodinným tajemstvím je ona sama. Zbývá jí ale ještě pochopit, jaké nebezpečí člověku hrozí, když se zamiluje napříč časem.
Kerstin Gierová nechává ožít ten nejkrásnější pocit na světě! Příběh vás potěší, budete se smát a budete s hrdiny soucítit. Láska Gideona a Gwendolyn překračuje všechny hranice času!

Recenze:

Sérii Drahokamy jsem měla už dlouhou dobu v plánu, a když se mi konečně dostal do rukou první díl (Miluju tě, Niky!), skákala jsem metr do vzduchu. Hned, co jsem dočetla knížky, které jsem musela přelouskat do školy, jsem s nadšením skočila do postele a pustila se čtení Rudé jako rubín. A za dva dny jsem ji měla přečtenou, protože se čte opravdu jedním dechem.

Gwendolyn je šestnáctiletá dívka a žije s velikou rodinou ve starém několikapatrovém domě, který uvnitř působí jako muzeum. Celý život stojí ve stínu své o den starší sestřenice Charlotte, která zdědila časocestovací gen, který se v její rodině vyskytuje už po staletí. Cestovatelů v čase je pouze dvanáct a Charlotte má být tím posledním – Rubínem. Jenže když se Gwen jednoho dne udělá špatně a následně se ocitne ve stejné ulici, kde stála předtím, jen o přibližně sto let dříve, je více než jasné, že se stala nějaká chyba. To ona je Rubín.

zdroj

Gwendolyn se v tu chvíli musí začít připravovat na své každodenní cestování v čase, na které se Charlotte chystala celý svůj život – učila se jazyky, historii, chování i šerm. Její sestřenice ovšem nic z toho neovládá a není na nic připravená, což vyvolá vlny nevole a paniky mezi všemi Strážci (lidmi, kteří dohlíží na cestovatele v čase). Gideon de Villiers, devatenáctiletý mladík a jedenáctý cestovatel – Diamant, v tu chvíli zůstal sám na splnění důležitého úkolu v minulosti a své „nadšení“ dává Gwendolyn jasně najevo. Co když se ovšem v Gwen skrývá mnohem víc, než se na první pohled zdá? 

Rudá jako rubín je napsaná nesmírně jednoduše, skoro jako kdyby šlo o knihu pro děti, ale můžete si být jistí, že si ji zamilujete, i když jste už z dětského věku dávno vyrostli. Jednoduchý styl totiž rozhodně neznamená i dětinský příběh a zápletku. Já jsem se od knihy nemohla odtrhnout a četla i o přestávkách ve škole – při hodinách jsem zase nervózně pokukovala po tašce, kde mi kniha odpočívala, protože jsem měla obrovské nutkání v ní pokračovat.

Příběh mě opravdu dostal a neskutečně moc se mi líbil, takže jsem vážně šťastná jako blecha, že mám celou sérii doma a můžu se do ní vrhnout naplno. Hned, jakmile dočtu nahromaděné recenzní výtisky, okamžitě se pustím do druhého dílu – Modrá jako safír, protože už se na něj vyloženě klepu.

Tuto sérii můžu jen a jen doporučit! Dokonce se do ní pustila i moje mamka, která normálně fantasy nesnáší, ale tahle zápletka ji uhranula, čemuž naprosto rozumím.

Úryvek:
„To se dozvídáš věci, viď, Gwendolyn.“ Když otvíral dveře do dračího sálu, pan George se pořád pobaveně usmíval.
„No to teda.“ Zůstala jsem stát, když jsem uviděla Gideona, jak sedí u stolu uprostřed místnosti. Díval se na nás se svraštělým obočím.
Pan de Villiers mě popostrčil kupředu. „Nebylo to nic vážného,“ dodal. „Milostné vztahy mezi de Villiersovými a Montroseovými většinou nebývají pod dobrou hvězdou. Dalo by se říct, že jsou předurčeny ke ztroskotání.“
„Myslím, že tohle varování je zcela zbytečné, strýčku,“ konstatoval Gideon a zkřížil si paže na hrudi. „Rozhodně není můj typ.“
Tím myslel mě. Chvilku mi trvalo, než jsem se urazila. Můj první popud byl odpovědět něco jako „Já taky nemám zájem o arogantní udavačské týpky“ nebo „Ach, tak to se mi ale ulevilo. Já už totiž přítele mám. A ten má vychování.“ Ale pak jsem prostě mlčela.
Ok. Nejsem jeho typ. No a? Tak prostě nejsem.
Bylo mi to srdečně fuk.