Recenze: Nejlepší věc, která se mi nikdy nestala

Název: Nejlepší věc, která se mi nikdy nestala

Autor: Jimmy Rice, Laura Tait

Žánr: Romance
Počet stran: 376
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Jota

Anotace: Všichni si pamatují svou první lásku. A Holly si rozhodně pamatuje Alexe, přestože tehdy na gymplu své skutečné city z nejistoty maskovala přátelstvím. Navíc pak usoudila, že láska není o tom, abyste skočili po prvním hezkém klukovi, který se vám namane, a ani pubertální sny o cestování se nutně nemusí splnit. Pak se odstěhovala do Londýna a začala pracovat jako sekretářka. I když je fakt, že si není až tak jistá, jestli tajné milostné schůzky se šéfem jsou zrovna to pravé. Ale co když ty středoškolské city úplně nevychladly? Alex se hodlá naplno věnovat svému vysněnému povolání. Rozhodl se pro nový začátek ve velkoměstě a je si téměř jistý, že přestěhování do Londýna nemá vůbec nic společného s Holly, jeho bývalou tajnou láskou. Téměř. Jak člověk pozná, že to takhle mělo být…, nebo že tohle se vlastně nikdy nemělo stát? Je možné, aby mezi mužem a ženou existovalo čisté přátelství? Anebo platí, že kamarád taky rád? Ohromně vtipné a pozitivní vyprávění o první lásce, druhých šancích a všech těch věcech okolo. Dokonalá četba pro fanoušky romantických komedií jako Láska nebeská, Notting Hill a Deník Bridget Jonesové. 

Recenze:
Když jsem si Nejlepší věc, která se mi nikdy nestala objednávala, vůbec nic jsem o ní nevěděla. Prostě mi jen přišla zajímavá, tak jsem si řekla, že ji zkusím. Uběhla asi hodina a úplnou náhodou jsem narazila na recenzi, která mě na tuto knihu neskutečně nalákala, a já se na ni začala hrozně moc těšit. A teď konečně přišel ten čas, kdy se o ní můžu rozpovídat i já.

Holly a Alex byli už od dětství nejlepší přátelé. Byli tu vždy pro sebe a říkali si naprosto všechno. Všechno až na jeden poměrně důležitý detail – že jsou do sebe zamilovaní. Oba dva to k sobě vždycky cítili, ale oba dva byli přesvědčení, že to ten druhý necítí stejně, a tak radši mlčeli, aby nezničili přátelství, které mezi nimi bylo. Jenže právě kvůli svému zarytému mlčení u nich došlo ke spoustě nedorozumění, až se jejich cesty nakonec rozešly.

Alex zůstal v rodném městě, aby nebyl jeho otec sám, a stal se učitelem angličtiny. Holly odjela na univerzitu a po ukončení studií se usadila v Londýně jako osobní asistentka v marketingové firmě. Po dlouhých jedenácti letech, kdy spolu nepromluvili a vůbec se neviděli, se ale téměř třicetiletý Alex rozhodne pro nový začátek a najde si místo na londýnské střední. Napíše Holly email, aby ji informoval o svém stěhování, a jejich přátelství naváže přesně tam, kde před tolika lety skončilo.

zdroj

Holly momentálně už několik měsíců chodí se svým šéfem Richardem a je s ním šťastná. Jejich vztah má ovšem jednu malou vadu. Nikdo o nich neví. Richard si totiž nepřeje, aby se o nich po kanceláři šířily nějaké drby, a tak se spolu schází jen tajně. Ovšem ani Alex není jako kůl v plotě. I o něj se zajímají jisté londýnské slečny. Jenže do toho všeho začínají mít oba pocit, že se jejich staré city opět probouzí k životu spolu s jejich obnoveným přátelstvím. Takže co teď s tím? 

Nejlepší věc, která se mi nikdy nestala je nesmírně milá a čtivá oddechovka. Je to romance, ale v žádném případě se nejedná o žádnou přeslazenou a klišoidní telenovelu jako většina ostatních. Tohle je zkrátka úplně normální příběh, kterému jsem schopná věřit, že by se klidně mohl stát, takže mi byl od začátku nesmírně sympatický. Sice je okamžitě jasné, kam příběh směřuje, takže se čtenáři moc překvapení nedočkají, ale mně předvídatelný děj u romancí nevadí, protože je čtu jen proto, abych si u nich odpočinula, což mi Jimmy Rice a Laura Tait rozhodně umožnili.

Autoři jsou na knize další nesmírně velké pozitivum. Jsou to totiž, stejně jako jejich hlavní hrdinové, nejlepší přátelé, jen do sebe na rozdíl od Holly a Alexe nejsou zamilovaní. Ale i bez té skutečné lásky dokázali napsat nesmírně přesvědčivý romantický příběh. Největší podíl na té uvěřitelnosti má bezpochyby fakt, že si při psaní rozdělili role. Laura psala kapitoly z pohledu Holly, zatímco Jimmy se posadil do pozice Alexe. Díky tomu, že je kniha vyprávěná z pohledu ženy i muže, za které i ve skutečnosti psali žena a muž, dává to příběhu ten potřebný náboj ke správné dynamice. Určitě se podívám na zoubek i jejich dalším společným dílům, protože jsou schopni spolu ukuchtit pěkně kořeněnou dobrotu.

Jediné negativum, které na knize nacházím, je to, že se mi občas zdála až příliš dlouhá. Já si sice u knih většinou přeju minimálně stostránkový přídavek, ale zrovna u Nejlepší věci, která se mi nikdy nestala jsem měla pocit, že to mělo skončit dřív. Ke konci se mi příběh zdál už utahaný a zbytečně natažený, ale bez ohledu na to jsem si ho nesmírně užila a určitě ho můžu jedině doporučit!

Úryvek:

„S tím asi bude sranda, jak tě tak poslouchám.“
Holly si oběma rukama podepírala bradu. Bylo to poprvé za celou dobu, co jsem se přistěhoval do Londýna, kdy jsem ji viděl bez make-upu. Chtěl jsem jí říct, že takhle vypadá líp, ale měl jsem strach, že by si to špatně vyložila, a tak jsem od toho radši upustil.
„Nejsrandovnější bylo, když mi odevzdal svůj referát z Hamleta a jediné, co tam napsal, bylo ,PMP´.“
„PMP?“
„Musel jsem si to najít na youthslang.com. Je to zkratka po ,Polib mi…´“
Holly se kousla do rtu, aby se nerozesmála nahlas.
„Nejspíš je to docela legrace, jenže já začínám mít strach, že se mi to tady vymyká z rukou. Dostal jsem skvělý nápad změnit zasedací pořádek, akorát že tím vyvstal problém, jestli nechat Garetha a jeho kámoše sedět vedle sebe, aby se mohli vykecávat, nebo nechat Garetha a jeho kámoše, aby po sobě pokřikovali přes celou třídu.“

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji knihkupectví Knihcentrum. 

 Knihu si můžete pořídit v jejich e-shopu.