Recenze: Mrazivý polibek

Název: Mrazivý polibek

Autor: Richelle Mead

Žánr: Fantasy, Young adult
Díl: Vampýrská akademie #2
Počet stran: 264
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Domino

Anotace: Rose Hathawayová se topí v problémech. Její úžasný učitel Dimitrij jako by ji přehlížel, Mason ji naopak zavaluje milostnými návrhy, které ona nechce přijmout, a navíc nedaleko Akademie zaútočili smrtonosní Strigojové! Škola je plná strážců, přijíždí dokonce i Rosina matka Janine. Nic z toho však nestačí, a tak se studenti i profesoři vydávají na vánoční prázdniny do Idaha, kde snad budou v bezpečí. V luxusním horském středisku mají všechno, na co si vzpomenou. Chybí jen to nejdůležitější – jistota, že je Strigojové nenajdou a nezničí. Tři studenti se proto vydávají pronásledovat Strigoje, aby s nimi svedli konečný a vítězný souboj. Když se to dozví Rose, vyrazí za nimi, aby jim pomohla. Nemá ale nejmenší tušení, že se ocitla v takovém nebezpečí, jaké si do té doby ani neuměla představit. A jediným jejím ochráncem je Christian...

Recenze:

Re-reading Vampýrské akademie je u mě v plném proudu a právě teď vám přináším recenzi na druhý díl. A je to tedy pořádný nářez! Strigojové začali se zbrusu novou taktikou... Jakožto smrtonosná stvoření mají tendence bojovat i mezi sebou navzájem, takže se většinou drží sami nebo v jen velmi malých skupinkách. Teď ale nastala změna. Strigojové se sdružují do mnohem větších útvarů a všichni společně páchají útoky na královské rodiny v jejich sídlech. Společně našli způsob, jak prolomit magické bariéry okolo domů, a takováto velká skupina rozhodně nemá problém porazit rodinné strážce – dhampýry.

zdroj

Napětí a panika mezi Moroji prudce stoupá, takže většina rodin odmítá cestovat a přijet za svými dětmi na Vánoce do Akademie svatého Vladimíra. Vedení školy proto nakonec vymyslí způsob, jak tuto situaci svým studentům ulehčit a všichni společně odjíždí do chráněného lyžařské komplexu pro Moroje, aby si užili pořádné vánoční prázdniny. A aby byly všechny děti v bezpečí, jsou jim poskytnuty posily včetně Janine Hathawayové, vynikající strážkyně a matky Rose, se kterou se k sobě rozhodně nechovají jako matka s dcerou. Jejich vzájemné interakce jsou totiž na bodu mrazu. 

Rose mezitím pokračuje ve svém individuálním tréninku s Dimitrijem a potýká se s pořádnými milostnými problémy. Po odhalení Viktora Daškova v minulém díle se dozvěděla, že je do ní Dimitrij také zamilovaný, ale vzhledem k jejich rozdílnému věku, postavení ve škole a hlavně kvůli tomu, že se časem oba dva stanou osobními strážci Lissy, si nemůžou dovolit nechat svým citům volný průběh. A tak s tím oba bojují, jak můžou. Na druhé straně je tu pak Rosin kamarád Mason, který je do ní blázen už celé věky, a Rose neví, co ohledně něj dělat. A když se ve škole ještě objeví Taša Ozerová, teta Christiana, se kterou má Dimitrij moc dobré vztahy a Taše se očividně hodně líbí, situace začne nabírat grády.

To nejhorší ale teprve přijde. Strážci se dozvědí o údajné skrýši vražedné skupiny Strigojů a pár vybraných studentů v čele s Masonem se rozhodne vzít situaci do vlastních rukou a vyrazit na Strigoje sami. Když se o tom dozví Rose, ihned se pustí za nimi, aby je zastavila, než bude příliš pozdě, a chtě nechtě ji na této cestě doprovází Christian – přítel její nejlepší kamarádky Lissy, se kterým se s Rose zrovna nemilují.

zdroj

Když jsem Vampýrskou akademie četla poprvé, zdál se mi Mrazivý polibek slabší než první díl. Při opětovném čtení se nedokážu tak úplně rozhodnout. Možná se mi úvodní kniha vážně zdála lepší, ale to bych nad tím musela sáhodlouze přemýšlet a tak to radši nechám u toho, že se mi zkrátka líbily obě knihy. Autorka vytvořila úžasný a pozoruhodný svět, který prostě nemůže nudit. Na to je příliš dokonalý. 

Richelle svým čtenářům tentokrát připravila ještě větší porcičku akce a napětí, což mi nadmíru vyhovovalo, ale zase na druhou stranu mě spolu s Rose pořádně zraňovaly všechny ty milostné pletky a problémy. Jsem velikým fanouškem Dimitrije, miluju ho, takže mi bylo hrozně líto, když jsem viděla, jak se k sobě s Rose chovali, když se snažili navzájem přesvědčit, že jsou jejich city pryč – jako by to snad bylo možné, cha! Ať už je ale řeč o Dimitrijovi nebo o někom jiném, tento díl je opravdu srdcervoucí. 

V konečném výsledku tedy říkám to samé jako u prvního dílu. Ani při druhém čtení mě VA nezklamala a věřím, že mě nezklame, ani až ji budu číst třeba podvacáté. Je to jedna z mých nejoblíbenějších sérií, a i když už mi nějakou tu chvíli není patnáct, stále si ji neskutečně užívám a moc se těším, až se pustím do dalších dílů.

Úryvek:

„Víš, co by bylo fajn?“ povzdechla jsem, aniž bych mu pohlédla do očí.
„Hmm?“
„Kdybys vypnul tuhle příšernou muziku a místo toho tam dal něco, co vzniklo až po pádu Berlínské zdi.“
Dimitrij se rozesmál. „Dějepis ti jde nejhůř ze všech předmětů, a přitom o východní Evropě víš všechno.“
„No jo, musím mít materiál na svoje vtípky, soudruhu.“
Stále s úsměvem přeladil rádio. Na country stanici.
„Hele, tohle jsem zrovna nemyslela,“ zařvala jsem.
Vypadal, že nemá daleko k tomu, aby znovu vyprskl smíchy. „Vyber si. Buď jedna, nebo druhá.“
Povzdechla jsem. „Tak to už radši ty pecky z osmdesátejch.“
Přeladil zpátky a já se založenýma rukama poslouchala jakousi evropskou kapelu, která zpívala o tom, jak video zabilo hvězdu z rádia. Přála jsem si, aby někdo zabil tohle rádio.
Pět hodin už se najednou nezdálo jako tak krátká doba.