Recenze: Město padlých andělů

Název: Město padlých andělů

Autor: Cassandra Clare

Žánr: Fantasy
Díl: Nástroje smrti #4
Počet stran: 384
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Knižní klub

Anotace: Velká válka skončila, šestnáctiletá Clary Frayová se vrátila do New Yorku a budoucnost se zdá být růžová. Prochází výcvikem, aby se mohla stát dobrou lovkyní stínů a používat své jedinečné nadání. Její matka se vdává za svoji životní lásku. Mezi podsvěťany a lovci stínů vládne mír. A co je nejdůležitější, Clary konečně chodí s Jacem. Nic ale není bez kazu. Někdo vraždí lovce stínů, kteří patřili do Valentýnova Kruhu, a vytváří tak mezi podsvěťany a lovci stínů napětí, jež by mohlo vést k druhé krvavé válce.

Recenze:
Velká válka je u konce, Valentýn a jeho syn Sebastian jsou poraženi a mrtví, Dohody byly zachráněny a mezi lovci stínů a podsvěťany konečně panuje mír. Clary chodí s Jacem a navštěvuje Institut, aby mohla trénovat a stát se plnohodnotnou lovkyní stínů. Její matka připravuje svatbu s Lukem, u kterého si konečně přiznala, že k němu chová stejné city jako on k ní. Alec po přiznání své sexuální orientace a lásce k čarodějovi cestuje s Magnusem po světě a společně si užívají zaslouženou dovolenou. A Simon? Ten se i přes fakt, že je upírem, snaží žít normálně – až na to, že je momentálně chycen uprostřed milostného trojúhelníku a nemůže se rozhodnout, jestli by byl radši s Isabellou nebo s Maiou.

zdroj

Všechno vypadá růžově, ale pochopitelně by to nebyly Nástroje smrti, kdyby to tak opravdu bylo. Jace má každou noc sny o tom, jak vraždí Clary, a následně se budí zpocený a vystrašený. Děsí se toho, že se jeho sny jednoho dne stanou skutečností, protože na něm ještě zůstal stín Valentýnovy výchovy. Clary je ovšem přesvědčená, že Jace někdo ovládá a tyto sny mu vsugerovává. A protože Jace miluje, samozřejmě se nemůže držet dál – musí tomu přijít na kloub.

Jace ale není jediný, kdo se potýká se zlem. Po městě se začínají objevovat mrtvoly lovců stínů, kteří dřív patřili do Valentýnova kruhu, což vytváří nové napětí v podsvětě. O Simona se zase zajímá prastará upírka Camille, která by ho ráda využila pro své plány, a taky se ho někdo pokouší zabít. Takže by se dalo říct, že těch pár týdnů klidu, bylo jen tichem před další bouří…

Nástroje smrti mám hodně ráda, je to jedna z mých nejoblíbenějších sérií, ale to nemění nic na tom, že nejsem moc nadšená z toho, že se Cassandra po nějaké době rozhodla původní trilogii rozšířit na hexalogii. První tři díly totiž byly parádní, ale tento čtvrtý pro mě byl tak akorát zklamáním. Přijde mi, že Cassandra úplně ztratila dech, její psaní se změnilo a hlavně zpomalilo. Dobrou polovinu knihy jsem se doslova nudila.

Velký podíl na tom určitě má to, že se hlavním vypravěčem stal Simon. Clary je nadále důležitou postavou, ale jinak celá kniha stojí hlavně na Simonovi nebo mi to tak alespoň přijde. Rozhodně má v Městě padlých andělů nejvíc kapitol a prostoru. Což pro mě byl problém, protože už od začátku mi Simon lezl strašně na nervy. Nevím, čím to je, protože toho filmového i seriálového mám moc ráda, ale ten knižní je zkrátka strašná osina v zadku.

zdroj

Ale Simon není to jediné, co mi na knize vadilo. Prostě jsem se nebavila. V podstatě to tam zachraňoval jenom Jace se svými hláškami, ale vzhledem k tomu, v jakém byl stavu, tak se taky zrovna nepřetrhl, aby mě rozesmál, takže ani on nebyl tak skvělý jako dřív. Alec s Magnusem byli první polovinu na dovolené, takže se tam objevili až později a já tím pádem přišla o další své oblíbence a musela přežívat hlavně s tím Simonem.

Město padlých andělů je rozhodně nejslabší z celé série – nebo alespoň zatím. První čtyři díly jsem totiž četla už v minulosti, teď jsem si dávala re-reading, abych na ně mohla navázat s pátým a šestým. Slyšela jsem, že ty už jsou lepší, tak doufám, že je to pravda, protože čtvrtý díl byl pro mě opravdu velkým zklamáním. Cassie, proč jsi, proboha, nezůstala u trilogie?!

Úryvek: 
Srdce Clary prudce bušilo o žebra. Nebyla si tím jistá. Tolik by si přála, aby to byla pravda, ale jestli to pravda není, pak v Jaceovi zbytečně vzbudila naději. A v sobě také.
Pak se jí však zmocnil pocit, že už je to docela dlouho, co se mohl Jace naposledy k nějaké naději upnout.
„Podle mě bychom měli zajít do Tichého Města,“ prohlásila. „Bratři se ti podívají do hlavy a zjistí, jestli se ti v ní někdo nehrabal. Jako to udělali se mnou.“
Jace pootevřel ústa a hned je zase zaklapl. „Kdy?“ zeptal se nakonec.
„Teď hned,“ oznámila mu Clary. „Nechci na nic čekat. Ty snad jo?“
Místo odpovědi vstal a sebral z podlahy své tričko. Podíval se na Clary a neznatelně se pousmál. „Jestli chceme jít do Tichého Města, možná bys na sebe měla něco hodit. Mně se sice v kalhotkách a podprsence líbíš, ale netuším, jak by na to reagovali mlčenliví bratři. Zbylo jich už jenom pár a nerad bych, aby všichni pomřeli vzrušením.“
Clary vstala z postele a hodila po něm polštář, převážně z pocitu úlevy. Sáhla po hromádce svého oblečení a začala si oblékat tričko. Těsně předtím, než si je přetáhla přes hlavu, jí padl pohled na nůž ležící na pokrývce a lesknoucí se jako stříbřitý plamen.