Recenze: Rubínový kruh

Název: Rubínový kruh

Autor: Richelle Mead

Žánr: Fantasy, Young adult
Díl: Pokrevní pouta #6
Počet stran: 336
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Domino

Anotace: Bývalá alchymistka Sydney se svým vampýrským novomanželem Adrianem nachází útočiště na morojském královském dvoře. Vytoužený klid se ale nedostaví: oba je ničí soužití s Adrianovou matkou a nenávist okolí. Nejhorší je ale vědomí, že kdosi unesl jejich kamarádku Jill, a oni s tím nemůžou nic dělat. Vlastně můžou... pokud se odhodlají riskovat vše, na čem jim záleží. Touha po spravedlnosti nakonec převáží. Sydney a Adrian se vydávají hledat ztracenou kamarádku, na jejímž životě závisí osud všech Morojů. Kdyby totiž Jill jakožto jediná královnina příbuzná přišla o život, musela by královna odstoupit. A právě o to nepřátelům jde. Svět, jak ho ještě donedávna znali, se mohutně otřásá v základech. A oni dva jsou jediní, kteří tomu můžou zabránit.

Recenze:
Po odvážném a epickém útěku z nápravného centra se Sydney ve velké rychlosti stala paní Ivaškovovou, Adrianovou manželkou. Byl to totiž jediný způsob, jak se mohla zachránit. Alchymisté by jí nikdy nedali pokoj a navždy by po ní pátrali, a tak se jakožto žena jednoho z Morojů mohla uchýlit do bezpečí královského dvora. Ovšem ani tam nemá na růžích ustláno. Morojové se s jejich vztahem nedokážou smířit a neustále na ně slovně útočí a šíří nenávistné pohledy. Kromě toho je ničí i soužití s Adrianovou matkou a příkaz královny, že pro své bezpečí ani jeden z nich nesmí opustit ochranné zdi královského dvora.

Vzhledem ke vznikající ponorce z důvodu, že jsou neustále zavření na jednom místě, a faktu, že byla jejich kamarádka Jill unesena, se oba rozhodnou neuposlechnout příkazů a vyplížit se ven. Kdyby se Jill něco stalo, Lissa by byla donucena vzdát se trůnu, což je ale pouze jeden z důvodů, proč ji chtějí zachránit. Ten nejdůležitější důvod je, že je Jill stále ještě dítě a hlavně kamarádka. A Adrian se Sydney jsou přesvědčení, že právě oni dva jediní ji zvládnou najít. A pokud se jim podaří udržet zdání, že jsou stále na morojském dvoře, měli by být v bezpečí i před alchymisty, kteří na ně čekají před branami.

zdroj

Ale protože jde o život Jill, rozhodně nemůžou počítat s tím, že by vyklouzli sami. Od záchranné výpravy by se nikdy nenechal odradit Eddie, který se zapřísahal Jill chrání, Neil anebo staří dobří známí Rose s Dimitrijem. Teď je ovšem otázkou, jestli to bude stačit… 

Rubínový kruh je perfektní závěr jedné naprosto skvělé série. Opět tam nechybí nic z autorčiných typických rysů, díky kterým je kniha nádherně čtivá, a já si čtení moc a moc užívala. Zvlášť ve chvíli, kdy se k hlavním rolím připojili i Rose s Dimitrijem. Během předchozích dílů hráli pouze druhé housle a jen občas se někde mihli, s čímž mi nešlo se tak úplně smířit, takže mě nesmírně potěšilo, že v posledním díle dostali mnohem víc prostoru. Strašně se mi po nich stýskalo!

Akce bylo v příběhu opět požehnaně a humoru jakbysmet. Adrian jako obvykle perlil a já se u jeho společných scén s Dimitrijem řezala smíchy. Teď, když už Adrian netouží svého bývalého soka v lásce uškrtit, se z nich stala vskutku povedená a vtipná dvojka.

SPOILER!!! Úplné zakončení bylo krásné a roztomilé, jak už je u Richelle zvykem, ale i přesto, že jsem s koncem byla spokojená a poťouchle jsem se usmívala, nemůžu si pomoct od myšlenky, že to byl na můj vkus až moc velký kýč. Nic jiného než happy-endy Richelle nepíše, za což jsem moc ráda, ale s tímhle to podle mého už trochu přehnala. Ať se snažím, jak se snažím, nedokážu si Adriana představit ve všech těch rolích, které mu byly na konci přiděleny. Manžela i otce beru, dalo se čekat, že k tomu časem dojde, ale učitel a chlap od plotny? Vážně?! Ten Adrian Ivaškov?! Ne, fakt mi ta představa nejde do hlavy.

Úryvek:
Adrian znovu zaváhal. „Je tam ještě Lissa? Nebo se tam schovává někdo další?“
„Ne,“ odpověděla Rose. „Jsme tu jen my dva. Proč?“
Adrian na mě pohlédl a já věděla, na co myslí. „Měli bychom být nenápadní,“ připomněla jsem mu. „Nedostat se do maléru.“
„Olive je možná ve velkým maléru. A když nemluví ve snech, nejspíš nám zbývá jen jediná možnost – zajet za ní osobně,“ prohlásil Adrian. „A taky… Když nemůžeme pomoct Jackie, můžeme přece klidně pomoct někomu dalšímu…“
Opět jsem byla rozpolcená. Logika mi napovídala, abychom zůstali tady v bezpečí. Ale moje srdce chtělo pomoct Olive, protože jsem se bála, že byla znásilněna stejně jako moje sestra Carly. „Těžko říct, do čeho se zapleteme,“ řekla jsem. „Slyšela jsem, že v některých těch dhampýrských komunách to vypadá jako na Divokém západě.“
Adrian se tomu zasmál. „Ještě že máme svýho kovboje.“
„Haló,“ ozvala Rose, celá dopálená, že jsme ji z celé konverzace vynechali. „Chcete nás zapojit do toho, o čem se bavíte?“
Adrian pohlédl na ni a pak na Dimitrije. „Jak by se vám líbilo vyrazit si s námi na výlet?“