Recenze: Tajuplná žena

Název: Tajuplná žena

Autor: Nora Roberts

Žánr: Romance
Počet stran: 440
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Alpress

Anotace: Elizabeth se stane svědkyní brutální vraždy, za níž stojí mafie. Žena se obrátí na policii a naivně věří, že ji právní systém ochrání. Žije pod falešným jménem na zdánlivě utajené adrese. Nemá představu o tom, že dlouhá chapadla mafie sahají i do policejních sfér a že místo, které mělo být pro ni bezpečným útočištěm, se změnilo ve smrtící past.





Recenze:
V roce 2000 byla Elizabeth nešťastná šestnáctiletá dívka s eidetickou pamětí, která si vždycky zapamatovala všechno slovo od slova. Žila se svou sociopatickou matkou, která svou dceru nedokázala milovat a i do těch nejmenších detailů jí řídila život. Hlídala, co jí, hlídala, co čte, zakazovala jí televizi, kupovala jí oblečení a hlavně ji nutila do studia medicíny, aby měla svou vlastní následovnici. Nezajímalo ji, že Liz se o medicínu nezajímá a mnohem radši by pracovala s počítači. Jednoho dne si ale Elizabeth řekla dost a proti své matce se vzbouřila. Ostříhala a obarvila si vlasy, nakoupila si nové oblečení, dala si nezdravé jídlo a spolu s kamarádkou Julií se poprvé v životě vydala do klubu.

Ještě té noci se ale stala svědkyní brutální mafiánské vraždy. Policie byla štěstím bez sebe, že se konečně našel svědek, který by dokázal tuto nelegální ruskou organizaci rozebrat a poslat za mříže. Elizabeth se proto ocitá v programu na ochranu svědků a za přítomnosti maršálů čeká na soud. Než k němu ale stačí dojít, mafii se podaří podplatit jisté federální agenty, aby se za ně svědkyně zbavili. Elizabeth už tím pádem není v bezpečí vůbec nikde. Ve svých sedmnácti se proto ocitá úplně sama na útěku a je jenom na ní, aby si opatřila novou identitu a udržela se naživu.

zdroj

O dvanáct let později se v malém americkém městečku stává šerifem Brooks Gleason a se zájmem pozoruje mladou ženu Abigail, která žije na samotě v téměř nedobytném srubu s promyšleným poplašným systémem a kamerami na pozemku. Nikdy nikam nejde bez obrovského psa, který se od ní nehne na krok, ani bez zbraně chytře schované pod bundou. Ve městě žije už skoro rok, ale nikdy s nikým neprohodí víc než dvě věty a nikdo o ní nic neví. Čím víc ji Brooks sleduje, tím víc se o ni začíná zajímat. Je krásná a vznáší se kolem ní tolik tajemství, že by tomu moc rád přišel na kloub…

Nora Roberts je poměrně známá autorka, jejíž knihy u nás doma bydlí už několik let. Je to totiž nejoblíbenější spisovatelka mojí mamky. Já jsem od ní ale doteď nikdy nic nečetla, protože se můj a mamčin vkus silně liší, a tak jsem nevěřila, že by mě mohly její knihy bavit. Když jsem si ale přečetla anotaci k Tajuplné ženě, rozhodla jsem se ji vyzkoušet a dát jí šanci, protože mě lákala. A jak moje premiéra s touto autorkou dopadla? Skončila jsem velmi příjemně překvapená! 

Tajuplná žena je bezpochyby romance, ostatně jako všechna díla od Nory. Já romancím zase tolik nefandím a v drtivé většině mě nebaví, ale pokud je do milostného příběhu chytře zakomponovaná dramatická zápletka s pořádnou dávkou napětí, jsem spokojená. A přesně to je případ této knihy. Akce, romantika a mafiánské téma? Paráda!

Jsem si jistá, že se bude Tajuplná žena líbit všem milovnicím romancí a zároveň i těm, co si potrpí na akci. Jedná se totiž o takovou všehochuť, která má velkou šanci potěšit široký okruh čtenářů. Kéž by jen měla nějakou hezčí obálku, tahle je bohužel naprosto příšerná! Ale když odhlédnu od jejího nevzhledného kabátku, musím říct, že mě příběh opravdu potěšil a rozhodně mám do budoucna v plánu vyzkoušet i nějaké jiné autorčiny knihy – výběr máme doma přeci jenom poměrně pestrý.

Úryvek:

Dala Bertovi pamlsek pro psí gurmány, který mu koupila. Namlouvala si, že její pes pozná rozdíl mezi ním a lacinějšími psími suchary ze supermarketu.
Jako její bodyguard si zaslouží to nejlepší.
„Mám ještě nějakou práci. Musím si ty peníze, co mi posílají, nějak zasloužit. Potom se půjdeme proběhnout. Dej mi hodinu a pak…“
Odmlčela se a Bert nastražil uši, protože se ozval alarm hlídající příjezdovou cestu.
„Dnes žádnou zásilku nečekáme.“ Položila ruku na pouzdro se zbraní. „Nejspíš někdo špatně odbočil. Měla bych si pořídit vrata, ale dostáváme tolik zásilek…“
Zamračila se a sledovala na monitoru blížící se auto. Přistoupila k počítači, aby obraz zvětšila.
„Proboha, co zase chce?“
Bert zavrčel. „Polštář.“ Tohle slovo používala, když chtěla, aby pes zůstal na místě. Nepatrně se uklidnil, ale nespouštěl ji z očí. „Polštář,“ opakovala, ale vzápětí si to rozmyslela a naznačila mu, aby šel s ní.
Bert velice úspěšně odrazoval nezvané návštěvy.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji knihkupectví Knihcentrum. 

 Knihu si můžete pořídit v jejich e-shopu.