Recenze: Ohnivé srdce

Název: Ohnivé srdce

Autor: Richelle Mead

Žánr: Fantasy, Young adult
Díl: Pokrevní pouta #4
Počet stran: 352
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Domino

Anotace: Alchymistka Sydney Sageová už velmi dlouho balancovala mezi tím, co jí bylo odjakživa vštěpováno jako její povinnost, a mezi tím, co sama cítila. A teď se v jediném okamžiku, na který fanoušci Richelle Mead nikdy nezapomenou, odhodlá k rozhodnutí tak odvážnému, že jím překvapí i sama sebe... Ani pak ale nemá vyhráno. Jako by nestačilo, že musí proplouvat mezi důsledky činu, kterým obrátila svůj život vzhůru nohama! Do toho se navíc snaží sblížit se svou sestrou Zoe, i když jí nikdy nemůže svěřit své největší tajemství. Nadále spolupracuje s legendárním Marcusem, díky němuž úplně změnila svůj názor na alchymisty. A v neposlední řadě se Sydney snaží uplatnit své neobyčejné magické schopnosti – pokud se jí totiž podaří to, co má v úmyslu, zničí vědomě vše, k čemu byla zrozena a vychovávána... Bylo by toho vrchovatě i pro holku, která nemusí vést dvojí život a tajit před většinou světa vše, co považuje za důležité. Včetně lásky. Protože teď se totiž hraje o všechno.

Recenze:

Sydney Sageová se konečně oprostila od všeho, co jí alchymisté od narození vtloukali do hlavy. Díky setkání s bývalým alchymistou Marcusem Finchem se dozvěděla spoustu špíny na svou vlastní organizaci a už jim nevěří ani nos mezi očima. S Marcusem nadále spolupracuje a funguje jako jeho špeh, který se snaží zjistit další kroky alchymistů. Zároveň se i díky své magii pokouší vyrobit indigový inkoust pro bezpečné přetetování její alchymistické lilie.

Všechno tohle její počínání je nesmírně nebezpečné, a pokud by na ni někdo přišel, okamžitě by skončila v nápravném centru. To nejnebezpečnější, co dělá, by ovšem nečekal nikdo z jejích nadřízených ani v těch největších nočních můrách... Sydney totiž navázala skutečný milostný vztah s vampýrem – Adrianem Ivaškovem.

zdroj

Skloubit alchymistické povinnosti s jejími tajnými misemi a hlavně s novým a tajným vztahem ovšem není nic jednoduché. Zvlášť když má neustále za zadkem svou mladší sestru Zoe, která byla Sydney poslána do Palm Springs jako posila. Chce se za každou cenu učit práci v terénu, neustále si povídat o své nenávisti k Morojům a trávit se svou starší setrou co nejvíc času je jenom možné. A pro Sydney začínají opravdu krušné časy, kdy musí své aktivity tajit i před vlastní sestrou, která je na svůj věk až příliš všímavá a za každou cenu se chce zavděčit svému otci… 

Ohnivé srdce pro mě bylo docela problematické. První polovina knihy mě totiž téměř vůbec nebavila. Absolutně nic se tam nedělo. Kromě toho, že Sydney potají utíkala k Adrianovi do bytu a hádala se se Zoe se tam nic jiného nestalo, což mě vážně nebavilo. Knihy od Richelle Mead mám moc ráda, ale to hlavně díky tomu, že umí mistrně zacházet s akčními scénami, které se tam ovšem vůbec neobjevily. Byla jsem samozřejmě šťastná, že se dali Adrian se Sydney konečně dohromady, ale nějakou vložku mezi jejich líbací scény bych rozhodně uvítala. První půlka pro mě byla opravdu jedna velká nuda.

Ta druhá mi to ale naštěstí vynahradila. Když jsem se přehoupla přes prostřední kapitoly, příběh mě pohltil a já opět četla starou dobrou Richelle, co znám a tak miluju. A ten konec? U posledních kapitol jsem sotva dýchala a třeštila oči, jak to bylo napínavé! Závěr celou knihu opravdu hodně vylepšil, že jsem ji nakonec musela ohodnotit čtyřmi hvězdičkami místo původně plánovaných tří.

Na co jsem si ovšem nedokázala hrozně dlouho zvyknout, bylo to, že Richelle ve čtvrtém díle zcela poprvé představila vyprávění ze dvou různých pohledů. Nadále se čtenáři setkávají se Sydney, která je skutečně knihu od knihy sympatičtější, a pak i s Adrianem. A i když Adriana zbožňuju, měla jsem s kapitolami z jeho pohledu trochu problém. Většina žen totiž neumí moc dobře psát za muže a tak se mi Adrianovo smýšlení nezdálo moc věrohodné. Ke konci jsem si už ale zvykla a po přečtení celé série musím říct, že jsem nakonec i ráda, že dostal Adrian vlastní vypravěčskou linii, protože bez ní bychom se strašně moc věcí nedozvěděli.

Úryvek: 
„To teda nevím. Takový věci dělá ve volným čase běžně, jen tak pro zábavu. Každopádně jsme se zatím na ničem nedomluvili. Shodli jsme se jen na tom, že nechceme, abys byla zainteresovaná do našeho sexuálního života. Zatím teda nemá smysl se o tom bavit.“
Podepřela si loktem bradu a její světle hnědé vlnité vlasy jí orámovaly obličej jako závoj. Byla by to hezká póza na obraz.
„Připadám si hrozně. Je to moje vina, že máte zničený milostný život. Kdyby nebylo pouta…“
„Byla bys mrtvá,“ dopověděl jsem za ni. „O tom není potřeba diskutovat. Jednou jsem řekl, že radši budu žít celý život v celibátu, než abys ty nežila vůbec. A to myslím naprosto vážně.“
Jill polkla a bylo na ní vidět, že bojuje se slzami.
„Bacha,“ poškádlil jsem ji. „Když se teď rozbrečíš, náš Big Ben si pomyslí, že ti ubližuju. Venku se se mnou popere.“
Popotáhla, ale podařilo se jí vykouzlit úsměv. „To ne, ale fakt už za chvíli přijde. Třeba bych se mohla opít, až se Sydney budeš. To by otupilo pouto.“
„Ne,“ prohlásil jsem neústupně. Neil vykročil k nám. „To rozhodně ne. Jeden bývalý alkoholik v tomhle poutu je až až. Zatím si s tím nelámej hlavu. Nějak to vymyslíme.“