Recenze: Poslední oběť

Název: Poslední oběť

Autor: Richelle Mead

Žánr: Fantasy, Young adult
Díl: Vampýrská akademie #6
Počet stran: 440
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Domino

Anotace: Rose Hathawayová sedí v cele smrti a čeká na popravu za vraždu, kterou nespáchala. Před krutým osudem ji zachrání kamarádi a ona se ocitá na útěku. Společně se svou láskou Dimitrijem a dalšími přáteli se snaží nalézt jediného člověka, který ji může spasit. Její nejlepší kamarádka Lissa se ji snaží zachránit tím, že se uchází o královský trůn. K dosažení nesnadného cíle však musí nalézt ztraceného sourozence, a to je velmi nesnadný a nebezpečný úkol. Lissa a její přátelé musí najednou spoléhat na dávné nepřátele a začít pochybovat o těch, kterým dříve věřili... Teď se opravdu rozhoduje o všem... Kterou ze svých lásek si Rose zvolí za životního partnera: Dimitrije, nebo Adriana? Co všechno bude muset Rose obětovat pro záchranu své kamarádky? A neztratí během toho všeho jedna druhou?

Recenze:

Tak je to tady. Můj re-reading Vampýrské akademie oficiálně skončil. Mám za sebou všech šest dílů a stejně jako napoprvé to byla jedna velká jízda. Rozhodně můžu říct, že jsem VA ani tentokrát nečetla naposledy, a jsem si stoprocentně jistá, že se k ní budu ráda vracet i za deset let.

zdroj

Rose na konci pátého dílu čekal obrovský šok, když se dozvěděla, že je královna mrtvá a jedinou podezřelou je právě ona. A nejenom, že ji celý královský dvůr podezírá, oni mají na skladě i nastrčené důkazy, které jasně hrají proti ní. Soud se má konat do dvou týdnů a hned potom by čekala Rose poprava. To pochopitelně její kamarádi a rodina, kteří samozřejmě vědí, že královnu nezavraždila, nehodlají dopustit.

Ale protože jsou dva týdny příliš málo času na to, aby našli skutečného vraha, musejí improvizovat. Připraví komplikovaný a nebezpečný plán útěku, aby se Rose mohla někde schovat, a oni měli přívětivější podmínky pro hledání stop a skutečných důkazů. Rose se proto zničehonic ocitá na útěku jako nejhledanější zločinec v zemi a jejím jediným společníkem se stává Dimitrij, kterého Lissa požádala, aby na její nejlepší kamarádku dával pozor.

Rose pochopitelně trpí tím, že má povoleno pouze sedět na zadku a nemá svým přátelům jak pomoct. A to, že jí dělá společnost Dimitrij, kterého stále miluje, ale on se od ní snaží držet co nejdál, jí rozhodně nijak nepomáhá. Ale samozřejmě by to nebyla Rose Hathawayová, kdyby dělala to, co má… Sedět se založenýma rukama ji v žádném případě nikdo nedonutí…

zdroj

Zatímco si hlavní hrdinka vymýšlí vlastní plány, jak odhalit skutečného vraha, její přátelé jsou na královském dvoře a dělají, co mohou, aby našli indicie, které by je strhly na správnou cestu. Ale protože na ně tlačí čas, Lissa se pustí do naprosto šílené mise – bude kandidovat na novou královnu, aby svým kontroverzním případem trochu pozdržela volby. Poslední oběť je skutečně akcí nabitá kniha, která čtenářům nedá ani chvilku oddech.

U Vampýrské akademie velmi často přemýšlím, jaký díl mám vlastně nejradši, protože mi připadá celá série naprosto skvělá a já si neumím vybrat. Ale kdybych opravdu musela sestavit ze všech dílů žebříček oblíbenosti, Poslední oběť by rozhodně byla co nejblíž vrcholu. Strašně moc mě baví!

Richelle u mě zas a znovu obhajuje titul mojí nejoblíbenější spisovatelky, protože co ona s těmi písmenky umí, to je něco neskutečného. V jejích dílech nechybí vůbec nic – je tam spousta akce, nadpřirozena, šoků a zvratů a samozřejmě i romantiky. Já si normálně na romantiku vůbec nepotrpím, ale příběhem Rose a Dimitrije jsem žila od úplného začátku. Což se ostatně dá říct o všech párech, které Richelle Mead vytvořila. Ona zkrátka ví, jak na mě.

Úryvek:
„Adriane, děkuju za…“
Zdvihl ruku. „Tohle není sbohem, malá dhampýrko. Uvidíme se ve tvých snech.“
„Pokud ovšem zůstaneš střízlivej.“
Mrkl na mě. „Kvůli tobě se o to pokusím.“
Přerušil nás ohlušující rachot a napravo jsme zahlédli záblesk světla. Lidé u vedlejších garáží vykřikli.
„Támhle. Vidíte?“ upozornil Abe, zjevně potěšen sám sebou. „Nová brána. Dokonalé načasování.“
Váhavě jsem ho objala a udivilo mě, že se hned neodtáhl. Usmíval se na mě… přátelsky. „Dcero moje,“ prohlásil. „Je ti osmnáct a už jsi byla obviněna z vraždy, pomáhala jsi zločincům a zabilas víc Strigojů, než většina strážců za celý život vůbec viděla.“ Odmlčel se. „Nemohl bych na tebe být pyšnější.“
Obrátila jsem oči v sloup. „Sbohem, starý pane. A díky.“ Neobtěžovala jsem se s tím, abych se ho vyptávala na tu část o zločincích. Abe nebyl hloupý. Poté, co jsem se ho vyptávala na vězení, do něhož vzápětí kdosi pronikl, pravděpodobně si dal dohromady, kdo stojí za útěkem Viktora Daškova.
A pak už jsem seděla s Dimitrijem v autě a jeli jsme k Abeho „nové bráně“. Litovala jsem, že jsem se nemohla rozloučit s Lissou. Díky poutu se nikdy nemůžeme doopravdy rozdělit, ale komunikaci tváří v tvář se to pochopitelně nevyrovná. Přesto jsem byla ráda, že vím, že je v bezpečí a že ji nikdo nebude spojovat s mým útěkem. Nebo jsem v to alespoň doufala.