Recenze: Amy a Roger - Na cestě

Název: Amy a Roger: Na cestě

Autor: Morgan Matson

Žánr: Romance
Počet stran: 420
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: CooBoo

Anotace: Amy se na léto dvakrát netěší. Její máma se rozhodla přestěhovat na druhý konec země a Amy má teď za úkol dovézt její auto z Kalifornie do Connecticutu. Problém je, že od té doby, co její otec zemřel při autonehodě, se Amy není schopná posadit za volant. Děsí ji to. A v tu chvíli přichází na scénu Roger, prý starý přítel rodiny (jak tvrdí Amyina matka), který má také v plánu road trip přes půlku Států. Nejkratší možná trasa je naplánovaná, tak stačí vyrazit… Proč to ale nevzít zábavnější cestou? Udělat si pár zajížděk rodičům natruc a poznat Ameriku? Pomůže to oběma, aby se vyrovnali sami se sebou a zacelili bolavé rány?

Recenze:
Amy Curry ještě nedávno žila naprosto obyčejným rodinným životem. Bydlela se svými rodiči, vysokoškolskými profesory, se kterými měla vždycky skvělý vztah, a jediné starosti, kterými se rodina zabývala, se týkaly jejího bratra, který experimentoval s drogami. Teď je ovšem všechno jinak. Amyin otec zemřel při autonehodě, bratr skončil v protidrogové léčebně a matka se rozhodla rodinu přestěhovat do Connecticutu, aby začali znovu.

Celý měsíc strávila Amy sama v Kalifornii, kde čekala na konec školního roku, zatímco její máma vše připravovala v novém domově. Příběh začíná přesně ve chvíli, kdy se musí Amy sebrat a spolu s autem se dopravit do Connecticutu. Problémem ale je, že od oné autonehody, kdy ztratila otce, se bojí sednout za volant a řízení odmítá. A právě proto je tu Roger, rodinný přítel, který se zase potřebuje na prázdniny dostat za otcem. Roger si tím pádem sedá za volant a jeden pořádný road trip může začít.

zdroj

Amyina matka jim celý výlet naplánovala a zarezervovala hotely, ale její výběr vedl tou nejkratší a zároveň i nejnudnější možnou cestou. Amy s Rogerem se proto dohodnou, že se na nalinkovanou trasu vybodnou a naplánují si vlastní – delší a pokud možno mnohem zajímavější…

Doteď jsem hodně udivená, že jsem po přečtení této knihy tolik toužila, protože se rozhodně nejedná o můj obvyklý žánr. Ale název, obálka i recenze mě přesvědčily, že by se mi to mohlo líbit. A taky že jo! Ke knize jsem proto přistupovala sice s důvěrou, ale rozhodně ne se stoprocentní jistou, že mě bude příběh bavit. Tím pádem jsem byla neskutečně překvapená, když jsem po chvilce čtení zjistila, že mám za sebou už sto stran a stále pokračuju dál. Kniha se mi četla neskutečně lehce a rychle.

Přiznávám, že je ten příběh poměrně jednoduchý, předvídatelný a vlastně v něm není ani žádná akce, která by mě nutila sedět nad knihou jako přikovaná, ale i tak si mě kniha získala a nepustila až do konce. Amy i Roger mi byli oba nesmírně sympatičtí a jejich příhody se mi četly jedna báseň. Dokonce jsem dostala i chuť se sebrat a odfrčet s autem do Států, abych si takovýhle výlet udělala taky. Tak snad jednou.

Na jednu stranu mě mrzí, že jsem s knihou otálela tak dlouho a nepřečetla ji už dávno, protože je fakt skvělá, ale zase na druhou stranu mám pocit, že právě teď na ni byl ten správný čas. Jedná se o takovou milou oddechovku, takže teď na léto zcela ideální. Určitě jsem ji nečetla naposledy, protože vzhledem k tomu, že normálně čtu převážně fantasy, občas se mi nějaký miloučký jednoduchý příběh na proložení hodí. A přesně takovým čtivem Amy a Roger: Na cestě je.

Úryvek: 
Když jsem přistoupila k recepci, srdce mi bilo jako o závod. Ten hotel sám o sobě vypadal hezky, i když se možná až trochu agresivně snažil vyvolat dojem domáckosti – všechny povrchy pokrývaly prošívané dečky. Než jsem si to tam však stihla pořádně prohlédnout, oslovil nás ošoupaně vypadající recepční.
„Vy jste Udellovi?“ zeptal se a díval se střídavě na mě a na Rogera.
„Cože?“ zeptala jsem se mírně zmateně, neboť takovou otázku jsem opravdu nečekala. A Roger, který už doslova spal ve stoje, rozhodně nebyl ve stavu, že by na ni dokázal odpovědět.
„Držel jsem vám náš poslední pokoj,“ mračil se na mě a vyklepávala něco do počítače. „I když jsem dostal tu zprávu, že rušíte rezervaci. Nechal jsem ji platnou, protože jste si to zamluvili předem.“
„A to je poslední pokoj, který máte dnes volný?“ zeptala jsem se s pohledem na Rogera, jemuž se už už zavíraly oči a v poslední chvíli je násilně otevřel.
„Ano,“ odpověděl recepční už trochu podrážděně.
„Jasně,“ řekla jsem a usilovně přemýšlela. Pokud Udellovi zrušili rezervaci, nejspíš se sem nechystají. A bylo půl čtvrté ráno a Roger se potřeboval co nejdřív někde složit. „Jsme to my,“ zářivě jsem se usmála. „Udellovi.“ To Rogera evidentně trochu probralo a překvapeně zamrkal.
„No hurá,“ zabručel si recepční pod vousy. „Dobře. Jména?“ Zeptal se s prsty v pozoru nad klávesnicí.
„Aha,“ zarazila jsem se. „No, tohle je… Edmund. A já jsem Hillary.“ Roger na mě vrhl pohled trochu ostřejšího rázu a já se snažila co možná nejnenápadněji pokrčit rameny.