Recenze: Pokrevní pouta

Název: Pokrevní pouta

Autor: Richelle Mead

Žánr: Fantasy, Young adult
Díl: Pokrevní pouta #1
Počet stran: 336
Rok vydání: 2011
Nakladatelství: Domino

Anotace: Mladá královna Lissa Dragomirová si netradiční politikou nadělala u morojského dvora spoustu nepřátel, kteří by ji rádi odstranili. Je ale velmi dobře střežena, a tak se spiklenci zaměří na její nevlastní sestru Jill. Vědí totiž, že kdyby Jill zabili, Lissa by musela odstoupit a přenechat trůn někomu, kdo má alespoň jednoho žijícího příbuzného. Po brutálním útoku na Jill se Morojové a dhampýři rozhodnou uklidit Jill někam do bezpečí. Kam ale? Po dlouhém zvažování dojdou k závěru, že mladou vampýrku by jistě nikdo nehledal ve světě lidí. Jill má doprovázet a strážit alchymistka Sydney Sageová. Obě dívky se zapíší na lidskou školu, kterou navštěvují i Adrian Ivaškov a Eddie Castile. Kamarádi zpočátku řeší běžné problémy spojené se studiem na lidské škole, ale brzy začnou zjišťovat, že na téhle škole nejsou jediní, kteří potřebují k životu krev...

Recenze:

Když se mladá Lissa Dragomirová stala královnou, začalo se blýskat na lepší časy. Ovšem vzhledem ke své kontroverzní vládě a velmi nízkému věku má mezi konzervativními královskými Moroji spoustu nepřátel. A někteří z nich jsou schopní zajít až do extrémů. Aby se Lissa udržela na trůně, musí mít alespoň jednoho žijícího příbuzného. A protože ona je jakožto královna až příliš dobře střežena, její oponenti se rozhodnou zaměřit na její nevlastní sestru Jill. 

Po pokusu o vraždu je více než jasné, co se musí stát. Zatímco se Lissa bude snažit změnit zákon, který by ji udržel na trůnu i bez příbuzných a zajistil tak její sestře bezpečí, Jill se musí na několik měsíců někde ukrýt. A právě v tu chvíli přichází na scénu alchymistka Sydney Sageová. Alchymisté nechtějí riskovat morojskou občanskou válku, takže spolu s Lissou rozhodnou, že Jill ukryjí ve světě lidí v obyčejné lidské škole. Společnost jí má dělat jen Adrian Ivaškov a strážce Eddie Castile.

zdroj

A právě na Sydney bude, aby je všechny udržela bez problémů, které by přilákaly nevítanou pozornost. A vzhledem k tomu, že má Sydney u alchymistů ještě pořád velký vroubek za to, jak pomáhala Rose s útěkem, musí se opravdu hodně snažit, aby si to u nich vyžehlila. Protože pokud zklame, může skončit zavřená v nápravném centru a hlavní rodinnou alchymistkou by se stala její mladší sestra Zoe, kterou se snaží Sydney za každou cenu udržet v bezpečí mimo organizaci. 

Pokrevní pouta rozhodně nejsou tak skvělá jako Vampýrská akademie (která je pro mě naprosto bezkonkurenční), ale stejně jako autorčiny ostatní knihy na sobě jasně nesou tentýž rukopis. Richelle totiž píše nesmírně čtivě a všechny její knihy mě neskutečně baví. Sydney sice ani zdaleka není tak sympatická jako Rose, kterou miluju (!), ale i ona je naprosté zlatíčko. Taky to není strážkyně, ale obyčejný člověk, takže v žádném případě neumí nakopávat zadky a problémy řeší spíš na intelektuální úrovni, ale to nemění nic na tom, že je dobrá a umí si poradit se vším, co se před ni postaví.

Jsem trochu smutná, že v příběhu chybí staré známé postavy jako Rose, Dimitrij nebo třeba Christian, ale i oni se tam alespoň na chviličku mihnou, takže úplné deprese z toho nemám. Alespoň dostali prostor ostatní, kterým se Richelle ve Vampýrské akademii tolik nevěnovala. Ráda jsem odkrývala Jillinu osobnost, pořádně a do hloubky se seznamovala se Sydney a byla jsem opravdu šťastná, že jsem se opět setkala se zlatíčkem Eddiem. Největším plusem je ale bezpochyby Adrian. Ve VA mi strašně lezl na nervy, ale v Pokrevních poutech si mě získal a už nepustil! Moc mě těší, že se mu autorka rozhodla věnovat, protože on si svůj happy-end nepochybně zaslouží.

Vzhledem k tomu, že Sydney není žádná drsňačka, tak tam rozhodně není tolik akce jako právě ve VA, ale nebyla by to Richelle, kdyby si ji odpustila. Takže i v Pokrevních poutech se alespoň na konci dočkáte nějakého toho dramatu a napětí a opět mistrovsky schovaného záporáka. Protože už jsem ale od Richelle těch knih přečetla opravdu hodně, už jsem se naučila její padouchy najít a odhalit dřív než hlavní hrdinové, což je sice škoda, ale nemění to nic na tom, že si to odkrývání užívám. Richelle Mead je pro mě zkrátka královna YA-fantasy žánru!

Úryvek:

„Vím, že to zvládnete,“ řekla Jill. Z jejího hlasu zaznívala stopa soucitu, která mi připomněla, že Jill ví o mojí včerejší hádce s Keithem. Doufala jsem, že se o tom nezmíní před Eddiem. Naštěstí přešla k mnohem obyčejnějšímu tématu. „Nemůžeme se cestou stavit pro pizzu? Adrian už má plný zuby jídla od Dorothy.“
„Chudák malej,“ poznamenal Eddie a sedl si na zadní sedadlo. „Mít osobní šéfkuchařku, která mu uvaří, co si bude přát. Nechápu, jak to Adrian může vydržet.“
Rozesmála jsem se, ale Jill vypadala, že stojí za Adrianem, a tohle ji dopálilo. „To je něco jinýho! Ona vaří speciality.“
„Pořád čekám, v čem je problém,“ nechápal Eddie.
„Snaží se vařit zdravě. Tvrdí, že to prospívá Clarenceovi. Takže v těch jídlech není vůbec žádná sůl ani pepř ani máslo.“ Proboha, jak často si s Adrianem povídají? „Nemá to žádnou chuť. On už z toho šílí.“
„Mně se zdá, že šílí ze všeho,“ poznamenala jsem a vzpomněla si na jeho naléhání ohledně bytu.