Recenze: Dračí princezna

Název: Dračí princezna

Autor: Eliška Richterová

Žánr: Fantasy, Young adult
Díl: Dívka v ohni #1
Počet stran: 245
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Nová forma

Anotace: V jiném světě, plném magie a zázraků, začíná nelítostná válka. Bojují proti sobě dvě velmi silné rasy, ale i přesto, jedna z nich je silnější. Jenže zrovna ona prohrává. V tu chvíli si prohrávající strana vzpomene na starodávné proroctví o jedinečném potomkovi, jehož čas se právě naplnil. Podaří se najít a přesvědčit onoho potomka včas? Nebo kvůli jeho rozmaru vymře celá jedna rasa? Mladá dívka Tenesie si žije v poklidu svůj skvělý život. Na škole je oblíbená, má milující rodiče a bezvadného přítele. To vše se ale změní v okamžiku, kdy Brian při tragické nehodě zemře. V tu chvíli do Tenesiina života vpadne tajemný mladík, který jí obrátí život vzhůru nohama a odhalí jí dlouho střežené tajemství…

Recenze: 
Tenesie byla do této doby naprosto obyčejná osmnáctiletá dívka s – na škole populárním – přítelem, skvělými rodiči a slibnou budoucností. To vše se ale změnilo, když se u ní zničehonic objevily tajemné síly, pomocí kterých je schopná produkovat mocný oheň, jež je pro všechny kromě ní smrtelně nebezpečný. Právě tímto způsobem nechtěně připraví o život svého přítele Briana.

Jakmile k této tragické nehodě dojde, do Tenesiina života vpadne tajemný cizinec Ethan, který jí oznámí, že je ve skutečnosti mocným potomkem dračího lidu a do lidského světa byla po narození pouze ukryta, aby zůstala schovaná a v bezpečí před temnými sílami, co se chystají zničit dračí říši jednou provždy. A právě kvůli probuzení hrdinčiny moci nastal čas, aby se do své rodné země vrátila a udělala to, co jí bylo již dávno předurčeno – zachránila svůj lid.

zdroj

Cesta „domů“ ale rozhodně nebude snadnou záležitostí. Tenesiina moc k sobě totiž přitahuje nepřátele jako světlo majáku lodě a tak se její strážce Ethan bude muset pořádně ohánět, aby svou chráněnku udržel naživu, než ji vrátí do náruče biologických rodičů.

Dračí princezna je takový ten typický příběh o dívce, která byla doteď zcela normální a najednou zjistí, že je významným potomkem s obrovskou mocí, co musí zachránit svět. Právě kvůli tomu není hlavní zápletka nijak zvlášť originální, ale protože se jedná o prvotinu, v žádném případě to nepovažuju za mínus. Stojím si totiž za tím, že na příbězích tohoto typu začíná každý pisatel, který si doma píše do šuplíčku – vím, že já rozhodně ano. Eliška Richterová měla jen na rozdíl od nás ostatních tu odvahu, aby si knihu vydala na vlastní pěst i náklady.

Autorka si potrpí na akci, čímž se mi trefila do vkusu. Není tu žádné pomalé rozjíždění příběhu, čtenáři jsou naopak vhozeni rovnou do víru napětí a akce. První polovina knihy je právě onou částí, která vám bude při čtení připomínat nespočet jiných knih, ale jakmile se dostanete za polovinu, do knihy se ponoříte, než byste řekli švec. Příběhem navíc provází sympatičtí hrdinové. Tenesie není jednou z těch otravných young adult hrdinek a i když se zatím ještě moc nepředvedla, v budoucnu to jistě přijde. No a Ethan? To je zlatíčko od úplného začátku.

Styl psaní je jednodušší, díky čemuž si knihu užijí hlavně mladší nadšenci do fantasy, ale ti starší, pokud budou předem počítat s tím, že příběh patří do žánru young adult, se taky jistě nebudou nudit. Vzhledem k tomu nesložitému stylu se totiž kniha čte nesmírně lehce, a protože ani nemá tolik stran, jak je u většiny dnešních knih zvykem, budete mít dočteno, než si toho stačíte všimnout. Jediné, co mě při čtení rušilo, byl velký počet chyb, ale protože si knihu Eliška vydávala sama a neměla tím pádem k dispozici redaktorský tým, který by na korekci dohlédl, je to naprosto pochopitelné. Já se rozhodně na další díl těším!

Úryvek:

„Ale no tak, Esie, ty to zvládneš,“ povzbuzoval mě, ale já mu nevěřila. Neměla jsem žádné ponětí o tom, jak moje schopnost funguje a upřímně, byla jsem ráda, že se od té nešťastné noci neprojevila.
„Je to jednoduché,“ řekl Ethan uklidňujícím hlasem, ale tentokrát na mě nezabíral. „Chce to jen soustředění a potom, až se to naučíš, budeš svoji schopnost považovat za součást sebe a podpalování věcí ti bude připadat naprosto přirozené.“ Vím, že mě chtěl Ethan povzbudit, ale těmito řečmi mi moc nepomáhal. Vlastně mě tím spíš děsil.
„Ethane, promiň, ale já nemůžu.“ To bylo jediné, co jsem ze sebe dostala. Vzpomněla jsem si na hořícího Briana a rozplakala se.
„Esie,“ zašeptal mi Ethan do ucha a na rameni jsem ucítila jeho ruku. „Omlouvám se, jestli se na to teď necítíš, tak to nemusíš zapalovat, ale obávám se, že tě to stejně jednou nemine.“
„Nenuť mě to dělat,“ zašeptala jsem mezi vzlyky a schovala si obličej do dlaní.
„Dobře, zapálím to jinak.“