Recenze: Marťan

Název: Marťan

Autor: Andy Weir

Žánr: Sci-fi
Počet stran: 344
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Knižní klub

Anotace: Je nejslavnějším mužem na Zemi. Má to však háček: není na Zemi… Před šesti dny se Mark Watney jako jeden z prvních lidí prošel po Marsu. Teď je přesvědčený, že bude prvním člověkem, který tam zemře. Málem zahynul v prašné bouři a zbytek jeho posádky odletěl v domnění, že je mrtvý. Mark nemá jak odeslat zprávu, že přežil. A i kdyby se s lidmi na Zemi spojit dokázal, zásoby mu dojdou mnohem dřív, než by stačila dorazit pomoc. Mark se však nevzdává. Vyzbrojen pouze svým důvtipem, technickými dovednostmi a nevyčerpatelným smyslem pro humor, který se pro něj stane nejcennějším zdrojem síly, se pouští do tvrdošíjného boje o přežití. Jak zdolává jednu zdánlivě nepřekonatelnou překážku za druhou, začíná věřit, že by na cizí planetě přece jen mohl obstát. Jenže Mars mu ještě přichystá nejedno překvapení…

Recenze:
Mark Watney se před šesti dny jako jeden z prvních lidí prošel po Marsu. Spolu se svou posádkou sbíral vzorky a prováděl testy. Pak se však nad místem jejich pobytu prohnala prašná bouře, jež ohrožovala jejich cestu zpátky do vesmíru, a tak se v ní Markova posádka musela vydat k lodi, aby se dostali pryč, než bude příliš pozdě. V prašné bouři se však Mark své posádce ztratil a ta v domnění, že je po smrti, odletěla. Jenže Mark přežil... Z bezvědomí se sice probudil do krásného klidného dne bez bouře, ale jeho kolegové a hlavně loď, která by ho dopravila domů, jsou pryč. Astronaut Mark Watney je proto chtě nechtě přinucen zůstat na Marsu úplně sám a vymyslet, jak přežít.

A tak se náš hlavní hrdina doslova pouští do boje o svůj holý život. Možnost rozbití oxygenerátoru, který mu vyrábí dýchatelný vzduch, je totiž tou nejmenší z jeho problémů. Je strojní inženýr, takže by ho snad v tom nejhorším případě dokázal opravit. Mnohem větší průser se však blíží rychleji – nedostatek jídla a vody. Zásob má pouze na pár měsíců, ale aby měl šanci na záchranu, potřebuje přežít několik let, než se na Marsu objeví nová skupina astronautů. Ještěže je kromě strojního inženýra i botanik…

zdroj

Zatímco je Mark odkázaný sám na sebe a je přesvědčený, že si všichni myslí, že je po smrti, ho NASA a v podstatě celá Země sledují za pomoci družic a snaží se vymyslet, jak se s ním spojit. Ale hlavně moc dobře vědí, že jeho zásoby nejsou zrovna valné, a tak musí přijít s plánem, jak svého člověka, ponechaného na rudé planetě z prachu a písku, co nejrychleji zachránit!

S největší pravděpodobností už budete mít Marťana všichni přečteného, protože kolem něj bylo v posledních dvou letech obrovské haló a četl ho snad každý. U mě je ale naprosto normální, že se ke knihám dostávám dost opožděně, takže se mé recenze na tuto vesmírnou jízdu dočkáváte teprve teď. Marťan rozhodně nepatří mezi skupinu knih, co normálně čtu, takže když se u nás poprvé objevil, vůbec jsem ho neplánovala. Protože se pak ale rojila jedna nadšená recenze vedle druhé a knihu si zamilovali i ti, co sci-fi vůbec nečtou, nakonec jsem se nechala přesvědčit. A jsem za to opravdu ráda!

Začátek pro mě byl sice trochu složitější, protože se to tam hemžilo samými technickými termíny a postupy, kterým nerozumím a ani nikdy rozumět nebudu, ale je fakt, že se to autor snažil vysvětlit i pro úplné laiky, takže se to nakonec dalo zvládnout. Po první třetině jsem se do toho ale neskutečně začetla a už knihu nedokázala dát z ruky. Dobrodružství Marka Watneyho čtenáři sledují přes deníkové záznamy, co si vede, což může někoho vyděsit, ale věřte mi, že to ani trochu neubírá na čtivosti nebo akčnosti. Snad právě naopak. Mark se totiž takhle pochlubí jen těmi důležitými událostmi, které stojí za zmínku, a hlavně je doplňuje svými výbornými hláškami. Kniha je tak navzdory děsivé situaci, ve které se Mark nachází, plná humoru, který Markovi pomáhá udržet si čistou hlavu, takže jsem se při čtení nejednou pořádně zasmála.

Vedle deníkových záznamů se ale čtenáři dočkají i normálního způsobu vyprávění. I když je Mark zaručeně hlavní postavou, pro plynulost příběhu svůj prostor musela dostat i jeho posádka a zaměstnanci NASA, kteří si žádný deník pochopitelně nevedou, takže jejich scény si užijete tak, jak jste na to z ostatních knih zvyklí. Marťan mě opravdu příjemně překvapil. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí o Marsu a kosmu obecně, u kterých by mě v životě nenapadlo, že by mě mohly zajímat, zasmála jsem se Markovu skvělému smyslu pro humor, pořádně jsem si zafandila jeho zběsilé snaze o přežití a celkově jsem si to opravdu moc užila. Takže pokud se tu náhodou najde někdo, kdo je ještě víc pozadu než já a tenhle bestseller doteď nepřečetl, měl by to co nejrychleji napravit.

Úryvek:

Zas tak moc mě to netrápí. Pokud bude zapotřebí, můžu čůrat přímo na rostliny. Ty si vezmou svůj díl vody a zbytek zkondenzuje na stěnách. Určitě bych vymyslel způsob, jak kondenzát sbírat. Podstatné je, že voda nemá kam zmizet. Je to uzavřený systém.
No, není to tak docela pravda. Co se týče vody, rostliny nejsou úplně neutrální. Odebírají z ní vodík (přičemž uvolňují kyslík) a používají ho k vytváření složitých uhlovodíků, ze kterých se samy skládají. Tahle ztráta je však velmi malá a já jsem z paliva MDV vyrobil kolem šesti set litrů vody. Mohl bych se koupat, a stejně by jí pořád zbývalo dost.
Zato NASA je z toho totálně podělaná. Podle nich je recyklátor vody kritickým prvkem přežití. Nemám záložní, takže získali dojem, že bez něj okamžitě umřu. Pro ně je porucha vybavení děsivá představa. Pro mě je to „úterý“.
Takže místo abych se připravoval na sklizeň, chodím do roveru a zpátky a odpovídám na otázky. V každé další zprávě mě vyzývají, abych zkusil nějaké nové řešení a hlásil výsledky.
Zatím jsme zjistili, že to není elektronikou, chladicím systémem, přístrojovým vybavením ani teplotou. Nakonec se stejně ukáže, že je někde malá dírka, a NASA uspořádá čtyřhodinovou poradu, než mi doporučí, abych ji přelepil páskou.