Recenze: Magie mrtvých

Název: Magie mrtvých

Autor: Ilona Andrews

Žánr: Urban fantasy

Díl: Kate Daniels #1

Počet stran: 256

Rok vydání: 2011

Nakladatelství: Fantom Print

Anotace: Atlanta by byla příjemným místem k životu, jen kdyby nebylo magie… Když magie pohltí svět, objevují se monstra a odpadlí mágové spřádají svá kouzla. Pistole se zasekávají a auta odmítají startovat. Ale pak se technologie znovu přihlásí o slovo a magie ustoupí stejně nevypočitatelně, jako se předtím objevila. Jen po ní zbudou nejrůznější druhy paranormálních problémů. Kate Daniels, žoldačka, které se smůla lepí na paty a do kapsy má hluboko, se živí odstraňováním právě takovýchto magických potíží. Ale když je zavražděn její opatrovník, honba za spravedlností ji vtáhne do mocenských bojů mezi dvěma nejsilnějšími frakcemi magických bytostí v Atlantě. Mezi Pány mrtvých, nekromanty ovládajícími upíry, a Smečku, polovojenský klan kožoměnců. Tyto dvě strany se vzájemně obviňují ze série nezvyklých vražd – a smrt Katina opatrovníka by s tou záhadou mohla být spojená. Obě organizace na Kate vytrvale tlačí, aby případ vyřešila a ona si začíná uvědomovat, že si ukousla větší sousto, než dokáže zvládnout…

Recenze:

Seznamte se s Kate Daniels, pořádně drsnou žoldačkou z Atlanty, která se pomocí svého milovaného meče dokáže vyrovnat i s tím nejtěžším úkolem. Ovšem i přes svou drsnou stránku je to parádní smolařka, takže si můžete být jistí, že ať už vstoupí kamkoliv, bude to jeden velký průser. Alespoň do té doby, než se s ním vypořádá. Svět, ve kterém Kate žije, je zasazený do budoucnosti. Lidé vyvíjeli nové technologie tak rychle a nenasytně, až to Země nevydržela. Od té doby technologie vždycky na několik hodin přestávají fungovat, a pak se zase zázračně nahodí zpátky. Vlny technologií jsou totiž střídány vlnami magie, kdy kouzla přebírají vládu nad světem. A přesně v těchto chvílích přicházejí ty největší problémy.

Během magických vln se různě po městě zjevují nestvůry, zlotřilí mágové vyvolávají ne zrovna milé bohy, padají budovy, nefungují auta nebo pistole a tak nějak celkově se životy lidí vrací do středověku, kdy se musejí spoléhat jen na dýky a meče a vytvářet si kolem domů ochranné kouzelné clony, které udrží nezvané hosty mimo jejich domovy. Atlanta je v těchto časech skutečně nebezpečné místo a Kate se nechává najímat právě na odklízení nepříjemností, které magie během svých vln napáchala.

zdroj

Její život se ale rapidně změní, když je zavražděn muž, který se jí ujal, když přišla o oba rodiče. Kate v tom momentně ztratila posledního člena své rodiny a je připravená jeho vraha vypátrat a potrestat. A vůbec jí nevadí, že jí za tu práci nikdo nezaplatí a ona tak zůstane o hladu. Však jde o muže, kterého milovala téměř jako otce! Že si ale ukousla mnohem větší sousto, než předem tušila, zjistí velice brzy. Její opatrovník byl totiž jedním z nejsilnějších mágů ve městě, a i přesto ho někdo dokázal bez vynaložení větší síly rozsápat. Kate se v tu ránu ocitá uprostřed palebné linie a snaží se uklidnit hned tři nejmocnější frakce v okolí, které na ni tlačí, aby případ co nejrychleji vyřešila – Řád rytířů (mágové a kolegové Kateina opatrovníka), Smečku (kožoměnci měnící se v nebezpečnou zvěř) a Pány mrtvých (nekromanty ovládající upíry).

Kate Daniels je jedna z nejlepších ženských hrdinek, se kterými jsem se kdy setkala. Je pěkně drsná, vtipná, sarkastická a zkrátka úzasná! Moje lehce feministická dušička při čtení jen plesala. Ovšem i ostatní postavy stojí za to. Derek je jedno velké zlatíčko, Jim pekelný sympaťák, no a Curran? Do Pána Šelem jsem se naprosto zbláznila! V podstatě všechny postavy v knize jsou skvěle vystihnuté. Jak ženské, tak mužské osobnosti jsou naprosto uvěřitelné.

Když jsem se později dozvěděla, že Ilona Andrews není jedna autorka, ale autorský manželský pár, všechno jsem pochopila. Během čtení mě totiž občas přepadala myšlenka, že i když je hlavní hrdinkou žena a ve stylu psaní se jasně dají poznat ženské prvky, zdálo se mi, že místy vidím i mužský rukopis. Když jsem se potom tedy dozvěděla, že knihu psali žena a muž společně, byla jsem nadšená ještě víc. Myslím, že právě díky tomu je příběh tak dobrý! Kniha je protkaná akcí a jeden zvrat stíhá druhý. Začátek si mě sice nijak zvlášť nezískal, ale jakmile jsem se přehoupla přes polovinu, neskutečně jsem se bavila!

Přiznám se, že když jsem začala Magii mrtvých číst, byla jsem docela na trní. Bála jsem se, že ji snad ani nedočtu a pokud, tak ji nebudu hodnotit moc pozitivně. Důvod to mělo jednoduchý: Autoři nevysvětlovali. Prostě mě hodili do světa s úplně novými pravidly a já netušila, která bije. Cítila jsem se strašně zmatená a trvalo mi dlouho, než jsem pochopila, jak ty vlny technologií a magie fungují. První polovinu knihy jsem byla opravdu rozpačitá a lehce naštvaná, protože jsem ničemu nerozumněla. Pak ale naštěstí přišel zlom a já konečně chápala, co se kolem mě děje. Teď už mám ze série těch dílů přečtených víc a musím říct, že jsem se zamilovala. Knihu od knihy autoři vysvětlují víc a víc věcí, takže se dá říct, že teď už jsem skutečně v obraze. Kate Daniels si mě nesmírně získala, takže ji můžu jen a jen doporučit. A pokud budete u prvního dílu zmatení tak jako já, nevzdávejte to a jděte i do pokračování! Ručím vám za to, že tahle série za to opravdu stojí!

Úryvek:

Bok mě začínal pobolívat čím dál víc a ve chvíli, kdy jsem přecházela parkoviště, bolest propukla naplno, ještě okořeněná ostrými křečemi.
„Prostře skvělé.“ Vyklouzla jsem z bot. Bosá a se střevíčky v ruce jsem zamířila ke dveřím…
Chodidlem jsem šlápla na hrbol na chodníku. Uklouzla jsem a skoro skončila na zadku. Bolest se mi zakousla do nohy. Ohnula jsem se, čekala, až to přejde, a polohlasně přitom drtila v zubech nadávky.
„Potřebuješ, abych tě odnesl?“ zašeptal mi kdosi do ucha. „Už zas?“
Otočila jsem se a hákem jsem drzouna praštila do břicha. Moje pěst se setkala s pevnou zdí vypracovaných svalů.
„Dobrý úder,“ odtušil Curran. „Na člověka.“ 
Jistě, jistě. Slyšela jsem, jak jsi hekl, když jsem tě praštila. Rozhodně jsi to cítil. „Co po mně chceš?“
„Kde máš svého hezounkého partnera?“
„Kde máš partnerku ty?“
Začala jsem znovu kráčet k budově. Jediný způsob, jak se ho zbavím, bude, když vyšplhám po schodech a pak mu před ksichtem uzavřu clonu.
„Doma,“ odpověděl. „Čeká tam na mě.“
„Tak mi prokaž laskavost, a jdi si kurva za ní.“
Dokulhala jsem až ke schodům a tam si sedla. Noha po mně požadovala přestávku.
„Pořád to bolí?“
„Ne, sedím na špinavých schodech v drahých večerních šatech, protože se mi tu líbí.“