Recenze: Pod nekonečnou oblohou

Název: Pod nekonečnou oblohou

Autor: Veronica Rossi

Žánr: Dystopie, Young adult
Díl: Nebe #1
Počet stran: 328
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: Knižní klub

Anotace: První díl futuristické postapokalyptické trilogie na pomezí fantasy, romance a dobrodružného příběhu. Hlavní hrdinové, Aria a Perry, pocházejí ze dvou radikálně odlišných společenských vrstev a vlastně by se neměli nikdy setkat, natož navázat vztah. Aria patří mezi obyvatele uzavřeného, vysoce technicky rozvinutého a izolovaného města, Perry zase do nebezpečného přírodního světa. Když Ariu vykáží z města za zločin, který nespáchala, domnívá se, že ji čeká okamžitá smrt – ve volné přírodě nemá šanci přežít. „Divoch“ Perry je pro ni jedinou šancí, jak se zachránit. Zakázaná láska a rozpolcená civilizace vzbuzuje mnoho filozofických, morálních a etických dilemat zrcadlících se v neobyčejném vztahu dvou hlavních hrdinů.

Recenze:
Před spoustou let došlo ve světě ke katastrofě. Po obloze se začal prohánět tajemný Éter, který způsoboval ničivé bouře, po nichž pokaždé skončil kus půdy, lesa nebo třeba města v plamenech, až nakonec lehnul popelem. Svět se stal neobyvatelný a tak byly postaveny Lusky – nedobytné ultramoderní pevnosti v podzemí, do kterých se ti šťastnější zvládli dostat a začít tam nový život. Pro miliony lidí v nich ale nezbylo místo a tak byli přinuceni zůstat venku a po zbytek svých životů bojovat o přežití. Stali se z nich v podstatě divoši jako ze středověku snažící se porazit samotnou přírodu a další kmeny, které kvůli éteru přišli o svou půdu a snaží si teď násilím zabrat nějakou jinou. Venkovní svět je teď vskutku nebezpečné místo!

zdroj

Árie a Perry by se správně nikdy neměli setkat. Ona je Osadnice, civilizovaná dívka z Lusku, zatímco on „venkovní divoch“. Když ale Árii vyhodí z bezpečí svého domova pod širou oblohu za zločin, který nespáchala, vše se pro ni změní. Osadníci žijí v podzemí už tak dlouho, že jejich imunitní systém není na život venku stavěný, takže všichni očekávají, že tam Árie do pár dní zahyne. To by ovšem nesměla potkat Perryho. Ten by sice jakéhokoliv Osadníka kdykoliv jindy zabil, ale zrovna Árii teď potřebuje. A tak spolu dva nepřátelé uzavřou vrtkavé spojenectví, aby oba dosáhli svých cílů.

Áriina matka se nachází v jiném Lusku vzdáleném spoustu mil a už několik dní o sobě nedala vědět. Tím pádem ani neví o vyhození vlastní dcery ven. Árie je proto rozhodnutá svou matku najít, ujistit se, že je v pořádku, a společně s ní vymyslet způsob, jak ji dostat zpět domů. Perry ji k ní zavede pod podmínkou, že ony mu pak zase pomůžou zachránit jeho synovce Talona, který byl unesen Osadníky a uvězněn v jednom z jejich Lusků. Počáteční nucené spojenectví se ovšem brzy začne měnit v zakázanou lásku… 

Pod nekonečnou oblohou má velmi pomalý začátek. V podstatě se tam nic moc nedělo a já se celou dobu nudila. Dokonce jsem si i místy pohrávala s myšlenkou, že to odložím a nedočtu. Nechápala jsem, proč má tahle série tak vysoké hodnocení, protože jsem na ní opravdu neviděla nic tak úchvatného. Přibližně na devadesáté stránce se to ale naštěstí změnilo. Ve chvíli, kdy se Árie a Perry setkali, jsem se konečně pořádně začetla.

Styl psaní je dost jednouchý, dějově to sice pro děti není, ale tím stylem mi to dětské knížky občas připomínalo. Ale nebyla to žádná nepříjemná jednoduchost, která by mě během čtení rušila. Ke knize seděla dobře a v konečném výsledku to působilo správně. Na podobný styl psaní jsem narazila už u knihy Dech (Sarah Crossan), se kterou má vlastně tato trilogie společnou i postapokalyptickou zápletku. Ale i přesto, že jsem v rukopisu našla nějaké podobnosti, psaní Veronicy Rossi mi bylo mnohem sympatičtější, protože tahle kniha mě na rozdíl od Dechu začala časem bavit.

Co mě ovšem velmi mrzelo, byly ty chyby. Protože páni! Už dlouho jsem nenarazila na dílo, ve kterém by těch překlepů bylo tolik. Strašně to kazí dojem, když musíte nějakou větu číst dvakrát, abyste kvůli překlepům a chybám pochopili, co tím bylo vlastně myšleno. Takže i když se mi v konečném výsledku kniha líbila, musím strhnout body za tu, na můj vkus nudnou, třetinu a právě za ty chyby. Za to sice samotná kniha nemůže, je to vina lidí, co měli na starost její vydání, ale mně to při čtení opravdu hodně vadilo. Původně jsem sice knize chtěla dát čtyři hvězdičky, ale po přečtení druhého dílu, který se mi líbil víc a dostal ode mě právě čtyři hvězdy, jsem se nakonec rozhodla jen pro tři.

Úryvek: 
„Árie, co se děje?“
Postavila se. Pohybovala se velice pomalu, byla vyčerpaná. „Umírám. Krvácím.“
Perryho pohled klouzal po jejím těle.
„Ne z nohou.“
„Jedlas nějaké ty bobule?“
„Ne.“ Natáhla k němu ruku. „Teď už si ho můžeš nechat. Možná ti pomůže najít toho kluka, kterého hledáš.“
Perry zavřel oči a nadechl se. Její pach se změnil. Žluklý pach Osadníka už téměř zmizel. Její kůže vylučovala nový pach, slabý, ale nezaměnitelný. Poprvé od chvíle, kdy ji poznal, bylo její tělo cítit jako něco, co dokázal rozeznat, něco ženského a sladkého.
Voněla fialkami.
O krok ucouvl, když to k němu dorazilo, a tiše si nadával. „Ty neumíráš… Opravdu nevíš, co to je?“
„Já už nevím vůbec nic.“
Perry sklopil zrak a pak se nadechl. V mysli neměl žádné pochyby.
„Árie… to jsou tvoje první měsíčky.“