Recenze: Železná zkouška

Název: Železná zkouška

Autor: Holly Black, Cassandra Clare

Žánr: Fantasy, Pro děti
Díl: Magisterium #1
Počet stran: 312
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Yoli

Anotace: Callum Hunt ví už odmalička, že pokud by se někdy zapletl s magií, znamenalo by to pro něj jediné – smrt. Jeho otec mu to ostatně nikdy nedovolí zapomenout. Když je Cal pozván k vstupním zkouškám do tajemné čarodějné školy jménem Magisterium, slíbí otci i sám sobě, že v testu dokonale propadne. Jenže Cal má naneštěstí magii v krvi, takže i přes veškerou snahu je spolu s dalšími dvěma žáky vybrán, aby studoval u největšího mága ze všech, mistra Rufuse. Cal zjišťuje, že magie je mnohem zábavnější, než si kdy uměl představit, a také skoro stejně tak nebezpečná. Ve škole si vedle nových přátel rychle udělá i nové nepřátele… Dvě nejlepší autorky současné fantasy pro mládež se spojily, aby napsaly nejúžasnější magické dobrodružství od dob Harry Pottera. 

Recenze:
Callum Hunt se odjakživa děsil chvíle, kdy mu dorazí pozvánka na vstupní zkoušky do Magisteria, záhadné školy pro čaroděje, do které dřív chodili oba jeho rodiče. Teď je ale jeho matka mrtvá a otec mu o své bývalé škole vyprávěl jen ty nejčernější historky plné nebezpečí. Call mu proto musel slíbit, že se při zkouškách bude snažit být co nejhorší, aby to vypadalo, že pro magii nemá zase tak velký talent a nemůže ji tím pádem studovat. Mistr Rufus, jeden z nejlepších mágů současnosti, na něm ale bohužel pozná, že u zkoušek propadá schválně, a tak si ho i přes jeho velmi špatné umístnění v žebříčku vybere za svého učedníka.

Callova noční můra se tak stává skutečností. Ať se mu to líbí nebo dne, je doslova odtržen od otce a odvezen do tajuplné školy v podzemí. Tam se nadále pokouší být špatným studentem, aby ho nakonec poslali zpátky domů, ale ať se snaží jakkoliv, učit se musí. A čím víc času tam tráví, tím víc si začíná uvědomovat, že jeho dar pro magii opravdu není zanedbatelný. Ve škole se mu postupem času začíná líbit a poprvé v životě si najde skutečné přátele.

zdroj

Ovšem i tak má neustále na paměti otcova varování, že stát se v dnešní době mágem je nesmírně nebezpečné a Calla by to mohlo nakonec i zabít. Však taky Magisterium už nekolik let válčí s tajemným Nepřítelem smrti, který má na svědomí ten největší masakr mágů v celých dějinách. Už nějakou dobu se ale ukrývá ve stínech a dlouho ho nikdo neviděl. Ve světě kouzelníků se ovšem začínají šířit zvěsti, že se už brzy vrátí a udeří v plné síle. 

Magisterium je už v anotaci přirovnáváno k Harrymu Potterovi, s čímž musím po dočtení knihy souhlasit. Je mu to hodně podobné, ale ať už se v dnešní době rozhodne psát o kouzelnické škole kdokoliv, vždycky to dostane nálepku Harryho Pottera, takže jsem se tím vůbec nezaobírala. Neřešila jsem, že to má spoustu společných rysů a snažila jsem si všímat spíš těch odlišných, protože i těch tam bylo dost, i když podobnosti rozhodně převažovaly.

Série je přizpůsobená mladému věku hlavního hrdiny, ale já osobně bych ji neoznačila vyloženě za dětskou. Beru ji spíš jako rodinné čtivo, protože věřím, že si ji užijí čtenáři všeho věku, nejenom děti. Nebo alespoň já jsem si Železnou zkoušku moc oblíbila i ve svých dvaceti letech. Většinou sice taková ta jednodušší vyprávění, co jsou přizpůsobená právě dětem, nemám moc ráda, ale Cassandře a Holly se to podařilo podat tak, že jsem si té jednoduchosti vůbec nevšímala. Napsaly knihu tak šikovně, že jsem se při čtení opravdu bavila.

Cassandru Clare čtu už dlouho a je to jedna z mých nejoblíbenějších spisovatelek, takže vím, co od ní čekat. S Holly jsem se ještě nesetkala, takže nevím, jakým stylem píše ona. Každopádně dohromady to oběma autorkám nesmírně funguje. Přišlo mi, že ve spojení s Holly píše Cassandra ještě čtivěji než normálně, nebo přinejmenším mně se to četlo velmi snadno. Rozhodně můžu říct, že jsem našla další sérii, která má časem reálnou šanci stát jednou z mých silně oblíbených. Začátek je opravdu slibný!

Úryvek: 
„A mým posledním učedníkem bude Callum Hunt,“ řekl mistr Rufus a Callovi se celý svět obrátil vzhůru nohama.
Několik uchazečů samým překvapením zalapalo po dechu, a když lidé v obecenstvu přelétli očima tabuli a uviděli, že je Call s negativním skóre úplně na konci, místnost zaplnilo zmatené mumlání.
Call se zahleděl na mistra Rufuse a ten jeho pohled s kamenným výrazem opětoval. Vedle něj stojící Aaron Callovi věnoval povzbudivý úsměv, zatímco Tamara se tvářila naprosto užasle.
„Řekl jsem Callum Hunt,“ zopakoval mistr Rufus. „Callume Hunte, pojď sem dolů.“
Call se začala zvedat, ale otec ho zatlačil zpátky do sedadla.
„V žádném případě,“ řekla Alastair Hunt a postavil se. „Zašlo to příliš daleko, Rufusi. Já ti ho nedám.“
Mistr Rufus se na ně díval, jako by byli jedinými lidmi v místnosti. „Ale no tak, Alastaire, znáš pravidla stejně dobře jako ostatní. Přestaň tropit povyk kvůli něčemu, co je nevyhnutelné. Ten chlapec potřebuje, aby ho někdo učil.“
Několik mágů začalo stoupat na tribunu a z obou stran se blížili k sedícímu Callovi, kterého otec odmítal pustit. Mágové celí v černém vypadali zlověstně, úplně jak mu je otec popisoval. Jako by se chystali do bitvy. Když vystoupali až na Callovu úroveň, zastavili se a čekali, co jeho otec udělá.