Recenze: Kafe a cigárko

Název: Kafe a cigárko

Autor: Marie Doležalová

Žánr: Autobiografie
Počet stran: 264
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Domino

Anotace: Jak v době blogové vytvořit ze svého blogu fenomén, který se pro zástupy čtenářů stane čtvrteční drogou? Jak přetavit spontánní (rozuměj úplnou náhodou vzniklý) nápad v prestižní Magnesii Literu? A jak dosáhnout toho, že vám lidi za celý rok nenapíšou jediný negativní ohlas? Jednoduše: především nesmíte mít nic z toho v úmyslu. Právě naopak! Vy musíte jen tak mimochodem uskutečňovat sen o vlastním blogu, aniž byste si stavěli jakékoli vyšší cíle. Pak už zbývá jen pár dalších předpokladů: důvěrně znát svět, o kterém píšete. Psát tak, aby se všichni aktéři popisovaných příhod poznali, a cítili se polichoceni či pobaveni, nikoli dotčeni. Musíte být vtipná a inteligentní a psát tak dobře, že vaše články vyhledávají i lidé, kteří by za jiných okolností žádný blog ani historky z hereckého zákulisí nikdy nečetli (ze zásady). A hlavně – musíte umět shodit sama sebe a dělat to s takovým šarmem a grácií, že všechny vaše chyby a trapasy budou čtenáři milovat. Zkrátka a dobře: musíte psát jako Marie Doležalová. A když se k tomu přidají geniální ilustrace Jana Hofmana, vznikne kniha, kterou prostě chcete mít. Kterou chcete dát jako dárek. Protože tahle kniha vám zvedne náladu tak jako žádná jiná!  

Recenze:

Kafe a cigárko se stalo v blogové sféře fenoménem. Marie Doležalová si během chvíle získala nespočet věrných fanoušků a jako odměnu získala na konci dokonce prestižní cenu Magnesii Literu. Přiznávám, že já jsem její blog nečetla. Zkrátka jsem ho předtím neznala. Začala jsem se o něj zajímat až ve chvíli, kdy se na trh dostala právě tato kniha. Blog jsem si proto okamžitě našla a pár článků si přečetla, takže jsem ihned zjistila, že i mě si Maruška neodvratně získala. Měla jsem ji moc ráda už předtím jako herečku a tanečnici ve Stardance, ale teď se k tomu ještě přidalo i označení „skvělá blogerka“. S jejím stylem psaní jsem si opravdu sedla a tak jsem si od té doby přála mít knihu doma. 

Když už se mi konečně dostala do rukou, začala jsem ji číst téměř hned. Celá kniha pomocí krátkých článků vypráví o životě českých herců, takže se dozvíte, na kolik druhů se dělí režiséři, poučíte se z hereckého slangu, dozvíte se, jak to chodí na castinzích a natáčení, co se děje v zákulisí, nebo třeba jak se herec cítí při natáčení milostných scén. To a ještě mnohem víc! Přesně jak říká podtitul knihy, čeká vás nakouknutí do samotného hereckého podsvětí!

zdroj

Maruška má opravdu nesmírně sympatický styl psaní. Píše svižně, čtivě a hlavně vtipně. Samozřejmě, že některé články jsou lepší a vtipnější než jiné, jak tomu bývá ostatně vždycky, ale u drtivé většiny jsem se řezala smíchy nebo alespoň potutelně a lehce škodolibě usmívala. Maruška je totiž magnet na jakékoliv trapasy, a protože si ze sebe nebojí udělat legraci, ještě se o to všechno podělila s námi čtenáři. Zrovna před pár dny mi knihu zabavila i mamka, aby si ji také přečetla, protože kolem ní neustále mlsně chodila a zajímala se, kdy už ji dočtu. A dokonce i od ní z ložnice se ozývají výbuchy smíchu, zatímco čte, takže se dá říct, že Maruška opravdu umí.

Co mi ovšem trochu nevyhovovalo, byl formát na šířku. Vím, není to typický příběh jako ostatní, takže ho od nich chtěli nějak odlišit, ale mně se zkrátka kniha v tomto provedení strašně špatně držela v rukou. O tom, že stále nevím, jak ji mám nacpat do knihovny mezi ostatní díla, ani nemluvě. Ale za to samotná kniha nemůže, to je jen a jen můj problém. 

Ale ještě jednu poznámku si neodpustím. I přesto, že Maruška píše skvěle, něco mi na příběhu přeci jenom vadilo. Na to, co přesně to bylo, jsem přišla až skoro na konci knihy. Na blogu tyhle články fungují perfektně, protože se tam objevují jednou týdně, jsou krátké a čtivé a hlavně jsou pokaždé o něčem jiném. Právě proto mi to v knižním vydání trochu nesedělo. Kniha je normálně tvořená z kapitol, které navazují jedna na druhou, zatímco tady tomu tak nebylo. A bohužel to při čtení trošku rušilo. Jak už jsem napsala, na blogu to fungovalo bezproblémově, ale v té knize už moc ne. 

Když si totiž vezmu do ruky knížku, chci u ní vydržet několik hodin a přečíst co možná největší úsek. U Kafe a cigárka to bohužel tak úplně nešlo. Je to naprosto ideální oddechové čtivo, které plánujete číst po částech a mít ho rozečtené třeba několik dní. Pokud ale chcete knihu, kterou slupnete za odpoledne, protože se od ní nebudete moct odtrhnout, tohle není dobrá volba. Samozřejmě to tak nemusí mít každý čtenář, ale mně opravdu vyhovovalo víc číst knihu spíš jen občas po dvou až třech článcích. Právě za to strhávám jednu hvězdiček, ale jinak jsem si čtení opravdu nesmírně užívala!