Recenze: Nečekej slitování

Název: Nečekej slitování

Autor: Linda Howard

Žánr: Romance
Počet stran: 168
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Alpress

Anotace: Gabriel dostal v  armádě vánoční dovolenou. Doma se ani nestačí rozhlédnout a už ho otec posílá zkontrolovat do hor Lolly Heltonovou. Gabriel není nadšený, vždyť riskuje uvíznutí v závějích ve skalách, kde se pomoci nedovolá. Jenže pak zjistí, že sněhová bouře představuje pro Lolly až druhořadou hrozbu. Zahlédl totiž dvě osoby, z nichž jedna právě nabíjela pistoli.



Recenze: 
Gabriel dostal v armádě několikatýdenní dovolenou, aby mohl strávit Vánoce doma se svými rodiči a sedmiletým synem. Ovšem jen co dojede do rodného města, nestihne si ani vybalit, protože ho otec, který stále dělá místního šerifa, kvůli nedostatku lidí hned využije. K městu se blíží ohrožující sněhová bouře s ledovým deštěm, což je jedna z nejnebezpečnější bouří vůbec. Gabriel se proto musí rychle sebrat a zajet do hor do odlehlého sídla Lolly Heltonové, jeho bývalé spolužačky, aby ji ještě předtím, než bouře udeří, přivezl do města. Po bouři by totiž nahoře zůstala klidně i na několik týdnů uvězněná, než by se lidem podařilo opět zprůjezdnit cestu.

zdroj

Gabriel je naštvaný a má obavy, že bouři nepředežene a zůstane v horách zaseknutý spolu s Lolly, ale jako správný voják bez odmlouvání vyrazí. Přeci nenechá samotnou ženu v nesnázích, i když je to zrovna Lolly, se kterou se v dětství nesnášeli a jejich vztah byl více než komplikovaný.

Když ale dorazí na místo, zjistí, že nebezpečí umrznutí nebo uvíznutí v závějích je to poslední, s čím by si měl dělat starosti. U Lolly doma se totiž nachází ozbrojený pár už na první pohled zdrogovaných feťáků a Lolly drží jako rukojmí. Bouře už dorazila, takže návrat a shánění pomoci nepřipadá v úvahu, a tak se Gabriel musí urychleně rozhodnout, jak pokračovat…

Linda Howard pro mě není úplně neznámou autorkou, loni jsem měla už tu čest s její knihou Klid před bouří, která mě velmi mile překvapila, takže jsem si řekla, že od ní někdy v budoucnu zkusím i nějaká další díla. Nečekej slitování je tedy moje druhá kniha od této spisovatelky a musím říct, že mě rozhodně nezklamala. Obě knihy jsou totiž romancemi šikovně maskovanými v akčním ději. A právě romance s pořádnou dávkou napětí mám v poslední době čím dál radši. Začínám na sobě sledovat, že už si pomalu, ale jistě vybírám knihy, které se k mému věku hodí. (:D) 

Nečekej slitování působí spíš jako taková novela než román, protože tam nejsou žádné vedlejší děje ani postavy, celý příběh se soustředí pouze Gabriela a Lolly a odehrává se během jedné jediné noci plné děsu. Kniha mi nesmírně sedla a nedokázala jsem se od ní odtrhnout. Mám ráda krimi zápletky a akční čtení, což mi tato kniha poskytla. Navíc je skvělá v tom, že hlavním hrdinům nehrozí nebezpečí pouze od ozbrojených zločinců, ale i od matky přírody, takže čtenáři v podstatě nemají ani chvilku na oddych.

Jediné, co mi vadilo, byla ale ta délka! Protože jako vážně?! Už když jsem tu knihu vzala do ruky a zjistila, že má jen 168 stran, říkala jsem si, že je to strašně málo. Ale když jsem příběh dočetla, zjistila jsem, že ve skutečnosti končí už na straně 140, protože zbytek stránek je vynahrazený pro ukázku z autorčiny další knihy, což mě naštvalo. Ten příběh byl parádní, moc mě bavil, takže bych rozhodně uvítala, kdyby dostal ještě o pár stránek víc. Všechno se vyřešilo na můj vkus až moc rychle a konec zůstal mírně otevřený. Ale jinak jsem byla z knihy opravdu nadšená a jako taková odpolední jednohubka je naprosto ideální!

Úryvek:
Na hranici lesa ji Gabriel pošťouchl za kmen nejbližšího stromu a přitiskl se na ni, jako by ji chtěl protlačit hrubou kůrou. Zabořila se hlavou do jeho ramene a prudce oddechovala. Kolem nich každou chvíli zasvištěla kulka, ale střelci patrně nemířili na konkrétní cíl. Silné kmeny stromů poskytovaly dostatečně bezpečný štít. Jenže co dál? Jestli opustí úkryt, nastaví těm dvěma šílencům záda. Jestli zůstanou, stačí, aby Niki s Darwinem vyšli před dům a postříleli je z bezprostřední blízkosti.
Gabriel se nepatrně naklonil doleva, aby viděl na dům. Dvojice stála v osvětleném zádveří. Přestože Lolly věděla, že jim momentálně nic nehrozí, potahovala Gabriela za bundu, aby se raději schoval. Sama se nemohla pohnout ani o centimetr, svým tělem ji ke stromu doslova přišpendlil.
Pravou rukou ji konejšivě poplácal po rameni, ale dál bedlivě sledoval vrahy ve dveřích. Lolly se za svou zbabělost trochu zastyděla. Do této chvíle se chovala normálně a vydrží. Přežije, nebo zemře. Jiná možnost neexistuje.
„Kolik zbraní jsi u nich viděla?“ zeptal se Gabriel tiše.
„Dvě pistole.“ Nevyloučila ovšem, že mají v chevroletu další.
„Vyznáš se v typech?“
Zavrtěla hlavou. Věděla, jak vypadá pistole, protože táta chodíval na střelnici, ale jinak znala střelné zbraně jen z filmů.