Recenze: Do poklidné modři

Název: Do poklidné modři

Autor: Veronica Rossi

Žánr: Dystopie, Young adult
Díl: Nebe #3
Počet stran: 416
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Knižní klub

Anotace: Árie a Perry jsou rozhodnuti najít Poklidnou modř, bezpečné útočiště před éterovými bouřemi dříve než Sobol a Hess. V jeskyni, kde nalezli provizorní útočiště, se snaží usmířit obě skupiny, Osadníky a Outsidery, které spojuje jen nenávist k jejich zoufalé situaci. Čas běží a je třeba zachránit Uhlíka, kterého kvůli jeho neobyčejným schopnostem unesli Sobol s Hessem. Pak dorazí žalem zničený, rozzuřený Roar a svou touhou po pomstě všechny uvrhne do nebezpečí. Perrymu a Árii nezbývá než sestavit zcela nepravděpodobnou družinu a vydat se na beznadějnou záchrannou akci. Uhlík není jen klíčem, který jim odemkne Poklidnou modř, a jedinou nadějí na přežití – je to i jejich kamarád. V umírajícím světě má smysl jediné – přátelství.

Recenze:

Árie a Perry se po měsíčním oddělení konečně opět setkávají. A Perry je tentokrát rozhodnutý udělat vše správně – žádné tajnosti ohledně jeho lásky k Árii. Jen ať to ví a vidí celý jeho kmen! Holt se s tím všichni musí smířit. Než si ale budou moct hlavní hrdinové užívat tolik vytouženou vzájemnou blízkost, čeká je nespočet problémů, co musí nejprve vyřešit. Problémy na ně totiž nepočkají.

Éterové bouře jsou čím dál častější a ničivější a každý ví, že se blíží chvíle, kdy budou bouře zuřit přes přestávky po několik let. Což nemá šanci nikdo přežít. Jedinou jejich nadějí je Poklidná modř. Tu ovšem nehledají pouze Árie s Perrym, ale i Sobol s Hessem. Začíná proto nebezpečný závod, ve kterém jde doslova a do písmene o život. Když ještě ke všemu padne Uhlík do nepřátelských spárů, který jako jediný dokáže lidem umožnit vstup do oné bájné, bezpečné oblasti, začne jít opravdu do tuhého.

zdroj

Komplikace ale číhají i doma v jeskyni. Jestli chtějí v této válce zvítězit, budou se spolu muset naučit vycházet dvě znepřátelené skupiny – Áriini Osadníci a Perryho Outsideři. Dokážou se přenést před tolik let nenávisti a spolupracovat? Jestli je k tomu někdo zvládne dotlačit, jsou to právě jejich vůdci.

Začátek knihy obsahuje ještě několik kapitol patřících ke druhému dílu. Z důvodu špatné komunikace a chyby více stran byl totiž druhý díl vydán bez poslední třetiny. Naštěstí se na to přišlo hned po vydání a tak mohl být zbytek příběhu přidán k úvodu třetí knihy. Spousta lidí si na to docela stěžovala, ale mě osobně to nijak zvlášť nerušilo. Sice kvůli tomu byl druhý díl o dost kratší a ten třetí zase moc dlouhý, ale s tím jsem neměla sebemenší problém. Důležité je, že byla chyba napravena. 

Do poklidné modři je velmi dobrým závěrem této trilogie. Třetí díl se mi z celé série líbil nejvíc. Bylo v něm spoustu akce i zvratů, takže se tam neustále něco dělo. V podstatě jsem se neměla kdy nudit. Ale i přesto, že se autorka hodně soustředila na napětí, neubrala ani na romantice. Právě naopak. Oproti prvním dvěma dílům se romantická linka určitě ještě pozvedla. Já si sice na romantiku zase tolik nepotrpím, ale tady se mi ta sladká linie příběhu neskutečně líbila. Jen epilog mě trošku zklamal. Ne že by se tam stalo něco, co by se mi nelíbilo, to ne, ale čekala jsem od něj trochu víc. Moc toho totiž čtenářům neřekne. Ale jinak jsem byla z tohoto dílu opravdu nadšená.

Stejně jako u předchozích dílů si ovšem musím zanadávat na chyby – opět. Opravdu jsem si myslela, že když se po prvním díle objevilo tolik negativních ohlasů na špatnou korekci, dají si redaktoři u dalších dílů větší pozor a pořádně ty svazky zkontrolují. Nemohla jsem se plést víc. S korekcí to totiž bylo díl od dílu horší a horší. V případě Do poklidné modři se objevila nějaká ta chyba snad na každé druhé stránce, což mi opravdu hodně vadilo. Takže právě z toho důvodu ani tomuto dílu nedávám pět hvězdiček, zkrátka jsem ty chyby nedokázala překousnout. Je veliká škoda, že takhle pěknou sérii ničí špatné vydání.

Úryvek: 
Přejel rukou po obvazu na její paži. „Jak je?“ 

Pokrčila rameny. „Lepší se to.“ 

Byl by si přál, aby to byla pravda, ale temné kruhy pod jejíma očima a zsinalá pleť mu napověděly, že tomu tak není. Přesto byla Árie tím nejkrásnějším, co kdy viděl. 

Místnost ztichla. Měli publikum, ale Perrymu na tom nezáleželo. Celou zimu byli odděleni, protože Árie byla u Marrona, a měsíc pak strávila s Roarem na cestě do Rimu. Týden, který společně prožili u Tideů, se skládal z ukradených okamžiků. Perry se poučil. Nepromrhá ani jedinou vteřinu s ní. 

Uchopil její tvář do obou dlaní a políbil ji. Árie překvapeně vyjekla a pak se uvolnila. Objala ho pažemi kolem krku a jejich polibek se prohloubil. Přivinul ji blíž a zapomněl na všechno kromě ní, dokud za sebou neuslyšel Reefův nevrlý hlas. 

„Občas zapomínám, že je mu devatenáct.“ 

„Chápu,“ přitakal jemně Marron. 

„Teď ale ne.“ 

„Ne… teď rozhodně ne.“