Recenze: Magie střelného magie

Název: Magie střelného prachu

Autor: Ilona Andrews

Žánr: Urban fantasy

Díl: Kate Daniels #5.5

Počet stran: 352

Rok vydání: 2014

Nakladatelství: Fantom Print

Anotace: Andreu Nashovou možná vykopli z řad Rytířů milosrdné pomoci jen proto, že je podle nich „hřích“ být kožoměncem, ale ona se odmítá stáhnout do ústraní a lízat si rány. Možná přišla o vše, na čem celý život pracovala, ale když jí život staví do cesty překážky, je připravená se s nimi porvat – jen si na to musí vybrat ten správný kalibr. Zatímco se snaží znovu najít pevnou půdu pod nohama, pracuje pro Špičkově ostrou vyšetřovací agenturu, firmu své nejlepší kamarádky Kate Danielsové. Ale když někdo nečekaně zabije kožoměnce pracující pro Rafaela Medranu, Andreina bývalého milence a alfa samce v klanu Boud, dostane na starost ten nejhorší případ ve své kariéře. Andrea a Rafael budou muset spolupracovat, aby polapili mocného zabijáka, a stihnout to dřív, než se stačí zabít navzájem nebo než to jejich záhadný cíl udělá za ně. Ale když zachraňujete svět, občas je nějaká menší oběť potřeba, nebo ne?

Recenze:

Andrea Nashová žila a dýchala pro Řád rytířů. Když ovšem její zaměstnavatelé zjistili, že je ve skutečnosti kožoměnec, dostala okamžitou výpověď, a tak Andree nezbývalo nic jiného, než si najít nový cíl. Právě ten jí poskytla její nejlepší kamarádka Kate Danielsová, když ji zaměstnala ve své nové vyšetřovací agentuře. A ve chvíli, kdy je Kate zaujatá vlastním případem, který nesnese odklad, je jenom na Andree, aby se chopila vyšetření tajemných vražd kožoměnců.

Všichni zavraždění byli zaměstnanci jejího bývalého druha a alfy boud Rafaela, takže teď oba dva musí skousnout vzájemnou nevraživost a spolupracovat, než se mrtvých objeví ještě víc. Jak se ale vyšetřování postupem času komplikuje víc a víc, Andrea si uvědomuje, že před ní stojí zatím ta největší výzva, jaké kdy byla nucena čelit. A přítomnost jejího exmilence jí to rozhodně neulehčuje. 

zdroj

Rafael se totiž po krátkém čase stráveném opět po jejím boku rozhodne, že chce Andreu získat zpět, a je pro to ochotný udělat naprosto cokoliv. No, a protože je kožoměnec a ještě ke všemu bouda, Andreu čeká opravdu velké množství kanadských žertíků, které jsou součástí namlouvacích rituálů. Nezbývá jí nic jiného, než se obrnit pořádnou dávkou trpělivosti a nějak to přetrpět!

Magie střelného prachu se řadí mezi pátý a šestý díl Kate Daniels a má ji na starost právě Katina nejlepší kamarádka Andrea. Z toho jsem byla poměrně nadšená, protože jsem si vždycky přála dozvědět se o Andree něco víc, a vzhledem k tomu, že v pátém díle Kate Daniels se vůbec neobjevil Rafael, což mi docela dost vadilo, nesmírně jsem si užila, že tentokrát dělal své bývalé družce parťáka a dostal tak mnohem víc prostoru. Rozhodně si to zasloužil. (A buďme upřímné, my fanynky taky, protože kdo by nad tím rozmazleným pitomečkem neslintal... :D)

Protože se ale z Andrey a Rafaela stali najednou hlavní postavy, museli být upozaděni Kate s Curranem, kteří se v příběhu pouze párkrát mihli. To mi bylo trošku líto, oba dva totiž naprosto zbožňuju, ale jelikož je kniha ještě doplněna krátkou novelou Magické dary, která je zase pro změnu zaměřená právě na Kate a Currana, a ukazuje čtenářům, co ti dva dělali, zatímco Andrea s Rafaelem řešili vraždy, v konečném výsledku to vůbec nevadí, protože čtenáři dostanou kompenzaci. Tato kniha je proto naprostý balzám na duši, potěší každého. 

Je zvláštní, když se tentokrát čtenáři setkávají s Kate jako s vedlejší postavou a jsou tím pádem ochuzeni o její vtipné poznámky a drzé myšlenkové pochody, ale Andrea si v roli její náhrady vede obzvlášť dobře. Stejně jako Kate je pořádně drsná, drzá i vtipná. Její konverzace a naschvály s Rafaelem velmi připomínají Kate s Curranem, takže si čtenáři i tentokrát užijí jednu velkou jízdu. V knize je dostatek akce, vtipu, dramatu a i nějaké té romantiky, aby si každý čtenář našel to svoje. Věřím, že žádný fanoušek Kate Daniels by si Andreinu knihu neměl nechat ujít!

Úryvek:

„Máš přítele?“ zeptal se Roman.
„Ne,“ zavrčela jsem.
„Spolubydlícího?“
Rozrazila jsem dveře do ložnice. Na opačné straně postele stál druhý noční stolek, dokonalá napodobenina toho mého. Se stejnou lampou. A s jeho knihami o špionech, naskládanými na vršku. Dveře od šatníku jsem skoro vytrhla. Nalevo viselo Rafaelovo oblečení, boty měl v řadě uložené dole. Otevřela jsem prádelník. Jeho spodní prádlo. Kondomy. Ponožky.
Nastěhoval se mi do bytu. Vplížil se dovnitř a zařídil to tam tak, že to vypadalo, jako by tady žil posledních deset let. Jeho pach byl všude, vznášel se v mém teritoriu.
Nenacházela jsem slova. Prostě jsem jen stála uprostřed bytu a třásla se vzteky.
Vloupání patřilo mezi zásadní části namlouvání kožoměnců. Vtip byl v tom, že jste se vloupali do teritoria potencionálního druha nebo družky a pak jste odtamtud zase nepozorovaně unikli, abyste dokázali, že jste dost dobří ke spárování. Některé klany nechávaly dárky. Boudy si potrpěly na kanadské žertíky. Ale tohle? To zašlo moc daleko.
Tohle byl krutý vtip. To čekal, že po tom všem mi to přijde okouzlující? Že je zábavné mě vyzývat? Utrhnu mu hlavu.
„Myslím, že máš přítele.“
Nadechla jsem se a pomalu vydechla. „Ne, jen znám někoho s hodně zvráceným smyslem pro humor.“