Recenze: Tulák

Název: Tulák

Autor: Peter Newman

Žánr: Sci-fi, fantasy
Díl: Tulák #1
Počet stran: 375
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Host

Anotace: Osamělá pouť němého hrdiny. Strhující debut z originálního temného světa plného démonů a ztroskotaných létajících lodí. Po více než tisíc let střežili Andělští rytíři Trhlinu, avšak jak generace míjely a žádné nebezpečí se neobjevilo, jejich pozornost ochabovala. Nakonec se nechali ukolébat. Když se jednoho dne z Trhliny vyvalilo mračno démonických stvoření, zastihlo rytíře naprosto nepřipravené. Lidstvo svedlo bitvu a prohrálo. Rytíři padli. Nestárnoucí vůdci se stáhli do mlčenlivého exilu. Lidé žijí v područí démonických vládců. Už není naděje. Je jen Tulák. Tulák je zničený, zlomený muž: nemá jméno, nemluví. Nese však vzácné břemeno, na němž závisí osud lidstva.

Recenze napsána pro ČBDB, kde si ji taky můžete přečíst.

 
Úryvek:
Tulák z výšky pozoroval, jak vcházejí do jeskyně. Jako první se objevila malátná Tina. Za ní Rytíři nefritu a popela. Čekal ukrytý nad vstupem do chodby, snažil se oddechovat pomalu a tiše.
Na velitelův rozkaz se rozestoupili. Pátrali po něm, cítili, že je blízko. Bez osvětlení viděl jen jejich podstaty, nazelenalou záři prosakující skrz hledí, klouby a praskliny jejich živoucích brnění.
Krysí žena vzhlédla a růžová očka ho nalezla i potmě. Její noha se stočila jeho směrem, ale ona se jí bránila, odmítala se k němu přiblížit. V její roztříštěné mysli se svářily různě síly, rostoucí strach bojoval s nutkáním poslechnout. Napjaté svaly se chvěly, až to vypadalo, že prasknou.
Jeden rytíř se bezděky vydal stejným směrem, kterým Tina upírala zrak.
Tulák vycítil příležitost a vyrazil dolů z kopce suti, až se mu od nohou sypalo kamení. Křídla meče se rozvinula, jeho nemrkající oko se zaměřilo na cíl. S tichým hučením prolétl vzduchem a dopadl jako bomba z nebes.
Jenže Tulák byl unavený, ostří měl otupené a rytíř zvedl vlastní čepel na obranu, čímž se ze smrtelného úderu stal pouze nebezpečný. Rytíř ustoupil do bezpečí mezi své druhy. Ačkoli meč toužil znovu udeřit, už nebyl čas zraněného démona zabít – ostatní rytíři už se blížili jako žraloci přitahovaní krví. Tulák se potmě plahočil vzhůru, k východu, který musí zatarasit.