Recenze: Křišťálový meč

Název: Křišťálový meč

Autor: Victoria Aveyard

Žánr: Fantasy, Young adult, Dystopie
Díl: Rudá královna #2
Počet stran: 416
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: CooBoo

Anotace: Krev Mare Barrowové je rudá jako většiny obyčejných lidí. Má ale nadpřirozené schopnosti jako Stříbrná, dovede ovládat blesky, což je zbraň, kterou chce královský dvůr získat pod svou kontrolu. Sice ji obvinili, že to vše jen předstírá a je prachsprostá podvodnice, ale jí se podaří uprchnout od Mavena, prince a přítele, který ji zradil. A Mare zjistí něco vskutku překvapivého – není jediná Rudá, kdo má podobné schopnosti. Pronásledovaná Mavenem, z nějž se nyní stal pomstychtivý král, vyráží pátrat po rudostříbrných bojovnících, aby je vyzvala k souboji s jejich utlačovateli. Ale nehrozí snad Mare nebezpečí, že se z ní stane přesně taková zrůda, které se pokouší porazit? Nezlomí ji váha životů, jež je nutné položit ve jménu revoluce? 

Recenze napsána pro knihkupectví Fantasya, kde si ji taky můžete přečíst.

Úryvek:
Když znovu zvedla hlavu, měla v očích opět svůj drsný výraz. „Tak blýskající holčičko, kdo je nejblíž Devět-pětky?“ zeptala se a kývla k seznamu.
„My na Devět-pětce přistávat nebudeme,“ prohlásil Cal rozhodně. V tom jsem s ním musela souhlasit.
Shade, který až doteď mlčel, najednou zasténal. Už nebyl bledý, ale trochu nazelenalý. Bylo to skoro k smíchu – bez problémů se dokáže teleportovat, ale létání mu nesedí. „Devět-pětka není rozbitá,“ řekl a snažil se neznít, jako že je mu hrozně zle. „Nebo jste už zapomněli na Naercey?“
Cal pomalu vydechl a podrbal se na bradě. Tváře se mu černaly rostoucími vousy. „Vy jste ji opravili.“
Farley pomalu kývla a usmála se.
„A to jste to nemohli říct hned?“ obořila jsem se na ni a smetla jí ten nadutý úsměv z tváře. „Víš, že na legrácky nemáme čas, Diano. Každá vteřina, kterou promarníš samolibostí, může znamenat dalšího mrtvého novokrevného.“
„A každá vteřina, kterou ty promarníš vyslýcháním mě, Kilorna a Shadea kvůli úplně všemu, znamená totéž, blýskající holčičko,“ odsekla a přistoupila blíž ke mně. Byla vyšší, ale já necítila malá. A ačkoli jí její pravé jméno očividně lezlo na nervy, mně blýskající holčička jen dodávala odhodlání, připomínala mi mou vlastní sílu.