Recenze: Drakie - Útěk

Název: Drakie - Útěk

Autor: Sophie Jordan

Žánr: Fantasy, Young adult
Díl: Drakie #2
Počet stran: 264
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: CooBoo

Anotace: Jacinda vyzradila tajemství svého drakijského kmene, aby zachránila chlapce, kterého miluje. Převtělila se kvůli němu před lidmi, a tak porušila jedno z nejpřísněji dodržovaných pravidel. Teď se ale musí ke kmeni vrátit, s vědomím, že Willa možná už nikdy neuvidí. Will má zastřenou paměť a jeho vzpomínky na onu osudnou noc a slib, který Jacindě dal, jsou zřejmě ty tam. Za své prohřešky a za to, že z drakijského města utekla, ale hlavně proto, že se zamilovala do lovce draků, Jacinda přichází o výsadní postavení i o nejlepší kamarádku Azurku. Cítí se strašně osamělá a začíná pochybovat o tom, jestli přece jen nedělá chybu, když se vzpírá kmenovým pravidlům, a jestli by se jim neměla nakonec podrobit. Přesto se upíná k naději, že na ni Will úplně nezapomněl, najde ji a zase budou spolu. Může se její přání splnit a bude schopná případně s Willem odejít a všeho se vzdát?

Recenze:
Jacinda se se svou rodinou několik týdnů skrývala mezi lidmi. Pak ji ovšem našel její snoubenec Cassian a byl rozhodnutý přivést ji zpět. To Jacinda odmítla, protože chtěla zůstat s Willem, do kterého se za tu chvíli v jeho blízkosti stihla bezhlavě zamilovat. Teď ale nemá na výběr. Ať se jí to líbí nebo ne, musí se s Cassianem vrátit ke kmeni. Jacinda totiž porušila nejstřeženější tajemství všech drakiů, když se před lovci proměnila do své dračí podoby, aby zachránila Willův život. Nezbývá jí tak nic jiného, než zmizet a schovat se mezi svůj druh.

To ale pochopitelně znamená velké problémy. Vzhledem k tomu, že od kmene utekla, je více než jasné, že se teď k ní budou chovat jako k vězni a držet ji zkrátka. A to je ještě ta hezčí varianta – stále je tu totiž možnost, že by jí chtěli uříznout křídla, aby už nikdy nemohla znovu uprchnout. Nejhůře na tom ale samozřejmě bude Jacindina matka, protože právě ta své dcery od kmene odvedla. A Tamra? Ta všechny zcela šokuje, protože po tolika letech, kdy všichni věřili, že už se nikdy nepromění, změní podobu na dračí a stane se jednou z nejvzácnějších drakie na světě – mlhotvorkou.

zdroj

Cassian čeká, až se Jacinda vzpamatuje a zvykne si, aby si ji mohl vzít za ženu, zatímco ona myslí jen na Willa, kterého ztratila. Slíbil jí, že ji najde, ale opravdu to dokáže? Opravdu v to může Jacinda doufat? A kdyby ji přeci jenom našel, co pak? Utéct z kmene bude podruhé téměř nemožné a ona rozhodně nechce opustit svou rodinu!

V recenzi k prvnímu dílu už jsem psala, že jsem se při čtení Drakie cítila neskutečně stará, protože už přeci jenom nepatřím do věkové kategorie, pro kterou je série určena. Co se týče druhého dílu, měla jsem z knihy stejné pocity, ale určitě to bylo lepší než v případě dílu prvního. Hlavním hrdinům je sice i nadále šestnáct a stále se chovají jako typičtí nerozhodní a otravní puberťáci, ale díky tomu, že se děj odehrával v kmeni drakiů a ne na střední škole, necítila jsem se tak divně a staře jako minule.

Díky tomu, že se příběh přesunul z lidské střední školy do hor mezi dračí lidi, série se tak stala čtivější, akčnější a zajímavější, protože věřím, že se každý čtenář chtěl při čtení trochu podívat na zoubek dračí mytologii a dozvědět se o drakiích něco víc. Já osobně jsem sice čekala víc informací a trochu propracovanější svět, než jaký jsem dostala, ale i tak jsem byla ráda alespoň za ty drobky, co mi byly poskytnuty. Autorka si byla vědoma toho, že píše sérii pro mladší a tak si na nějaké propracované detaily moc nepotrpěla.

Takže shrnuto a podtrženo – druhý díl se mi určitě líbil víc než ten první, ale i tak jsem si během čtení stále byla vědoma svého věku. K sérii jsem se zkrátka dostala příliš pozdě. Kdybych ji četla před pěti nebo i více lety, asi bych měla jiný názor než teď, ale takhle je to pro mě jen průměrná oddechovka, kterou doporučuju spíš dvanáctiletým čtenářům. Ovšem i tak budu sérii určitě dočítat…

Úryvek:
„Vidělas Cassiana?“ zeptám se. 

Azurka zvedne elegantní obočí. „Odkdy tě zajímá Cassian?“ 

„Od tý doby, co nás našel a přivezl zpátky.“ 

„Tak on vás vystopoval Cassian? Proto byl pryč? Tady se proslýchalo, že se vydal na zkušenou.“ Krátce se zachichotá. „Páni, tak on po tobě pořád jede.“ 

„Po mně ne,“ rychle ji opravím. „Nejede po mně. Jestli o mě někdy vůbec stál –“ 

„Jestli?“ 

Probodnu ji pohledem. „Jestli o mě vůbec stojí, tak jen proto, že jako jediná z kmene dštím oheň.“ Jsem majetek, mocná zbraň našeho kmene. 

Jenže to jsem byla dřív. Teď už ne. Teď je všechno jinak. Teď je nejdůležitější Tamra. A ta vždycky o Cassiana hrozně usilovala. Odvažuju se doufat, že by Cassian konečně mohl její city opětovat. A navíc mám takový zvláštní pocit. Jenže ho nedokážu popsat. Protože jsem ho nikdy předtím nezažila.