Recenze: Vita Caroli

Název: Vita Caroli

Autor: Karel IV.

Žánr: Autobiografie, Historický
Počet stran: 72
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Omega
Koupit: e-shop Dobrovský

Anotace: Karla IV. náš národ vnímá jako jednoho z nejvýznamnějších Čechů všech dob. Potvrdila to i celonárodní televizní anketa z roku 2005, kde obsadil nezpochybnitelné první místo, když získal o třináct tisíc více hlasů než favorizovaný prezident zakladatel Tomáš Garrigue Masaryk. Přes tuto velkou oblibu většina lidí o něm ví jen to, že založil pražskou univerzitu, Nové Město, Karlštejn a má asi něco společného s Hladovou zdí. Ale jaké bylo jeho mládí a vladařské začátky? Tato tajemství pomůže někdy i překvapivě poodhalit unikátní životopis Vita Caroli, který napsal člověk nejpovolanější – totiž císař Karel sám. 

Recenze:

Knihu Vita Caroli jsem si toužila přečíst od první chvíle, co jsem o ní slyšela ve škole. Karel IV. byl v dětství můj velký oblíbenec. Však se do nás ve všech školách taky hustí jeho úžasné skutky, takže vypadá jako ten nejhodnější panovník všech dob. Na vyšším gymnáziu nám do školy ale přišel nový mladý učitel dějepisu, který sotva dodělal školu. Řekl nám, že to, co se učíme ve škole, je jen pouhé procento informací, které se dají zjistit, protože se spousta věcí ve škole zkrátka neučí. On byl ale lačný po sdělování informací, takže nám toho pověděl mnoho navíc a já díky němu zjistila, že Karel nebyl zase tak svatý, jak se o něm tvrdí. Právě proto jsem si chtěla jeho vlastní životopis přečíst ještě víc, abych zjistila, jestli to sám na sebe „prásknul“, nebo jestli tam bude výčet jen těch jeho dobrých skutků.
 

zdroj

Když se mi dostala kniha do rukou a já zjistila, že nemá ani sto stránek, byla jsem přesvědčená, že ji zhltnu za jeden večer, ale hned na první stránce mi došlo, že to nezvládnu, ani kdybych se na hlavu stavěla. Není to úplně ta opravdová staročeština, že bych neměla ponětí, o čem čtu, ale věty jsou plné přechodníků a dalších složitostí. Problém jsem sice neměla a rozuměla jsem všemu, ale i tak jsem si musela nechat druhou polovinu knihy na další den, protože jsem při čtení postupovala pomalu. Vita Caroli opravdu není příběh, který se dá pozřít celý najednou. 

U prvních dvou kapitol jsem se trochu vyděsila, protože byly plné náboženských rad, jak bychom se měli chovat, a to jsem opravdu nečekala. Chtěla jsem číst o jeho životě a ne o výčtu z Bible. Naštěstí se ale jednalo opravdu jen o ty první dvě kapitoly, a pak už začal Karel vyprávět o sobě. On sám takhle o sobě psal až do čtrnácté kapitoly, takže je všechno psáno v první osobě. Potom po něm vyprávění převzal nějaký neznámý autor, který už o Karlovi psal z pohledu pozorovatele. 

Na tenhle životopis jsem těšila, protože jsem se chtěla dovědět co nejvíc informací z jeho vládnutí, ale toho jsem se bohužel nedočkala. Celá autobiografie vypráví pouze o Karlově období před tím, než usednul na český trůn. Po celou dobu je totiž naživu jeho otec Jan Lucemburský, který pochopitelně vládnul před ním. Z knihy jsem proto zjistila, jak to s Karlem bylo od narození až po volbu říšského císaře. Musím se přiznat, že jsem z toho byla trochu zklamaná, protože bych opravdu radši četla o jeho životě jako králi, než pouze o nástupci. Ale zase na druhou stranu, o jeho dětství a dospívání se toho ve škole taky moc neřekne, takže jsem si i přesto doplnila znalosti. 

Největší problém mi ale v knize dělala jména. Ať už křestní, jména rodů nebo i jména měst a zemí. V tomhle by se snad ztratil i nějaký vzdělaný dějepisec, protože se tam objevovalo jedno jméno za druhým a já byla za chviličku ztracená. Karel pořád s nějakým bojoval, někoho obléhal, s někým byl v rozepři, s dalším uzavíral mírovou smlouvu a tak dále. Občas jsem opravdu nevěděla, která bije, a musela jsem se vracet o pár stran, abych zjistila, kdože ten člověk vlastně je. To je další z důvodů, proč se knížka nedá zhltnout na posezení, ale musí se na ni pomalu. 

I přesto, že jsem od VitaCaroli čekala něco jiného, jsem ráda, že jsem si ho přečetla. Minimálně ve škole tím určitě udělám radost svému učiteli na dějepis a učitelce na češtinu.
 

Úryvek:

V oněch dnech můj otec, ztrativ již dříve jedno oko, a když pak mu druhé začínalo slábnout, odjel tajně do Montpellieru k lékařům, aby se léčil; přece však v té době oslepl. Já jsem táhl na pomoc králi španělskému proti králi granadskému Feragaciovi a poslal jsem již předem svůj lid i válečné potřeby do Montaubanu. Ale můj otec mne zdržel tajně v Montpellieru, nedovoliv mi dále táhnout.

 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega. Moc si toho vážím!