Recenze: Ti za řekou

Název: Ti za řekou

Autor: Christopher Buehlman

Žánr: Horor, Fantasy
Počet stran: 296
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: Baronet
Koupit: Dobré knihy

Anotace: Ospalé městečko na jihu Spojených států s keříky čajových růží na náměstí, kudy jen málokdy projede automobil: ideální útočiště, chce-li člověk zahájit nový život s novou partnerkou a pustit se do psaní románu. Za poklidem venkovského života s jeho letitými zvyky a pověrami se ale skrývá zlo, se kterým žijí místní už po generace. Zlo, které vyžaduje oběti, nezastaví se před ničím a mstí se na nevinných. Zlo, které vychází z temného lesa na druhé straně řeky… Román Ti za řekou se odehrává v Americe mezi dvěma světovými válkami, v Americe sužované hospodářskou krizí, na americkém jihu, který ještě tak docela nezapomněl na otroctví. Navzdory varování se Frank Nichols s přítelkyní usadí v domě svých předků v malebném městečku Whitbrow. Poklidem venkova chce léčit své traumatické vzpomínky z války a profesní problémy a napsat román – historii pohnutých událostí na otrokářské plantáži svého praděda, dnes zarostlé kdesi v lesích na druhé straně řeky. Den po dni se Frank seznamuje s mozaikou svérázných postaviček, propletených vztahů a úsměvných venkovských tradic. Malebný obrázek ale postupně dostává trhliny a na světlo vychází strach, se kterým místní lidé žijí po celé generace. Napůl zapomenuté zlo si žádá oběti a číhá na svou příležitost. Číhá na Franka Nicholse…

Recenze:
Román Ti za řekou mě hned na první pohled zaujal tajemnou a temnou obálkou, a když jsem si přečetla, že se jedná o horor, získal si mě ještě víc. Proto jsem se rychle pustila do čtení anotace, abych zjistila, jestli to bude čtivo pro mě. A byla jsem toho názoru, že ano, protože anotace mi zněla stejně zajímavě, jako na mě působila obálka. Díky tomu jsem nad dalšími knihami ani neuvažovala a hned si napsala o tenhle příběh. 

Na internetu jsem si přečetla několik názorů, které byly dost rozpolcené. Někteří lidé byli z knihy přímo nadšení, jiní znudění na entou. Byla jsem tedy hodně zvědavá, k jaké straně se přikloním já a samozřejmě jsem doufala, že k té první. Jenže… 

Do knihy jsem se pustila hned, jak mi dorazila, a během prvního večera přečetla asi šedesát stránek, ale za boha jsem se do toho nemohla dostat. Stránkami jsem se prokousávala horko těžko a musela jsem se vyloženě nutit k tomu, abych otočila na další. Někde před stou stránkou jsem byla přesvědčená, že tuhle knížku zkrátka nedočtu a odložím ji, protože mě vůbec nebavila. Pak ale naštěstí přišel zvrat, kdy se všechno otočilo. 

zdroj: mtv

Děj se konečně začal hýbat vpřed a to poměrně chvátající rychlostí, což mi vyhovovalo. Stále se sice z mého pohledu nejednalo o žádné mistrovské dílo, ale už jsem alespoň netoužila po tom knihu odložit do kouta a už se k ní nikdy nevrátit. 

Co mi ovšem vadilo během celé knihy, byly Frankovy sny, které ho vracely do jeho vzpomínek na první světovou válku. Já samozřejmě vím, že vojáci mají po válce psychické problémy nebo noční můry, takže ty jeho sny byly uvěřitelné, ale do knížky se mi zkrátka vůbec nehodily. Myslím, že by autor nic nezkazil tím, kdyby je úplně vynechal, protože jsem se u nich na začátku opravdu šíleně nudila. Vždyť ty sny s dějem vůbec nesouvisely, tak k čemu tam byly? Když jsem se přehoupla přes polovinu, tak jsem ty jeho noční můry začala dokonce i přeskakovat, protože mě opravdu vytáčely. 

Jsem vážně ráda za tu druhou polovinu knihy, kdy děj začal být konečně napínavý a něco se dělo. Když se do toho ovšem zamíchaly i nadpřirozené prvky, určitě jsem se musela tvářit dost nevěřícně. Já miluju fantasy, je to můj nejoblíbenější žánr, ale do tohohle příběhu se mi to ani trošku nehodilo. Tak nějak jsem si přála, aby to byl příběh zasazený do našeho obyčejného světa. Po chvíli jsem si na ty nadpřirozené prvky ale zvykla a nakonec jsem s tím byla i spokojená, takže mi to zase tolik nevadí. 

Knihu bych ovšem rozhodně nezařadila mezi horory. Nebála jsem se ani jednou, ani na maličkou chviličku. Četla jsem sice názory lidí, kteří se při čtení prý báli chodit i na záchod, ale se mnou ta kniha opravdu nic neudělala. Nevím, jestli je to z toho důvodu, že jsem zvyklá na temnější příběhy a tudíž jsem i odolnější, nebo to zkrátka nebylo dobře napsané, ale ať už to bylo tak nebo tak, nebála jsem se. Osobně si myslím, že kolonka thriller nebo sci-fi a fantasy by knize slušela víc. 

Úryvek:
Znovu jsem vykročil, dával pozor na ubývající podrost na stezce, ale část vědomí jsem soustředil na les kolem. 
„Sakra, někdo tam je,“ řekl jsem neslyšně. Žádný ze smyslů mi nic nehlásil; prostě jsem věděl, že nejsem sám. 
Může to být jedno z těch prasat? 
Ne. Prasata nejsou tak nenápadná. Prasata nikoho nesledují. 
Pokud jsem se chtěl vrátit domů do setmění, měl bych se brzy obrátit, ale ještě se mi nechtělo. Něco ve mně toužilo po setkání s tím, co je v lese. 
Kousek vpravo ode mě vykřikly vrány a vznesly se. 
To je ono; něco tam máme. 
„Nazdar!“ zavolal jsem. 
Je to Cranmer? Moc dobře jsem ho koneckonců neznal, netušil jsem, jakých žertíků je schopen. 
„Martine?“ 
Opožděná vrána vyletěla ze křoví za svými družkami. 
Vrány jen tak něco nevyleká.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji knihkupectví Dobré knihy. Moc si toho vážím!