Recenze: EREBOS

Název: EREBOS - Počítačová hra, která tě sleduje...
Autor: Ursula Poznanski 
Žánr: Thriller, Young adult
Počet stran: 320 
Rok vydání: 2013 
Nakladatelství: Fragment

Anotace: Na jedné londýnské škole si mezi sebou žáci začnou předávat podivné balíčky, jeden se nakonec dostane i ke zvědavému Nickovi. V balíčku je DVD s počítačovou hrou. Hrou napínavou, a hlavně velmi inteligentní. Proč o ní ale nikdo nesmí mluvit a hráči musí dodržovat přísná pravidla? Pokud neposlouchají nebo se znelíbí poslovi se žlutýma očima, čeká je trest. Na druhou stranu jim hra dokáže splnit i ta nejtajnější přání. Jak je ale možné, že hra o každém všechno ví a neuděluje hráčům úkoly jen ve hře, ale i v realitě? Co hra vlastně chce? A jak ji může Nick zastavit?

Recenze:
Poté, co jsem si přečetla Saeculum od Ursuly Poznanski, jsem se neskutečně těšila na její další počin. A musím říct, že mě autorka v žádném případě nezklamala, a odteď se řadí mezi mé nejoblíbenější spisovatele. Píše opravdu čtivě a napínavě. 

EREBOS je úplně jiný než Saeculum, ale téměř stejně tak dobrý. Na začátku mi sice chvilku trvalo, než jsem se do knihy začetla a byla jsem trochu na rozpacích, když jsem si vzpomněla právě na Saeculum, u kterého jsem se do čtení dostala hned, ale netrvalo to dlouho a závislost na dalších stránkách mě postihla i u EREBOSU. Zkrátka jsem si už poněkolikáté potvrdila pravidlo, že nesmím knihu hodnotit podle obalu nebo prvních kapitol, protože už se mi nespočetkrát stalo, že mě nějaké dílo nebavilo, ale než jsem se dopracovala ke konci, byla jsem nadšením bez sebe. 

Hlavní hrdina Nick se zpočátku snaží zjistit, proč se jeho dobrý kamarád Colin a několik dalších lidí ze školy tolik změnili a proč si drží od ostatních spolužáků odstup. Když je svědkem toho, jak si mezi sebou spolužáci vyměňují balíček, o kterém nikdo nemluví, může si být jistý, že tu něco nehraje. Jenže zatímco jeho nejlepší kamarád Jamie a dívka, do které je už dlouho zamilovaný, Emily se od balíčků chtějí držet co nejdál, Nick si nepřeje nic jiného, než aby se mu záhadný balíček také dostal do rukou. A to se mu za pár dní splní… 

Z balíčku se vyklube DVD s počítačovou hrou, která má velké množství omezujících pravidel včetně toho, že o ní hráči nesmí s nikým mluvit. A proč to všichni dodržují? Protože hra pokaždé zjistí, když někdo její pravidla porušil, a vyvodí z toho patřičné důsledky… Hra EREBOS se chová jako živá, mluví se svými hráči a na každou jejich otázku má odpověď, jako kdyby jim odpovídal nějaký člověk. Vše se změní v ještě větší záhadu ve chvíli, kdy Nick dostane od hry první úkol. Posel se žlutýma očima, který patří do EREBOSU, ho totiž pošle přemístit balíček, který se ovšem nachází v Londýně ve skutečném světě a nikoliv v tom počítačovém. 

Všichni hráči se na „živé“ hře stanou v minutě závislí a nejsou schopní se od ní odpoutat. Nick patří k nim. Jenže vše se začne postupem času stupňovat a hra po nich žádá čím dál šílenější a hlavně nelegální úkoly. Co se za hrou ve skutečnosti skrývá a podaří se Nickovi odkrýt její pravý význam? 

Při čtení jsem měla jako obvykle plnou hlavu různých teorií, které ovšem po nějaké době padaly jako mouchy, až jsem začala paranoidně přemýšlet i nad mimozemšťany (nebojte, to byl opravdu jen můj pitomý nápad). Neposedně jsem s knížkou v ruce putovala sem a tam po bytě, protože jsem nedokázala v klidu sedět, ale zároveň jsem ji nebyla schopná ani na chvíli odložit. Musela jsem vědět, o co vlastně jde a jak to všechno dopadne. 

Konec mě překvapil, ani trochu jsem nečekala to, co se stalo, za což má Ursula samozřejmě plus, protože miluju autory, u kterých nedokážu odhalit zápletku, dokud mi ji sami neukážou. EREBOS se mi opravdu strašně moc líbil, a i když počítačové hry skoro vůbec nehraju, jsem si jistá, že na téhle hře bych se stala stejně závislá jako všichni ostatní, a dost bych toužila po tom, abych si její hraní mohla vyzkoušet osobně (ovšem bez těch nebezpečných a nelegálních úkolů).

Úryvek:

Když se o pár minut později vrátil, bylo nainstalováno třicet jedna procent. Nick se s nadávkami zhroutil do židle a mnul si oči. To je teda krám.  

O dobrou hodinu později dospěla instalace ke sto procentům. Nick už chtěl nahlas jásat, ale vtom obrazovka zčernala. A zůstala černá. 

Nic nepomáhalo. Ani poklepávání na kryt počítače, různé kombinace kláves a výbuch vzteku. Obrazovka neukazovala nic než neúprosnou temnotu. 

Ještě než stihl rezignovaně počítač restartovat, přece jen se něco stalo. Z temnoty se vynořila rudá písmena, slova, která pulzovala, jako kdyby zásobovala krví a životem skryté srdce. 

„Vstup.

Nebo se vrať.
Toto je Erebos.“ 
No konečně! Plný radostného očekávání Nick vybral ,Vstup´.

 

 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment. Moc si toho vážím!