Recenze: Saeculum

Název: Saeculum

Autor: Ursula Poznanski 
Žánr: Thriller 
Počet stran: 478 
Rok vydání: 2014 
Nakladatelství: Fragment

Anotace: Strávit pět dní v hlubokém lese a zkusit žít jako ve středověku vypadalo jako výborný nápad. Bastian by si však tento zážitek v klidu odpustil. S účastí na výpravě souhlasil jen kvůli své lásce Sandře.
Parta dobrodruhů se vydává na cestu i přesto, že místo, kde chtějí tábořit, bylo kdysi prokleto. Staré povídačky o tom, že kdo do lesa vstoupí, nevrátí se už zpět, nikdo nebere vážně. Během první noci přijde prudká bouře a z tábora zmizí první člen výpravy. Zbydou jen podivné vzkazy vyryté do kůry stromu. Když se ho ostatní vydají hledat, začnou bloudit. Pak se ztratí další z nich…
Jak velkou udělali chybu, když nebrali varování vážně? Nechá je les odejít?

Recenze:

Miluju to! Na Saeculum jsem se těšila od té doby, co jsem si na tuhle knihu přečetla první recenzi, a měla jsem od ní velká očekávání. A když mám od něčeho velká očekávání, tak jsem většinou v konečném výsledku zklamaná, ale tady se to ani náhodou nestalo. Ze Saecula jsem nadšená, jak nejvíc to je možné. Vyloženě jsem dychtila po dalších stránkách a musela jsem se nutit, abych večer knihu odložila a šla spát, protože jsem musela ráno vstávat do školy. To mi ovšem nezabránilo, abych si Saeculum tahala všude s sebou a četla v každou volnou chvíli. Obávám se, že jsem z toho důvodu ve škole nebyla pro spolužáky moc dobrý společník, protože jsem zdařile ignorovala jakoukoliv jejich snahu o navázání konverzace a jen jsem četla.

Kniha mě nalákala hlavně tím, že slibovala strach. Já se u knížek téměř vůbec nebojím. U filmů to zvládám bez problému, tam jsem schopná lézt i samým strachem pod peřinu, ale zařídit, abych se klepala hrůzou, se mnoha knihám nepodařilo. Pouze výjimkám a s radostí můžu říct, že Saeculum patří mezi ně. Konečně se po dlouhé době objevil příběh, který mě skutečně donutil bát se, z čehož jsem měla nesmírnou radost, protože já se u příběhů bojím strašně ráda. 

Nebylo to nic strašného, že bych měla chuť knížku odhazovat nebo abych ječela, ale běhalo mi po zádech příjemné mrazení a jednou se mi dokonce trošku stáhnul hrudník a musela jsem začít poskakovat, abych se trochu uklidnila. Saeculum mě vážně naprosto pohltilo! 
 

Musím říct, že i když mě ve škole dějepis hodně baví a taky z něj budu maturovat, rozhodně nejsem do historie žádný nadšenec, který by utrácel veškeré svoje kapesné za středověké kostýmy a obrážel jarmarky. A už vůbec bych se nenechala uvrtat k pětidennímu výletu do takové díry, kde je nejbližší vesnice vzdálená desítky kilometrů a všude okolo je jen les. A pozor, tohle všechno bych musela absolvovat bez jakékoliv vymoženosti moderní doby včetně baterky, telefonu, nebo i dezinfekce. Ne, fakt by mě do toho nikdo nedostal. Zvlášť, když má být to místo, kde se hra koná, prokleto.  

zdroj

Opravdu si neumím představit, jak bych se zachovala, kdybych v té jejich skupině byla ve chvíli, kdy se všechno pokazilo a začalo to být opravdu děsivé. Já jsem sice odolná, co se strachu v knížkách týče, ale ve skutečnosti jsem strašný strašpytel, takže bych určitě byla tou největší hysterkou výpravy, až by mě měli chuť všichni zamordovat. 

Ursula měla všechny postavy skvěle propracované a na konci nenechala žádné nezodpovězené otázky, čímž si mě nenávratně získala. Celý příběh měla doopravdy detailně promyšlený a nic neopomenula. 

Na začátku mi přišly všechny postavy sympatické, proto jsem zůstala s pusou dokořán, když se postupem času vybarvily a úplně změnily. Když byly v ohrožení života, tak se opravdu nezdráhaly udělat cokoliv a já se zmohla jen na tiché nadávání. Kdybych měla tu možnost, s radostí bych vrazila Georgovi, Ralfovi, Sandře a hlavně Doře. Dora mě vytáčela tak moc, že jsem při čtení jejích pasáží skřípala zuby. Obdivuju Bastiana, že se udržel a nenakopnul ji. 

Na druhou stranu tam ale byly i postavy, které jsem si hodně oblíbila a milovala je až do úplného konce, jako například Bastian, Iris, Kamínek, Bradavičák a Paul. Ano, Paul! Neukamenujte mě, ale jeho jsem si zamilovala asi ze všech nejvíc.

Ursula mě touhle knihou opravdu okouzlila a jsem si jistá, že mě neminou ani její další počiny. Na tuhle autorku si dám velký pozor a přečtu si i její další díla. Opravdu mě dokázala perfektně vtáhnout do děje a nemůžu se dočkat, až to udělá znovu!  

Úryvek:

Cosi vytrhlo Bastiana ze spánku, proniklo do jeho vědomí a přinutilo ho vyskočit se srdcem rozbušeným úlekem. Výkřik. Dlouhý, mučivý, nelidský. Bastian seděl zpříma ve tmě a v prvním okamžiku nevěděl, kde je. Srdce mu bolestivě bušilo do hrudního koše. 

Kdo to křičel? Člověk? Zvíře? Znělo to, jako by někoho zaživa stahovali z kůže. 

Tma kolem byla neproniknutelná, hekticky začal šmátrat kolem sebe a nahmatal trávu a zem. Někde napravo od něj štěkal jako o život Roderick. 

Nejsou sami. Někdo tu je. 

Bastian třeštil oči do tmy, zoufale se snažil něco zahlédnout, ale svět kolem něj byl černý. Roztřeseně vydechl. 

Výkřik ztichl a byl slyšet jen potlačovaný vzlykot. Tlumené zvuky. Kroky? Nebyl si jistý. Zvuky náhle přehlušily hlasy ostatních – vyděšené, rozrušené, rozespalé. 

„Co to bylo?“ 

„Netuším. Ale znělo to příšerně.“ 

„Jako smrtelný výkřik.“ 

„Ach bože. Já chci aspoň trochu vidět. Chci odsud pryč.“
 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment. Moc si toho vážím!