6. prosince 2016

Název: Apollónův pád - Utajené orákulum
Autor: Rick Riordan
Žánr: Fantasy, Young adult
Díl: Apollónův pád #1
Počet stran: 360
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Fragment

Anotace: Jak nejlíp potrestat boha? Tím, že z něj uděláte smrtelníka! Přesně tak dopadl Apollón, patron světla, slunce, léčitelství, umění, lukostřelby, poezie, tance a také proroctví. LUP! – a z víc než čtyři a půl tisíce let starého boha je šestnáctiletý kluk. Místo luxusu a nádhery na hoře Olympu se válí ve smradlavé newyorské popelnici. Bez božských schopností se v obyčejném světě těžko přežívá, zvlášť když je spousta těch, kdo by se ho rádi zbavili nadobro. Pokud chce z téhle bryndy vyváznout se zdravou kůží a dostat se zpět mezi bohy, musí přesvědčit Dia a získat jeho ztracenou přízeň. Existuje jen jediné místo, kde může hledat pomoc: základna moderních polobohů známá jako Tábor polokrevných!



Recenze napsána pro ČBDB, kde si ji taky můžete přečíst.


Úryvek:
„Ty kytky…“ Chraptěl jsem, jako bych se v tom snu nadýchal kouře. „Ty jsou z Delosu, mého posvátného ostrova.“
„Jo,“ přisvědčil ten mladík. „Rostou jenom ve srubu číslo sedm a kolem – ve tvém srubu. Víš, kdo jsem?“
Prohlížel jsem si jeho tvář. Ten klid v očích, mírný úsměv na rtech, to, jak se mu vlasy kroutily kolem uší… Nejasně jsem si vybavil jednu ženu, zpěvačku country jménem Naomi Solaceová, se kterou jsem se seznámil v Austinu. Když jsem si na ni teď vzpomněl, začervenal jsem se. Mému puberťáckému já připadal náš románek jako něco, co jsem viděl kdysi dávno ve filmu – v nepřístupném filmu.
Ale ten kluk byl jistě Naomin syn.
A to znamenalo, že i můj syn.
Což mi připadalo hrozně, hrozně divné.
„Ty jsi Will Solace,“ vyhrkl jsem. „Můj, no… hm –“
„Jo,“ potvrdil Will. „Je to divný.“
Čelní mozkový lalok mi udělal v hlavě kotrmelec. Naklonil jsem se na bok.
„Tak pr.“ Will mě ustálil. „Zkoušel jsem tě uzdravit, ale popravdě, nevím, co je s tebou špatně. Máš krev, ne ichor. Zranění se ti hojí rychle, ale životní funkce máš úplně lidské.“
„To mi ani nepřipomínej.“



Email This Share to Facebook Share on Google Plus Share to Twitter Pin This



8 komentářů:

  1. Já se pořád stavím k novým Rickovým sériím trochu skepticky, přijde mi nejlepší Percy a hotovo :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To já zase nedám dopustit na Bohy Olympu. Percyho jsem si sice taky zamilovala, ale oproti té druhé sérii se mi začal zdát jako slabý čajíček :D

      Vymazat
  2. Ty se máš. Já se dočkám nejspíš až po novém roce... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, měla jsem štěstí, že se mi dostal do rukou tak brzy :D Tak ať se ti líbí!

      Vymazat
  3. Stále mi připomínáš, že bych se měla už konečně pustit do Percyho :D

    OdpovědětVymazat
  4. Výborná recenze :) Já nedám dopustit na všechny knihy od Ricka :) Nedávno jsem dočetla Magnuse a byla jsem nadšená :) O to víc se těším na Apollóna :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to budeš určitě stejně jako já nadšená z té paralely :D Magnus a Apollón totiž probíhají současně.

      Vymazat

Máš-li něco na srdci či na jazyku, střílej. Za každý komentář budu vděčná, beru i kritiku ;)