Recenze: Nocte

Název: Nocte

Autor: Courtney Cole

Žánr: Psychologický román
Díl: Nocte #1
Počet stran: 344
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: CooBoo

Anotace: Jmenuju se Calla Priceová. Je mi osmnáct a je mě jen půl. Moje druhá polovina – moje dvojče, můj bratr Finn – je blázen. Miluju ho. Víc než život, víc než cokoli. A i když se děsím toho, že mě stáhne s sebou dolů, jsem jediná, kdo ho může zachránit. Dělám, co můžu, abych si udržela zdravý rozum, ale topím se v tom čím dál víc. Takže se chytám každého stébla.
Dare DuBray. Je můj zachránce a můj antikrist. V jeho náruči se cítím v bezpečí. Ale taky se v ní bojím, že nevím, kam patřím. Bojím se, že jsem ztracená. Uzdraví mě, zlomí mě, bude mě milovat i nenávidět. Má moc mě zničit. Možná je to v pořádku. Protože to vypadá, že Finna zachránit nedokážu, a nemůžu milovat Darea, aniž bych všem ublížila. Proč? Kvůli tomu tajemství. Tajemství, které se tak moc snažím rozlousknout, že jsem vůbec nečekala, že to přijde. Taky vás to překvapí.

Recenze:
Nocte je kniha, kterou jsem původně vůbec neplánovala číst. Nijak zvlášť mě nelákala a podle anotace to tak úplně neznělo jako můj styl. Jenže když se pak všude po internetu začaly objevovat až moc pozitivní recenze, které byly stejně tajemné jako anotace sama, neodolala jsem. A rozhodně jsem udělala dobře.

Osmnáctiletá Calla celý svůj život žije na odlehlém kopci jen se svými rodiči a bratrem Finnem, který je její dvojče. Jejich otec provozuje krematorium, které tvoří druhou část domu, a právě kvůli tomu Calla s Finnem nikdy neměli žádné přáteli. Však kdo by se chtěl kamarádit s „holkou z pohřebáku“ a jejím bláznivým bratrem, že? Finn byl totiž už od narození psychicky nemocný a vše se ještě zhoršilo ve chvíli, kdy při autonehodě přišel o matku.

zdroj

Calla tak toho má až nad hlavou. Snaží se vyrovnat s tou obrovskou ztrátou, ale zároveň se udržet na nohou a být tu pro svého truchlícího otce a hlavně svého nemocného bratra, se kterým to začíná jít opravdu z kopce. V hlavě slyší cizí hlasy, které ho nabádají k ošklivým věcem, a veškeré své démony ventiluje do deníku, který nesmí nikdo číst. Calla tuší, že před ní tají něco strašného, a je ochotná udělat cokoliv, aby jeho tajemství odhalila. Protože jedině tak mu bude schopná pomoci.

Svou jedinou oporu nachází v tajemném mladém muži Dareovi, kterého potkala hned na začátku příběhu v nemocnici. Svým pozitivním přístupem drží Callu nad vodou a ta se do něj velmi rychle zamiluje. Cítí ovšem, že se nemůže starat o bratra a být s Darem v tu samou chvíli, a tak je rozpolcená mezi dva, pro ni velmi důležité, muže. A vše se ještě zhorší ve chvíli, kdy si uvědomí, že před ní Dare také něco tají. Calla je v tu ránu obklopená samými tajemstvími a šílenstvím, až začne mít pocit, že z toho blázní taky. 

Nocte je doslova a do písmene psycho, jinak to napsat nedokážu. Na začátku se sice jeví jako celkem obyčejná kniha, ale to se velmi rychle změní a čtenáři zůstanou chyceni uprostřed pavučiny lží a záhad. S šíleným Finnem, který se před Callou snaží něco zatajit, a tajemným Darem se brzy začnete cítit jako sama hlavní hrdinka a přemýšlet, jestli jste se náhodou nezbláznili. A pokud si při čtení zvládnete udržet čistou hlavu, ta neznalost odpovědí vás bude minimálně pěkně deptat. Tenhle příběh se vám zkrátka zažere do hlavy a vy nedokážete přestat číst, dokud se nepročtete na konec a nerozklíčujete všechny hádanky.

Rozuzlení a konečné odhalení toho velkého tajemství je určitě velká pálka a nedivím se, že všichni recenzenti psali, jak je to šokovalo. Přiznávám se, že pro mě to zase taková bomba nebyla, protože jsem se kupodivu s knihou na podobný způsob poměrně nedávno setkala, takže mě během čtení tato teorie napadla. Ale kdybych tu onu knihu předtím nečetla, určitě bych na konci Nocte zůstala s pusou dokořán a vytřeštěnýma očima.

Úplně poslední řádky mě každopádně šokovaly a to rovnou dvojnásobně. Protože jako vážně?! Vážně to autorka musela ukončit zrovna takhle?! Jestli se mi do rukou co nejdřív nedostane druhý díl, nevím, co budu dělat, protože jsem zrovna ve fázi, kdy si chci samou zvědavostí začít vytrhávat vlasy.

Ale i když kniha skončila hodně otevřeně, že vyloženě toužím po pokračování, stejně nejsem schopná pochopit, jak je možné, že se v konečném výsledku jedná o trilogii. Co do těch dalších dílů chce Courtney Cole jako nacpat? No, hořím zvědavostí, takže si mé milé CooBoo, prosím pěkně, pospěšte a hezky mi naservírujte druhý díl.

Úryvek: 
Dare pomalu přichází přes dvorek a pokyne ke křeslu naproti mně. „Je tady volno?“
Obrátím oči v sloup. Zase tahle hra?
„Je.“
Tentokrát se neptá a rovnou si sedne, natáhne si nohy zkřížené v kotnících a dívá se na mě, jako by do toho křesla patřil. Zvednu obočí, ale on zůstane zticha.
„Máš britský přízvuk, ale tvoje příjmení je DuBray. Jak do sebe tohle zapadá?“ zeptám se nakonec, aby na mě konečně přestal tak zírat. Škubne mu to s koutky.
„Je to tvoje třetí otázka?“
Zabublá ve mně zoufalství bez ohledu na to, jak sladce ta slova zní, když vycházejí z jeho úst.
„Musím počítat úplně každou otázku, kterou ti položím? Jenom jsem se pokoušela začít zdvořilou konverzaci.“
Zavrtí hlavou a maličko se uměje. „No dobře. Tuhle ti věnuju ve jménu zdvořilostní konverzace. Můj táta umřel, když jsem byl ještě batole, a byl Francouz. Máma byla z Británie, tak jsme se přestěhovali tam. Žil jsem tam celý život, tak proto ten přízvuk.“

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji knihkupectví Martinus.

Knihu si můžete zakoupit v jejich e-shopu.