Recenze: Spoutáni magií

Název: Spoutáni magií

Autor: Richelle Mead

Žánr: Fantasy, Young adult
Díl: Vampýrská akademie #5
Počet stran: 360
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Domino

Anotace: Dimitrij dal Rose poslední šanci, aby se rozhodla. Její volba však byla špatná... Po dlouhé a strastiplné cestě na Sibiř, kam se vydala hledat milovaného Dimitrije, se Rose vrací na Akademii svatého Vladimíra ke své nejlepší kamarádce Lisse a ostatním. Maturita se rychle blíží a dívky se už nemohou dočkat opravdového života za železnou branou Akademie. Avšak Rose stále s bolestí v srdci vzpomíná na Dimitrije, kterého přes všechno zlé nedokáže přestat milovat. Nedokázala ho zabít, když dostala šanci. A v blízké budoucnosti se možná začnou naplňovat její nejhorší sny: Dimitrij ochutnal její krev a Rose v hloubi duše ví, že ji pronásleduje. Přesto se stále nevzdává naděje na Dimitrijovu záchranu – otázkou ovšem zůstává, jestli se jí ho podaří zachránit dřív, než ji Dimitrij zabije a promění ve Strigojku. Bude jejich láska opravdu věčná?

Recenze:

Rose se vrátila ze sebevražedné cesty do Ruska zpátky na Akademii svatého Vladimíra. Přihlásila se zpět ke studiu a teď ji i její spolužáky čeká maturita a závěrečná strážcovská zkouška, jejíž výsledek bude mít největší vliv na jejich pozdějším přidělení. Rose se proto snaží soustředit pouze na školu, ale je si moc dobře vědoma toho, co ji čeká venku, až Akademii jednou provždy opustí.

zdroj

Dimitrije se jí zabít nepodařilo a ten teď vyčkává na svou příležitost, kdy se Rose ocitne mimo ochranné hranice, aby se jí mohl pomstít. Rose ví, že při dalším setkání jeden z nich zemře, proto se jejich shledání snaží co nejvíc oddálit. Však se také nedávno dozvěděla, že možná existuje způsob, jak Strigoje zachránit a proměnit ho zpět v člověka, jakým býval dřív. K získání informací se ale musí nejprve dostat k Viktoru Daškovi a ten jí pomůže jedině pod podmínkou, že ho dostane z vězení. Ale pokud je skutečně možné Dimitrije zachránit, Rose je ochotná udělat cokoliv, aby to alespoň zkusila.

Hned po maturitě se všichni její spolužáci odeberou ke královskému dvoru, aby tam získali svoje přidělení. A Rose s Lissou se ihned pouští do příprav. Lissa je totiž připravená své nejlepší kamarádce pomoct, ať se děje cokoliv, a ve štychu je nenechá ani loajální Eddie. Šílená výprava do hlubin nejstřeženějšího morojského vězení tedy může začít.

Pátý díl Vampýrské akademie je pro mě takový nejproblematičtější – v tom smyslu, že nevím, co k němu vlastně napsat. Na jednu stranu se mi zdá, že se toho v něm moc nestalo, ale když si v duchu podrobně projedu celý děj, musím přiznat, že se tam toho stalo možná až moc. Řekla bych, že je to tím, že je pátý díl vlastně přípravou na šestý, který celou sérii zakončuje, a vzhledem k tomu, že čtu Vampýrskou akademii už podruhé a tím pádem vím, jak moc je poslední kniha nacpaná akcí, mi připadá pětka taková klidnější, i když se tam toho vlastně událo hodně.

zdroj

Taky jsem měla v knize trochu problém s Adrianem. Připadá mi fakt šílené, že po tom, co jsem si přečetla Pokrevní pouta, kde jsem si ho zamilovala, mě stále dokáže ve Vampýrské akademii štvát. I když vím, jak moc ho budu při re-readingu Pokrevních pout zbožňovat, stejně se na něj ve VA nedokážu dívat jinak, než jak jsem se na něj dívala při prvním čtení. Odjakživa jsem milovala Dimitrije a fandila jeho vztahu s Rose (ti dva k sobě prostě patří!), takže jsem brala Adriana jako takového narušitele a hrozně mi tam vadil. Už se proto moc těším, až se znovu pustím i do PP, abych se nad ním mohla opět rozplývat. 

Spoutáni magií je stejně jako předchozí díly pěkně nabito akcí i humorem a čtenáři nemají šanci se při čtení nudit. Tahle série má podle mě naprosto všechno a nic jí nechybí. Rozhodně je mojí srdcovou záležitostí a já už se nemůžu dočkat, až za sebou budu mít i šestý díl.

Úryvek:

„Víte, co potřebujeme?“
Seděla jsem mezi Eddiem a Lissou v letadle ze Seattlu do Fairbansku. Protože jsem byla nejmenší a taky mozkem celé operace, sedla jsem si doprostřed.
„Nový plán?“ tipla si Lissa.
„Zázrak?“ přidal se Eddie.
Než jsem odpověděla, podívala jsem se z jednoho na druhého. Odkdy ti dva přijali role komiků? „Ne. Vybavení. Abychom to zvládli, potřebujeme pomůcky.“ Poklepala jsem na plánek věznice, který jsem měla skoro celou dobu na klíně. Michael nás vysadil na malém letišti asi hodinu cesty od královského dvora. Chytili jsme let do Philadelphie, pak do Seattlu a do Fairsbanku. Trochu mi to připomínalo šílené putování ze Sibiře do Států. Tehdy jsem taky letěla přes Seattle. Už jsem si začínala myslet, že tohle město je bránou do temných míst.
„Myslel jsem, že jedinej nástroj, kterej potřebujeme, je náš důvtip,“ poznamenal Eddie. Při vykonávání svých strážcovských povinností byl většinou velmi vážný, ale jakmile se uvolnil, často se projevil jeho suchý humor. Ne že by byl uvolněný na téhle šílené misi. Ostatně neznal ani všechny podrobnosti. Věděla jsem, že až přistaneme, bude připravený na cokoliv. Když jsem mu oznámila, že jdeme osvobodit Viktora Daškova, pochopitelně ho to šokovalo. Neřekla jsem mu nic o Dimitrijovi ani o éteru, jen jsem mu naznačila, že osvobození Viktora poslouží něčemu většímu. Eddie mi věřil natolik, že už se na nic dalšího nevyptával.