Recenze: Mechanický princ

Název: Mechanický princ

Autor: Cassandra Clare

Žánr: Fantasy
Díl: Pekelné stroje #2
Počet stran: 392
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Yoli

Anotace: V magickém viktoriánském Londýně našla Tessa Greyová útočiště u Lovců stínů, její bezpečí má ale krátké trvání. S pomocí přitažlivého samotáře Willa a oddaného Jema totiž zjišťuje, že Magistrova válka proti Lovcům stínů má velmi osobní důvod. Viní je z dávné tragédie, která mu zničila život. Jestliže chtějí odhalit tajemství minulosti, musí se vypravit do mlžného Yorkshiru, špinavých londýnských uliček i na ples plný nepřátel, kde se Tessa dozví děsivou pravdu o svém původu. Ukáže se také, že někdo ze samého středu Společenství je zrádce…

Recenze:
Tessa Grayová nadále pobývá v londýnském Institutu lovců stínů, kde si zamilovala každičkého člena, a konečně se zase může cítit šťastná – ostatně je mezi přáteli. Tedy do té doby, než Benedict Lightwood veřejně vystoupí na zasedání a požádá konzula o stažení Charlotte Branwellové jakožto hlavy Institutu. Z toho důvodu dostává Charlotte vražedné a naprosto nesplnitelné ultimátum – buď do čtrnácti dnů nalezne a zatkne nebezpečného Magistra, kterému se na konci prvního dílu podařilo utéct, nebo bude nahrazena Benedictem.

Pokud by k tomu došlo, Charlotte by se s Henrym musela vystěhovat, jejich mladí chráněnci – Will, Jem a Jessamie – by byli přesunuti do Idrisu, kde by dokončili svůj výcvik, a s chudinkou Tessou by se stalo bůhvíco. To pochopitelně nikdo z nich nechce dovolit a tak začíná pořádný boj s časem. Lhůta je příliš krátká a nikdo z nich netuší, kde Magistra začít hledat. A aby toho nebylo málo, začíná to vypadat, že se v Institutu nachází zrádce…

zdroj

Chytání Magistra ovšem není to jediné, s čím se musejí hlavní hrdinové vypořádat. Tessa se stále víc blíží zjištění, co je vlastně zač, protože i když člověk není ani zdaleka, nic nenasvědčuje ani tomu, že by byla podsvěťanka. Jem se neustále pere se svou nemocí, která ho pomalu ale jistě zabíjí, Jessamine se tajně plíží z domu a Will se schází na neobvyklých schůzkách s čarodějem Magnusem Banem, od kterého potřebuje pomoc s tajemnou kletbou, o které v žádném případě nechce mluvit.

Ve druhém díle Cassandřiny trilogie se objevilo pár nových postav, ale ve světle reflektorů nadále stojí ti samí hrdinové, které si čtenáři stihli oblíbit už v Mechanickém andělovi. Každopádně i ty nové postavy se dokážou velice rychle zarýt do podvědomí – třeba takový Gideon Lightwood, starší bratr poměrně nepříjemného Gabriela, se kterým jsme měli tu čest už dřív, rozhodně umí překvapit.

Stejně jako v prvním díle, i tentokrát se hlavní postavy potýkají s milostným trojúhelníkem. Cassandra se holt těchto „young adultských“ klišé není schopná zbavit. Ale i přesto, že mi většinou lezou milostné trojúhelníky pěkně krkem, tento mi nevadí. Psala jsem to už v recenzi na první díl, ale napíšu to znovu – i když mám radši Willa a ráda bych viděla s Tessou právě jeho, Jem se mi taky dostal pořádně pod kůži a pokud Tessino srdce vyhraje on, zlobit se nebudu. Zkrátka si mě získali oba kluci a Tessa je skvělá a inteligentní dívka, díky čemuž mi její rozpolcenost nevadí.

Autorka navíc opět dokázala, že je mistryní zvratů a akční scén, protože těch tam bylo požehnaně. Ani na chvilku jsem neměla čas se nudit a Mechanický princ byl během nějakých dvou nebo tří dnů přečtený. Jsem velikou fanynkou původní série Nástroje smrti, ale Pekelné stroje si mě nějakým způsobem dokázaly získat ještě víc. Miluju tu dobu, miluju ty postavy a už se strašně moc těším na závěrečný díl! Věřím, že bude stát za to.

Úryvek: 
„Jestli se mohu zeptat…,“ spustila.
Will vzdychl. „Stejně se zeptáte, ať vám to dovolím, nebo ne.“
„Sám máte mladší sestru,“ řekla. „Co přesně jste provedl Gabrielově sestře, že vás tak nenávidí?“
Napřímil se. „To myslíte vážně?“
„Ano. Jsem s Lightwoodovými nucena trávit poměrně dost času a Gabriel vás očividně nenávidí. Navíc jste mu zlomil ruku. Pomohlo by mi, kdybych věděla proč.“
Will zavrtěl hlavou, prohrábl si vlasy. „Proboha,“ ulevil si. „Jejich sestře – mimochodem, jmenovala se Tatiana, dostala jméno podle blízké přítelkyně jejich matky, pocházející z Ruska – bylo tehdy tuším dvanáct.“
„Dvanáct?“ zděsila se Tessa.
Will si odfoukl. „Vidím, že už jste si udělala vlastní závěr. Uleví se vám, když vám řeknu, že i mně tehdy bylo dvanáct? Tatiana... si myslela, že mě miluje. Jak se to dívkám v tom věku stává. Všude mě pronásledovala, chichotala se a schovávala se za sloupy, odkud mě sledovala.“

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji internetovému knihkupectví Megaknihy.

Knihu si můžete zakoupit v jejich e-shopu. (Aktuálně s 20% slevou a poštovným zdarma ;))