Recenze: Winter

Název: Winter
Autor: Marissa Meyer
Žánr: Sci-fi a fantasy 
Díl: Měsíční kroniky #4
Počet stran: 768
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Egmont 

Anotace: Princezna Winter má obdiv měsíčního národa pro svou vznešenost a dobré srdce, a navzdory tomu, že jí tvář hyzdí jizvy, její krása je prý ještě úchvatnější než královny Levany, její macechy. Winter svou macechu nenávidí a ví, že Levana neschvaluje její city k příteli z dětství – pohlednému palácovému strážnému Jacinovi. Ale Winter není tak slabá, jak si Levana myslí. Společně s kyborgskou mechaničkou Cinder a jejími spojenci by se jí dokonce mohlo podařit rozdmýchat povstání a zvítězit ve válce, která zuří už příliš dlouho. Dokážou Cinder, Scarlet, Cress a Winter porazit královnu Levanu a dopsat šťastné konce ke svým příběhům?

Recenze:

Princezna Winter, nevlastní dcera královny Levany, trpí už několik let závažnou měsíční nemocí, která se objevuje u Měsíčňanů, kteří odmítají používat svůj dar manipulace, a projevuje se silnými halucinacemi a šílenstvím. A protože Winter svůj dar z osobních důvodů nepoužívá už od dětství, její stav je vážnější než u kohokoliv jiného. Stále se jí občas poštěstí mít čistou mysl a chovat se zcela normálně, ale ve většině případů vidí krvácet zdi a příšery ve stínech, které jí hrozí ublížit. Avšak navzdory svému šílenství je princezna Winter velmi laskavou a nádhernou dívkou, která si vysloužila lásku a obdiv všech poddaných. A to se její maceše ani trochu nelíbí…

Levana odjakživa toužila být nejkrásnější ženou na planetě a když si uvědomí, že je Winter krásnější než ona, a to i přesto že na rozdíl od ní nepoužívá žádná kouzla, která by její vzhled vylepšila, a prochází se po paláci se třemi dlouhými jizvami přes tvář, které jí Levana kdysi udělala, rozhodne se, že s tím musí něco udělat. Obzvlášť teď, když na Měsíc přiletěla Cinder se svými přáteli a plánuje ji svrhnout. Winter je až příliš oblíbená mezi měsíčním lidem a má dar slova, který by jí mohl pomoct rozpoutat proti své maceše povstání. A tak přišel čas na to, aby Winter zemřela.

Jejím zabitím však Levana pověří Jacina, palácového strážce, který se s Winter přátelí už od jejich prvních krůčků, takže neexistuje možnost, že by princezně, kterou přísahal chránit, nějak ublížil. A tak naplánuje útěk a princeznino setkání s Cinder. Společnými silami totiž možná mají šanci zabránit Levanině svatbě s císařem Kaiem a jednou provždy ji svrhnout z trůnu.

Winter je posledním dílem Měsíčních kronik a zakončuje cestu hned čtyř hrdinek, jejichž příběhy jsou parafrázemi známých pohádek. K Popelce, Karkulce a Locice, které čtenáři znají už z předchozích dílů, se v tomto díle přidává ještě Sněhurka z budoucnosti a všechny společně se snaží porazit královnu Levanu, hlavního záporáka, který je spojil dohromady, a napsat svoje šťastné konce. Zda se to podaří každé z nich nebo jestli vůbec nějaké, už si musíte přečíst sami. A věřte mi, že toho nebudete litovat. Winter je totiž jedna velká jízda, která vás udrží přikované u stránek, dokud nebudete mít dočteno!

Čtvrtý díl mě neskutečně bavil. Celý se odehrává na Měsíci, což je úplně jiné prostředí než v případě předchozích knih, takže je to výborné osvěžení, i když si jsem jistá, že bych tu knihu milovala, i kdyby se opět odehrávala na Zemi. Vzhledem k tomu, že je to zakončení celé série, tak je to rozhodně kniha, ve které se toho stane nejvíc. Přeci jenom uzavírá hned čtyři příběhy najednou, ne jen jeden, jak bývá u jiných knih zvykem, takže se to na stránkách hemží akcí, nebezpečím a pořádným dobrodružstvím, které mě neustále nutilo číst dál. Knihu jsem slupla za dva dny i navzdory tomu, že má skoro osm set stran. Jinak to zkrátka nešlo. Winter je navíc výborná a vskutku originálně napsaná hrdinka. Několikrát mě svým bláznovstvím rozesmála i mě přiměla, aby mě jí bylo líto. Ještě nikdy jsem nečetla o hlavní hrdince, která by ztratila rozum, takže to pro mě byla opravdu skvělá a zajímavá zkušenost. Určitě neexistuje čtenář, který by si ji nezamiloval!

Jediné, co mě na této knize trochu mrzí, je to, že se Winter s Jacinem nedočkali zrovna velkého prostoru. Kniha sice nese Winteřino jméno, ale stále je to převážně příběh Cinder, takže musely být ostatní postavy lehce upozaděny. U ostatních mi to tolik nevadilo, protože ti už svoje dějové linie dostali v minulosti, ale tím, že se Winter objevila teprve teď, se jí bohužel nedostalo tolik prostoru, kolik by si zasloužila, což je vážně škoda. Ale jinak jsem byla z tohohle zakončení opravdu nadšená a věřím, že jsem Měsíční kroniky nečetla naposledy. Vážně jsem si je zamilovala!

Úryvek: 

Snažila se polykat, ale sliny měla husté a chutnaly kovově.

„Zdi krvácejí. Z lustru taky kape krev a stekla mi na rameno. A myslím, že od ní mám umazané i střevíčky, cítím ji v nose a v ústech a proč…“ Zajíkla se. „Proč je palác tak plný bolesti, Jacine? Proč vždycky umírá?“

Přitáhl si ji k sobě. Paže měl pevné, chránily ji. Jacin nebyl celý od krve nebo polámaný. Winter se o něj opřela, příliš ochromená na to, aby mu objetí oplatila, ale ochotně přijímala jeho utěšování. Schoulila se do bezpečí, jež jí nabízel.

„Nadechněte se,“ přikázal jí.

Poslechla ho, přestože byl vzduch nasáklý smrtí.

Byla ráda, že ho mohla vydechnout.

„Všechno je to jen ve vaší hlavě, princezno. To přece víte. Řekněte to.“
„Všechno je to v mojí hlavě,“ zamumlala.

„Ještě ty zdi krvácejí?“

Zavrtěla hlavou a cítila, jak ji jeho hodnostní odznak tlačí do spánku. „Ne. Už nekrvácejí. Všechno je to v mojí hlavě.“