Recenze: Královská hraničářka

Název: Královská hraničářka
Autor: John Flanagan 
Žánr: Fantasy 
Díl: Hraničářův učeň #12
Počet stran: 456
Rok vydání: 2015 
Nakladatelství: Egmont 

Anotace: Když se Will stal členem hraničářského sboru, složil slavnostní přísahu. Teď se zdá, jako by pro něho nic neznamenala. Poté co byl jeho život rozvrácen strašlivou tragédií, nemyslí Will na nic jiného než na pomstu. Willovi znepokojení přátelé musejí najít způsob, jak ho odvrátit od temné cesty. S řešením přichází Halt: Will si vezme na starost učně. Všechny překvapí, koho Halt navrhuje – a je to žádost, kterou Will nemůže odmítnout. Výcvik vzdorovité a svéhlavé dospívající dívky je náročný. A když Will na jedné výpravě narazí na bandu zločinců, musí se rozhodnout, co je pro něho důležitější, zda dotáhnout do konce svou pomstu, nebo zachránit nevinné životy. V poslední knize série Hraničářův učeň je v sázce víc než kdy předtím. Je to Willova poslední výprava pro hraničářský sbor?

Recenze:

Zdálo se, že příběh hraničáře Willa Dohody je u konce, ale opak je pravdou. John Flanagan se k němu ještě naposledy vrací ve svém již dvanáctém díle Hraničářova učně a skáče rovnou o skoro dvě desetiletí vpřed. Willovi je teď už hodně k padesátce, má prošedivělé vlasy i vous a vlastně by se dalo říct, že vypadá úplně přesně jako Halt. Vzhled však není to jediné, co se u Willa změnilo. Jeho život se před pár měsíci změnil opravdu zásadně – stal se z něj totiž vdovec. Jeho žena Alyss zemřela při požáru hostince, který zapálila loupežná banda jako odvedení pozornosti, aby mohla nepozorovaně zmizet.

Od té doby je Will v těžké depresi a zanedbává své hraničářské povinnosti. Odmítá úkoly, které jsou mu přiděleny, a místo toho všechen svůj čas věnuje snaze nalézt tu loupežnou bandu, jež může za smrt lásky jeho života. Skoro všechny z nich už dopadl, ale jejich vůdce, kterého chce Will dostat nejvíc ze všech, stále uniká jeho dosahu. Willovi přátelé vidí, co se s ním děje a dělá jim to čím dál větší starosti, a tak se společně sejdou a vymyslí plán, jak Willa přivést na jiné myšlenky – dostane učně! A ne jen tak ledajakého učně...

Horác s Evanlyn mají jedinou dceru Maddie, která si velmi zvykla na pohodlný život u dvora a chová se poněkud povýšeně. Ale hlavně odmítá kohokoliv poslouchat a ve své snaze hrát si na rebelku riskuje svůj život. A tak Halt, který už je v této době v důchodu, navrhne, aby se Willovým učněm stala právě ona. Will potřebuje rozptýlení a Maddie zase pořádnou disciplínu, aby se vzpamatovala. A navíc se i ozkouší nápad, který už několika lidem dlouho vrtal v hlavě – do hraničářského sboru by měly být vybírány i dívky, pokud pro tuto profesi prokážou dostatečný talent.

Královská hraničářka je v mnohém úplně stejná jako předchozí díly a zároveň tolik jiná. Z toho roztomilého, zvídavého a neustále pozitivního chlapce je najednou starý vdovec, který nenávidí celý svět, což je obrovská změna oproti minulosti, ale díky jeho nové učenkyni se zase čtenáři navrací ke kořenům do začátků hraničářského výcviku. Will v podstatě používá téměř totožné praktiky jako kdysi Halt v jeho případě, a rozhodně si přisvojil rýpavé hlášky svého učitele. Je to tak trochu návrat lehce protivného Halta ve Willově těle.

Už když jsem začínala číst první díl Hraničářova učně, věděla jsem, co se v tomto posledním děje. Věděla jsem, že bude Alyss mrtvá a Will se bude vyrovnávat s její smrtí. Měla jsem celkem jedenáct dílů, abych se na to připravila. A i když jsem s tím celou dobu počítala a byla na to připravená, stejně jsem se neubránila tomu, abych při čtení zuřivě skřípala zuby. Tahle dějová linka se mi opravdu ani trochu nelíbila. Měla jsem Alyss ráda a John Flanagan mě tím, že ji nechal zabít, vážně hodně naštval a zklamal. Zvykla jsem si u něj na šťastné konce a na to, že vždycky všechno dobře dopadne, takže nejsem tuhle zásadní změnu schopná skousnout.

Začátek knihy pro mě byl hodně těžký. Hlavně kvůli tomu, co se stalo Alyss, ale taky kvůli dvěma hlavním postavám. Will se naprosto změnil a utápěl se v depresi a Maddie byla neskutečný spratek, kterého bych nejraději pořádně profackovala. Začetla jsem se až ve druhé třetině, když začal její hraničářský výcvik, po kterém se mi tolik stýskalo, a jak Will, tak Maddie se začali navzájem uzdravovat a pomaloučku se měnit. Pak už se mi to četlo skvěle. Dějová linka byla opět napínavá, dobrodružná, s pořádnou dávkou akce a i nějaký ten humor se tam našel. Takže v konečném výsledku to nebyl vůbec špatný díl, ale s lítostí v srdci se přiznávám, že bych se bez něj klidně obešla. Autor měl podle mě skončit povídkami a nechat všechny žít „šťastně až do smrti“.

Úryvek:

„Posbírej ty věci,“ nařídil jí. „Vyber z nich ty, které ti padnou nejlépe. Stačí košile, kalhoty a boty. Pláštěnku nepotřebuješ. Boty si pevně zašněruj a za pět minut ať jsi venku.“

„Venku?“ opáčila, překvapená náhlou změnou tématu. „Co…?“

„Proběhneme se. Chci zjistit, jakou máš kondici. Za pět minut!“

Nečekal na odpověď, rázně vyšel ze dveří a zabouchl je za sebou. Slyšela jeho boty na verandě, když zamířil ke stáji v zadní části chaty, slyšela Cuka, jak krátce zaržál pánovi na pozdrav.

Pak si uvědomila, že čas běží a ona ještě musí z nového oblečení vybrat vhodné kusy. Chvatně všechno sesbírala a šla do svého pokoje.

Vynořila se po pár minutách. Jestli přetáhla čas nebo ne, to netušila. Ale Will aspoň nic neříkal. Seděl na Cukovi a čekal na mýtince před chatou.

„Vy nepoběžíte?“ zeptala se. Povytáhl obočí.

„Já svou kondici znám,“ odvětil. „Já pojedu. Ty poběžíš. Vydáme se k Liščímu potoku. To je malá osada pět mil odsud. Takový pěkný výlet tam a zpátky.“

Ukázal na pěšinu vedoucí mezi stromy. „Tak do toho.“