Recenze: Nejkrásnější

Název: Nejkrásnější
Autor: Marissa Meyer
Žánr: Sci-fi a fantasy 
Díl: Měsíční kroniky #3.5
Počet stran: 192
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Egmont 

Anotace: Čiré zlo má své jméno, skrývá se za maskou klamu a používá “osobní romantické kouzlo”, aby získalo moc nad ostatními. Ale kdo je doopravdy královna Levana? Dlouho předtím, než jí cestu zkřížily Cinder, Scarlet a Cress v Měsíčních kronikách, žila Levana úplně jiný příběh – příběh, který nebyl nikdy vyprávěn… až dosud. Marissa Meyerová, autorka ságy Měsíční kroniky, odhaluje v knize Nejkrásnější ze všech život své magnetizující záporné hrdinky, nezapomenutelný příběh o lásce a válce, zradě a smrti. 

Recenze:

Měsíční královnu Levanu už čtenáři Měsíčních kronik znají z prvních tří dílů. Než jim ale autorka poskytla díl čtvrtý, který celou sérii uzavírá, vrhla se ještě na tuto krátkou novelu právě o královně Levaně. Čtenáři tak mají možnost zjistit, jaká byla mladá Levana dlouho předtím, než se její cesta zkřížila s Cinder a jejími věrnými přáteli. Nejkrásnější začíná v době pohřbu Levaniných rodičů a nástupu na trůn Levininy starší sestry Channary.

Čtenáři v novelce sledují události hned několika let, během kterých zpočátku žila Levana ve stínu sestry, kterou nenáviděla, postupem času získávala stále více pravomocí, až za svou rozmazlenou sestru, která se o své lidi nebo rozhodování nad důležitými otázkami vůbec nestarala, prakticky vládla. A protože už jsme se o Levanině životě něco dozvěděli i v předchozích dílech, asi vám dojde, že se v Nejkrásnější dozvíme, i jak zemřela právoplatná královna Channary, čímž Levana získala trůn, jak k sobě připoutala manžela, kterého nakonec stejně ztratila, a především jak se pokusila zavraždit svou maličkou, bezbrannou neteř Selene.

Hned na úvod musím uvést, že určitě není nutné Nejkrásnější číst, protože nemá na hlavní děj Měsíčních kronik žádný vliv, ale já to určitě doporučuju. Podle mě je dobře přečíst si Levanin příběh před Winter, protože vám to pomůže si spoustu věcí ujasnit a i se ve Winter na několik událostí z této novely odkazuje. Autorka je sice znovu popisuje i ve čtvrtém díle právě pro ty čtenáři, kteří by se rozhodli novelu přeskočit, ale i tak je určitě chytřejší mít Nejkrásnější přečtenou.

Levanin příběh je rozhodně stejně čtivý jako zbytek série, ale v hodnocení jsem musela jít o něco níž. A důvodem není nic jiného než Levana samotná. Přiznávám se, že během prvních kapitol jsem ji musela litovat, když jsem se postupně dozvídala, co všechno jí její sestra prováděla a jak ji vyloženě týrala, až jsem si začala myslet, že ji po této knize nakonec vezmu na milost. Nestalo se tak, protože jak písmenka plynula, mohla jsem sledovat, jak se Levana postupem času vydává na cestu šílenství. Zpočátku sice všechny činy dělala v dobré víře pro svůj lid, ale velmi rychle jí z toho doslova a do písmene hráblo, až se v přesvědčení, že je to to nejlepší, změnila v tyranku.

Za jiných okolností by mě nejspíš bavilo číst příběh z pohledu záporáka, protože co si budeme povídat, jejich příběhy jsou velmi často opravdu atraktivní. Ale Nejkrásnější tím případem není. Jsem ráda, že jsem si mohla o Levaně přečíst a zjistit, jak se z ní stala tahle odporná vražedkyně, ale nemůžu říct, že bych si to užívala. Levana totiž pro mě nikdy nebyla zajímavou postavou. Většinou si příběhy záporných postav užívám, ale navzdory tomu, jak byla Levana zlá, si mě nikdy nedokázala získat. Autorka jí totiž nedala nic, co by mě na ní jakkoliv zaujalo. Není pro mě dostatečně zajímavou postavou, která by dokázala utáhnout celou knihu. Proto Nejkrásnější nakonec hodnotím jako průměr, byť jsem opravdu ráda, že jsem si ji přečetla, a rozhodně toho nebudu litovat.

Úryvek: 

Channary se pohrdavě ušklíbla. „Jak se opovažuješ takhle mě bez dovolení oslovit? Za takové drzé chování tě nechám zmrskat.“

Dívka se zachvěla. „Já – já se omlouvám,“ vykoktala, jako by ji poprvé nikdo neslyšel. „Posílá mě doktorka O’Connorová ze zdravotního střediska AR-C. Mám naléhavý vzkaz pro –“

„Ptala jsem se tě snad, kdo tě posílá?“ pustila se do ní Channary. „Dala jsem snad nějak najevo, že mě zajímá, odkud tě poslali a s jakým vzkazem nebo pro koho? Ne, protože nemám čas poslouchat každého, kdo se mnou chce mluvit. Existuje řádný postup, jak dosáhnout slyšení. Stráže, odveďte tu ženu.“

Dívka vytřeštila oči. „Ale –“

„Ach u hvězd, já její žádost vyřídím,“ řekla Levana. „Jdi na svoji zkoušku u švadleny, když je to pro tebe důležitější než vyslechnout vzkaz od děvčete, které se div nestrhalo, aby se sem dostalo.“

Channary na ni zavrčela. „Před jednou z mých poddaných se mnou takhle mluvit nebudeš.“

„Nemyslela jsem to nijak neuctivě, má královno. Ale jak se zdá, máte dnes nabitý rozvrh, tak mi prosím dovolte, abych vám s vašimi královskými povinnostmi trochu pomohla.“ Levana sepnula ruce a kývla na dívku, která dosud klečela. „Jaký neseš vzkaz?“