Recenze: Cinder

Název: Cinder
Autor: Marissa Meyer
Žánr: Sci-fi a fantasy 
Díl: Měsíční kroniky #1
Počet stran: 400
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: Egmont 

Anotace: Rušné ulice Nového Pekingu se hemží lidmi a androidy. Populaci devastuje smrtící nákaza. Z vesmíru tomu přihlížejí krutí měsíční lidé, kteří čekají na správný okamžik. Nikdo netuší, že osud Země spočívá v rukou jediné dívky... Šestnáctiletou Cinder považuje většina lidské společnosti za nepovedenou hříčku techniky a její macecha za neúnosné břemeno. Být kyborg ale má i své výhody – mozkové rozhraní poskytuje Cinder nevšední schopnost opravovat věci (roboty, vznášedla, své vlastní nefungující součástky), díky čemuž se stane nejvyhlášenější mechaničkou v Novém Pekingu. Právě tato pověst přivede k jejímu stánku prince Kaie, který potřebuje před výročním bálem opravit porouchaného androida. Princ opravu v legraci nazve otázkou národní bezpečnosti, ale Cinder má podezření, že věc je mnohem vážnější, než jí je princ ochoten prozradit. Cinder touží udělat na prince co nejlepší dojem, ale se všemi plány je konec, když se její mladší nevlastní sestra a jediná lidská přítelkyně nakazí smrtelným morem, který sužuje Zemi už celé desetiletí. Macecha obviní z dceřiny nemoci Cinder a nabídne její tělo pro výzkum moru, což je „pocta“, kterou dosud nikdo nepřežil. Ale netrvá dlouho a vědci zjistí, že jejich nové pokusné morče je zvláštní. Chirurgové, kteří proměnili Cinder v kyborga, něco skrývali. Něco cenného. Něco, kvůli čemu jsou někteří lidé ochotní zabíjet…

Recenze:

Chcete poznat novou, zcela jinou a hlavně zatraceně originální verzi Popelky? Tak to jste na správném místě. Cinder je šestnáctiletá dívka a nejlepší mechanička v celém Novém Pekingu. Když jí bylo jedenáct, byla přivezena do Východního společenství z Evropy, kde ji našel její adoptivní otec poté, co ztratila oba rodiče při letecké nehodě. Sama Cinder také utrpěla velká zranění a přišla i o část končetin, takže ji doktoři museli zachránit tím, že z ní udělali kyborga. Teď má mechanickou ruku i nohu, počítač v mozku, umělé oči a spoustu dalšího. A její adoptivní otec, který ji měl jako jediný rád, je po smrti a ona zůstala žít u své macechy, která ji k smrti nenávidí, a jejích dvou dcer.

Cinder kvůli tomu žije doslova a do písmene v pekle. Kyborgové mají totiž v novém uspořádání světa nulová práva a jsou považováni za věci, které má někdo ve své vlastnictví a může s nimi nakládat, jak se mu zlíbí. V případě Cinder je to její macecha, která ji nutí pracovat a odevzdávat jí všechny peníze, které za své mechanické opravy dostane, a po příchodu domů se ještě ve svém pokoji věnovat čemukoliv, co jí její „matka“ vymyslí.

Jednoho dne se v Cindeřině stánku na tržišti objeví samotný princ Východního společenství Kai, který ji žádá, aby mu opravila androida, který má v sobě uložené velmi důležité informace. Celý svět se totiž nachází na pokraji války s Měsíčňany, kolonisty, kteří před spoustou let odletěli na Měsíc, který obsadili a vybudovali si tam království, a aby toho nebylo málo, tak už přes deset let lidi sužuje nový mor, který má na svědomí už miliony lidí, a lék je zatím v nedohlednu. A když se tímto morem nakazí i Pivoňka, Cindeřina mladší nevlastní sestra, jejich matka si vezme do hlavy, že je to Cindeřina vina a rozhodne se ji poslat do výzkumného centra v paláci a prodat její tělo jako testovací subjekt pro vyvíjení protilátky. Cinder je tak v podstatě poslána na smrt, ale jak už to tak bývá, nic není takové, jaké se to ze začátku zdá…

Cinder je prvním dílem retellingové série Měsíční kroniky, která převypravuje známé dětské pohádky opravdu hodně originálním způsobem. Série je posazena o několik století do budoucnosti, kdy existují jiné země, jiné zákony a hlavně velmi pokročilé technologie, které umožňují dělat z lidí kyborgy, používat vesmírná vznášedla nebo úkolovat inteligentní androidy, kteří mohou vypadat a chovat se úplně přesně jako lidi. Na úvod se musím přiznat, že já sci-fi žánru nikdy moc neholdovala, ale tato série si mě získala už po pár prvních stránkách a až do konce nepustila.

Měsíční kroniky jsou určeny spíše pro mladší čtenáře, protože hlavním hrdinům je teprve náct a kromě nějakého toho líbání se mezi nimi nikdy nic víc nestane. Ale navzdory tomu je ta série tak neskutečně čtivá, napínavá a zajímavá, že si ji bezpochyby zamilují i dospělí. Po přečtení se vůbec nedivím, že je série tak vychvalovaná a že jsem na ni neviděla jedinou negativní recenzi. Cinder je výborná hlavní hrdinka, která si bez problému získá čtenářovy sympatie a rozhodně není otravná, jak to u spousty hlavních hrdinek v dnešní době bývá. Opravdu jsem si ji oblíbila a její mužský protějšek Kai se rozhodně nenechal zahanbit. Kai je opravdu veliké zlatíčko, které je každý dalším dílem sympatičtější.

Hlavní „zvrat“ knihy pro mě sice nebyl žádný zvrat, protože jsem toto „odhalení“ očekávala už od prvních stránek (kdo četl, ví, o čem mluvím), ale neberu to za mínus. Je to zkrátka série primárně pro mladší čtenáře, takže mi nějaká předvídatelnost nijak nevadí. Konec mě ale překvapil v tom smyslu, že zůstal hodně otevřený. Byla jsem přesvědčená, že na sebe jednotlivé díly nemají vliv a každý se věnuje úplně jinému příběhu, ale ukázalo se, že se po celou dobu řeší jen ten jeden, pouze se s každým novým dílem přidávají další postavy z jiné pohádky. To mě hodně překvapilo a musím říct, že v dobrém. Vyhovovalo mi u každého dalšího dílu vidět i postavy, se kterými jsem se seznámila v těch předchozích, protože jsem si všechny moc oblíbila a nerada bych o ně přišla.

Úryvek: 

„Váš kontrolní panel je úžasně komplexní. Špičková technika, jakou jsem u kyborga ještě neviděl.“ Doktor Erland otáčel hologram různými směry. „A podívejte se na tu elektroinstalaci podél vaší páteře. Téměř dokonale splývá s vaší centrální nervovou soustavou. Čistá práce. Ha! A podívejte se na tohle!“ Ukázal na holografickou pánev. „Vaše reprodukční soustava je takřka netknutá. Víte, že většina ženských kyborgů je neplodná kvůli všem těm invazivním zásahům do organismu? Ale jak to vypadá, vy takový problém mít zřejmě nebudete.“

Cinder seděla na jednom z vyšetřovacích stolů a podpírala si rukama bradu. „Mám to ale štěstí.“

Doktor jí káravě pohrozil prstem. „Měla byste být svým lékařům za takovou péči vděčná.“

„Určitě jim budu vděčnější, až potkám muže, kterému bude připadat komplexní elektroinstalace sexy.“ Kopla patami do kovové základny stolu. „Má to všechno něco společného s mojí imunitou vůči nákaze?“

„Možná ano, možná ne.“ Doktor Erland vytáhl z kapsy brýle a nasadil si je, oči při tom nespouštěl z hologramu.