Recenze: Cress

Název: Cress
Autor: Marissa Meyer
Žánr: Sci-fi a fantasy 
Díl: Měsíční kroniky #3
Počet stran: 616
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Egmont 

Anotace: Cress od dětství vyrůstala sama uvězněná v umělém satelitu. Jedinou společnost jí zde dělají počítačové obrazovky. Díky času strávenému s počítači se Cress vypracuje ve špičkovou hackerku. Naneštěstí je však přinucena pracovat pro královnu Levanu a právě dostala rozkazy vystopovat Cinder a jejího pohledného průvodce. Cinder a kapitán Thorne jsou na útěku. Společně se Scarlet a Vlkem plánují svrhnout královnu Levanu a zabránit její armádě v invazi na Zemi. Právě Cress může Cinder a jejím společníkům pomoct. Odvážný pokus zachránit ji se však nezdaří a celá skupina se rozdělí. Cress má konečně svou svobodu, ale musí za ni zaplatit vyšší cenu, než si dovedla představit. A královna Levana nehodlá připustit, aby se někdo postavil do cesty její svatbě s císařem Kaiem. I když se Cress, Scarlet ani Cinder necítí být povolány k záchraně světa, zdá se, že jsou jedinou nadějí, kterou svět má. 

Recenze:

Cinder s Thornem a Scarlet s Vlkem už stihli své cesty propojit a teď plánují vzpouru a svržení měsíční královny Levany přímo ze vzduchu v Thorneho ukradeném letadle. Jejich posádka však stále není kompletní. Cinder totiž nezapomněla na Cress, blonďatou Měsíčňanku, která ji kdysi varovala, a právě přišel čas na to, aby se spolu znovu spojily. Při spojení vyjde najevo, že je Cress ve skutečnosti vězněm královny Levany, která ji před lety uvěznila do družice na oběžné dráze, kde ji využívá jako svého osobního hackera a sběratele důležitých informací, které následně využívá proti zemským vůdcům. Ve chvíli, kdy by Cress přestala být užitečná, královna by ji nejspíš nechala zabít – protože to se jinak skořápkám, Měsíčňanům bez daru, běžně stává.

Protože je Cress užitečná a Cinder není schopná jen tak někoho nechat napospas osudu, velmi rychle se rozhodne, že s letadlem doletí až k její družici a vysvobodí ji, což se nakonec taky stane. Záchranná mise se však silně zkomplikuje a celá skupina se rozdělí a vydá rovnou třemi směry, aniž by kdokoliv z nich tušil, jak jsou na tom ostatní. Cress má tedy konečně svou vytouženou svobodu, ale platí za ni velkou daň. Na zemi, kam se chtěla vždycky tolik podívat, to vře, ona to tam nezná a ještě ke všemu se musí sama starat o zraněného Thorneho…

Naši hlavní hrdinové se tak ocitli ve velmi svízelné situaci v době, kdy je rozdělení tím nejhorším, co se jim mohlo stát. Každý se teď musí spoléhat jen sám na sebe, když nemá k dispozici schopnosti svých přátel. A mezitím jim samozřejmě královna Levana dýchá na záda. Zavraždit Cinder si přeje už opravdu dlouho, ale teď, když jí byla odcizena její nejschopnější počítačová programátorka a nezadržitelně se blíží její svatba s císařem Kaiem, stane se ještě nebezpečnější než kdy dřív. Protože v žádném případě nedovolí, aby jí Cinder s ostatními překazili plány.

Třetí díl Měsíčních kronik přesně navazuje na předchozí dva a posouvá Cindeřinu cestu za měsíčním trůnem vpřed. A stejně jako v předchozím díle, i tentokrát se do příběhu přidávají nové postavy, pro které autorka použila pohádkovou předlohu. Tentokrát sáhla po pohádce o Locice, dívce uvězněné ve věži s těmi nejdelšími vlasy na světě, a stvořila Cress. Další nová postava nebyla potřeba, protože její mužský pohádkový protějšek už byl v minulosti představen – a není jím nikdo jiný než kapitán Carswell Thorne.

Jestli jsem si už u předchozích dvou dílů říkala, že tuhle sérii miluju (což jsem si rozhodně říkala), bylo to proto, že jsem v té době ještě neměla přečtenou Cress. Protože tohle byl pro mě snad nejlepší díl z celé série! Postava Cress je výborná, autorka ji vykreslila jako opravdového génia, který svou drobností připomíná dvanáctileté dítě, kvůli té několikaleté izolaci je společensky naprosto neobratná, naivní a tak zatraceně roztomilá, že si ji zkrátka musí zamilovat každý, komu kniha padne do ruky.

Příběhově mě třetí díl rozhodně bavil nejvíc. Protože byla posádka od sebe oddělená, čtenáři sledují několik dějových linií najednou, díky čemuž si v knize každý přijde na to své. Cress mě rozesmála, rozesmutnila, dala mi pořádnou nálož dobrodružství a akčních scén a zkrátka mě naprosto dostala. Jakmile jsem Cress dočetla, věděla jsem, že se Měsíční kroniky oficiálně zařadily mezi moje nejoblíbenější série vůbec. A ani trochu mě nezajímá, že jsou ty knihy víceméně předvídatelné a primárně psané pro někoho mladšího, než jsem já.

Úryvek: 

„Vidíš?“ řekl Thorne a šťouchl Scarlet do ramene. „Iko a ta uvězněná, společensky neobratná holka z družice jako nejlepší kámošky až do smrti. Ale to, co trápí mě, je, jak si rozdělíme odměnu, až bude po všem. Protože na téhle lodi začíná být povážlivě přeplněno a já si nejsem úplně jistý, jestli mě těší představa, že si všichni ukrajujete z mého zisku.“

„Jakou odměnu?“ nechápala Scarlet.

„Odměnu, kterou nám Cinder vyplatí z měsíční pokladnice, až se stane královnou.“

Cinder obrátila oči v sloup. „Že mě to nenapadlo hned.“

„A to je jen začátek. Až tohle všechno skončí, celý svět v nás uvidí hrdiny. Představte si tu slávu a bohatství, sponzorské příležitosti, marketingové nabídky, filmová práva. Myslím, že bychom dříve či později měli probrat, jaký kdo dostane podíl, protože já momentálně uvažuju o dělení 60:10:10:10:10.“

„Já jsem těch čtvrtých deset procent?“ otázala se Iko. „Nebo to patří tomu děvčeti z družice? Protože jestli je to její, tak budu stávkovat.“

„Nemohli bychom o imaginárních penězích diskutovat jindy?“ povzdychla si Cinder.