Recenze: Probuzení Simona Spiera

Název: Probuzení Simona Spiera

Autor: Becky Albertalli

Žánr: Young adult
Počet stran: 296
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Yoli

Anotace: Šestnáctiletý Simon už nějakou dobu ví, že je gay, ale ještě není připravený sdělit to okolnímu světu. Jedinou výjimkou je tajemný Blue, se kterým si Simon už několik měsíců vyměňuje e-maily a jejich vzájemné pouto sílí. Jenže pak citlivá korespondence padne do nesprávných rukou a Simon se stane obětí vydírání: buď udělá, co se po něm chce, i když se mu to příčí, nebo riskuje, že si tajné e-maily přečte celá škola. V sázce je však ještě mnohem víc – plachého Bluea by nechtěná publicita mohla vyděsit a Simon už by nikdy nezjistil, kdo Blue ve skutečnosti je… 

Recenze:

Šestnáctiletý Simon Spier je zcela obyčejný středoškolák. I přesto, že není žádný sportovec, s několika z nich se kamarádí a sedává u jejich jídelního stolu, takže by se dalo říct, že ho zná celá škola. Simon má totiž to štěstí, že si velmi snadno získává přátele a umí vyjít téměř s každým. A taky je gay. Což ví už hodně dlouho, ale drží to v tajnosti úplně před každým včetně svých tří nejlepších přátel a rodiny. Ne proto, že by se za to styděl nebo si snad myslel, že se od něj všichni odvrátí, ale protože cítí, že do toho nikomu nic není a zkrátka jen čeká na tu správnou příležitost, aby s tím vyšel na světlo.

Všechno se ale hodně zkomplikuje, když ho zastaví spolužák Martin, kterému se dostala do rukou Simonova citlivá emailová korespondence. Simon si už několik měsíců vyměňuje emaily s jistým Bluem, který chodí do stejné školy jako on a stejně jako on je utajený gay. Simon se s Bluem za tu dobu velmi sblížil a už si stačil vysnít jejich budoucí setkání, kde se konečně dozví, kdo se za Blueovou přezdívkou skrývá. A právě tuhle korespondenci hrozí Martin zveřejnit, pokud Simon neudělá, co chce. Martinovi se totiž líbí Simonova kamarádka Abby a po Simonovi chce, aby mu ji dohodil.

Za jakýchkoliv jiných okolností by ho nejspíš Simon poslal do háje a klidně ho nechal svoje emaily zveřejnit, protože jak už bylo řečeno, on se za svou sexuální orientaci nestydí, ale protože tady nejde jen o něj, ale i o Bluea, na kterém Simonovi hodně záleží, nemá na výběr. Pokud by se jejich emaily dostaly ven, všichni by začali spekulovat, kdo by se mohl za Blueovou přezdívkou skrývat, a Blue by se dost možná vyděsil a zmizel navždy, aniž by kdy Simon zjistil, kdo ve skutečnosti je. A to Simon nechce. A tak mu nezbývá nic jiného než se nechat Martinem vydírat a dělat všechno, co si ten zmetek usmyslí.

Probuzení Simona Spiera v zahraničí posbíralo hned několik ocenění, které knihu opěvovaly za převratnou novinku v žánru young-adult. S tím nemůžu tak úplně souhlasit. Za žádné světoborné dílo tohoto žánru Simona nepovažuju, podle mě kniha nijak nevybočuje z řady, ale to ani zdaleka neznamená, že by se mi kniha nelíbila. Protože líbila a to vážně moc! Příběhy s homosexuální tématikou jsem měla vždycky ráda a mrzelo mě, že jich je tak málo. Proto se mi hodně líbí, že se to v dnešní době mění a knihy s hlavními postavami z LGBT komunity vznikají čím dál častěji.

Podle děje se možná může zdát, že bude Simonův příběh tak trochu depresivní, protože se dotýká šikany, ale tak to vůbec nebylo. Simon má kolem sebe spoustu lidí, o které se může opřít, a má poměrně silný charakter, takže se šikanou rozhodně nenechá zdeptat nebo povalit. Vlastně to zvládá tak dobře, že to skoro vypadá, jako by ho vůbec nikdo nevydíral. Přestože v sobě dílo nese důležité poselství, autorka ho schovala jen mezi řádky a dala čtenářům především úžasný příběh. Probuzení Simona Spiera je totiž neskutečně pozitivní, milou a především roztomilou knihou, při jejímž čtení se budete po celou dobu připitoměle šťulit.

V příběhu se najde i spoustu humoru. Sice to není komedie, která si dává za cíl čtenáře rozesmát, ale i tak se tam najde opravdu hodně vtipných situací a hlášek, které vás přinejmenším donutí se pobaveně usmívat. Nejčastěji se o to postarají Simonovi rodiče, kteří působí jako uvěznění puberťáci v dospělých tělech a docela často svým dětem přivozují touhu po amnézii. Probuzení Simona Spiera by se podle mě mělo prodávat jako lék proti špatné náladě. Po knize jsem sáhla v období zkouškového, kdy jsem si potřebovala odpočinout u nějaké oddechovky, na kterou jsem Simona tipovala, a rozhodně jsem nesáhla vedle. Právě naopak jsem měla zatraceně šťastnou ruku, protože tenhle příběh byl ještě lepší, než jsem doufala. Měla jsem ho přečtený za jedno jediné odpoledne a jeho pozitivita mě neskutečně nabila. Určitě se ke knize někdy vrátím, až budu zase potřebovat zlepšit náladu.

Úryvek: 

„No dobře.“ Martin se zakloní a vzhlédne ke stropu. „Jen jsem myslel, že jsme teď na stejné lodi, ale…“

Významně zvedne obočí. Bože.

Přesné podmínky téhle vyděračské dohody jsme si nevyjasnili, ale očividně to bude fungovat zhruba takhle: Martin si usmyslí, co ho napadne, a já to budu muset udělat.

Fakt super.

„Hele, já ti chci pomoct.“

„Jasně, Spiere.“

„Poslyš,“ ztiším hlas, až skoro šeptám. „Já s Abby promluvím, neboj. Ale musíš mě to nechat udělat po mém.“

Pokrčí rameny.

Celou cestu ke stolu v zádech cítím, jak se na mě mračí.

Měl bych se chovat normálně. Ale zároveň nemluvit jen tak do větru. Asi bych se měl Abby o Martinovi zmínit. A přesně do toho se mi nechce.

Zařídit, aby si Abby toho kluka oblíbila, asi bude oříšek. Protože já sám ho nemůžu vystát.
Ale to je teď vedlejší.

Megaknihám za poskytnutí recenzního výtisku děkuju,
věřím, že si i příště příběh nesmírně užiju.
Obratem svou knihu objednejte,

jejich e-shop třebas využijte.